Kniha Konec civilizace popisuje krásný nový svět, kde jsou všichni zdraví a šťastní. Ovšem za cenu ztráty základních svobod. Podobný život nám chce vnutit Evropská unie a úředníci s vizí krásného nového světa bez tabákového dýmu.
Světu radosti a zdravotní prevence v románu Aldouse Huxleyho Konec civilizace se protiví hlavní hrdina – Divoch –, který samozřejmě skončí špatně, sebevraždou. Než se z té krásy a štěstí Nového světa oběsí, bouřlivě polemizuje s jedním z jeho šéfů. Ten se ho ptá, zda v rámci svobody, již požaduje, má také započítané právo na rakovinu. Divoch odpoví kladně.
VÝCHOVA BUZERACÍ
I řada z nás chce, aby nás stát nechal na pokoji a nebral nám naše svobody, včetně nároku dělat věci, jež nám škodí; aby nám neupíral právo na rakovinu. Současný ministr zdravotnictví a jeho zákonná novela však jednoznačně směřují do světa zbaveného nejen rakoviny, ale i základních lidských svobod.
Ministerstvo zdravotnictví připravilo návrh nového zákona „o ochraně před škodami působenými návykovými látkami“. Má nahradit normu z roku 2005. „Jsem rád, že se nám podařilo vypracovat zákon, který přispěje mimo jiné k dalšímu rozšíření nekuřáckého prostředí a omezení dostupnosti tabákových výrobků a alkoholických nápojů. Věřím, že se nám jeho prostřednictvím podaří zmírnit negativní dopady návykových látek, a to zejména na děti a mládež,“ napsal k tomu ministr zdravotnictví Leoš Heger v tiskové zprávě. My, kuřáci tabáku, naopak rádi nejsme a cítíme, že se z nás začíná stávat diskriminovaná menšina.
Zákon zakazuje prodej tabáku a elektronických cigaret v automatech, pojízdných prodejnách, v zásilkovém prodeji (kromě prodeje přes internet, kde zboží musí převzít plnoletý), na tržištích a stáncích s výjimkou příležitostného prodeje na vánočních trzích a kulturních akcích. Bude platit úplný zákaz kouření ve veřejnosti volně přístupných prostorách nebo všech prostorách barů, restaurací a stravovacích provozoven. Kouření bude povoleno jen v předzahrádkách a ve stavebně oddělených místnostech, do nichž bude zakázán vstup nezletilým.
To není buzerace, to je výcvik, říká staré vojenské heslo. Zde platí v úplnosti. Nejde o racionální opatření, ale o cílevědomou buzeraci kuřáků a omezování jejich osobní svobody.
CHVÁLA FALEŠNÉHO KOUŘE
Nový zákon se týká i elektronických cigaret, výslovně reguluje jejich prodej do stejných specializovaných úseků obchodů jako tabák. To nikomu nevadí. Zvlášť když ministerstvo zdravotnictví upustilo od původního záměru vykázat uživatele elektronických cigaret do stejných míst jako kuřáky klasických cigaret a zachovalo se rozumně, v souladu s moderními trendy harm reduction (snižování rizik a škod spojených s konzumací návykových látek), mezi něž se řadí i náhražková léčba.
Elektronická cigareta je ve srovnání s tabákovou řádově méně riziková. Proto jsme v Reflexu opakovaně proti dřívějšímu nekompromisnímu záměru ministerstva psali. Chce se mi věřit, že k zažehnání zákazu elektronických cigaret v nekuřáckých prostorách přispěly i naše články.
Je správné užívání elektronických cigaret tolerovat naprosto všude, stejně jako je všude tolerováno užívání spreje proti astmatu. Elektronickou cigaretou nikdo nikoho neomezuje ani nenutí pasívně kouřit. Dým, který z některých typů vychází, není kouř, ale aerosol zvlhčovače, jenž nepáchne a neškodí. Jiné druhy elektronických cigaret – především ty jednorázové nebo inhalátory nikotinu prodávané v lékárnách – pak do okolí nevypouštějí vůbec nic.
SPROSTÝ DEALER
V České republice zemře na přímé a nepřímé následky kouření asi osmnáct tisíc lidí ročně, což odpovídá počtu obyvatel města o něco většího než například Slaný. Na nikotinu je závislých okolo osmdesáti pěti procent kuřáků, to jest – ti všichni mají velmi malé šance s návykem skoncovat. Sedmdesát procent dospělých kuřáků uvádí, že by chtěli přestat kouřit.
Pokud se chce od cigaret oprostit bez odborné pomoci, má kuřák pouze dvou- až tříprocentní šanci, že se mu to podaří. Užívá-li náhražky (nikotin-inhalátor, elektronickou cigaretu), pohybují se jeho naděje na úspěch kolem deseti procent. Při protikuřácké terapii je předpoklad údajně čtyřicetiprocentní. Uvádí se, že souhrnná úspěšnost odvykání kouření není vyšší než dvacet procent. U kuřáků, kteří mají osobnostní tendence k závislostnímu chování, neurotiků a akcentovaných osobností jsou šance přestat kouřit prakticky nulové.
Podle průzkumu Eurobarometru u nás kouří asi 2 300 000 lidí, což je dvacet šest procent populace nad osmnáct let. Loni bylo vybráno na spotřební dani za cigarety 44,986 miliardy korun plus DPH ve výši přesahující čtyři miliardy korun. Stát tedy nehorázně těží z lidí, kteří nemohou s kouřením skoncovat. Těžce závislý neurotik prostě nemůže přestat, zhroutil by se. V psychiatrických léčebnách kouří osmdesát až devadesát procent pacientů. Přesto je stát holí o nehorázné sumy na daních z cigaret a na prevenci tabakismu z toho balíku investuje zanedbatelné minimum.
Ve věci tabáku je stát stejně sprostý dealer jako Nigerijci, co prodávají v centru Prahy heroin. Kromě této mravně velmi problematické záležitosti stát nyní přistupuje k těm, kteří kouří, jako k menšině zasluhující diskriminaci.
CHCI SVOBODU NEŘESTI!
Nový zákon je plně socialistickým konceptem v tom smyslu, že si stát osobuje právo chránit mne i proti mé vůli. Jistě, kouření je nezdravé a asi mě usmrtí. Ale já si platím zdravotní pojištění a na něco člověk umřít musí. Tak mne, soudruzi, laskavě nechte, ať se uhulím k smrti. Narodil jsem se v době, kdy strana myslela za lid, a opravdu se mi to nelíbilo.
Čtvrt století poté, co odešel socialismus – koncept Lepšího a radostnějšího světa – do kanalizace dějin, je zde jiný Radostný koncept. Koncept světa bez tabákového dýmu. Podobně jako v socialismu i tady jde o pokus převzít za jedince jeho osobní rozhodování a nařídit mu jeho vlastní dobro. Zatímco socialismus se zaštiťoval ušlechtilou myšlenkou lepšího zítřka pro dělníky, dnešní vznešená myšlenka je snad ještě nenapadnutelnější: Zákazy kouření totiž bojujeme nejen za lepší, ale dokonce za zdravý zítřek!
Je samozřejmé, že nekuřáci mají právo na nezakouřený vzduch a nekuřácká oddělení restaurací. Je velmi dobře, že se bude přísně trestat prodej tabáku dětem a mládeži. Zakazovat však kuřákům, aby se scházeli v prostředí, kde bude zakouřeno, je nepřijatelným zásahem do jejich osobní svobody. Mám právo na svůj zakouřený vzduch stejně, jako má nekuřák nárok na ten svůj nezakouřený. A na planetě je dost místa, abychom se vedle sebe vešli. Stát ale teď rozhodne za dva milióny tři sta tisíc dospělých a ve jménu jejich dobra jim zakáže scházet se veřejně za podmínek, jež jim vyhovují.
Stát by měl prosadit, že v kuřáckých podnicích a odděleních pro kuřáky nesmí obsluhovat nekuřák. Dalo by se s trochu zatnutými zuby akceptovat, kdyby odvětraná kuřácká oddělení restaurací a kaváren byla bez obsluhy. Ale úplný zákaz kouření v restauracích je diskriminací. Musíme myslet za tebe, soudruhu! My EU, my ministerští úředníci, my současní držitelé moci chceme rozhodovat o tvých zcela privátních věcech, človíčku! I o tom, co dýcháš, budeme rozhodovat!
NADĚJE NA HRADĚ
To, co se kolem kouření děje, ukazuje na mentální nezralost naší společnosti (a úředníků jako esence toho nejhoršího ze společnosti zvlášť) a na potřebu hledání nepřítele – podvědomé hledání ďábla, vůči němuž se musíme vymezit, abychom potvrdili, že my sami jsme dobří. Ve skutečnosti nejde o samo kouření, ale o potřebu držitelů moci zabořit hlouběji špinavé úřednické prsty státu do zcela privátních záležitostí občanů. Tím si moc upevňuje a potvrzuje svou kontrolu nad lidmi. Stát, pokud si takovou manipulaci necháme líbit, půjde dál.
Kouření je srovnatelně nebezpečné jako obezita. V důsledku kouření u nás umře už zmíněných osmnáct tisíc lidí ročně, na následky obezity deset tisíc. Je jistě představitelné, že si společnost jako další zlo stanoví obezitu. Pak bude zakázáno společné přejídání (zákaz vstupu obézních do podniků společného stravování, protože oni se přežerou vždycky), zakázány budou i nezdravé pokrmy (prvním krokem je daň z tučného jídla platící ve zvláště socialisticky uvažujících západních zemích) a tlustí budou ve všech dopravních prostředcích platit příplatek za transport nadbytečného sádla. A všichni budeme v radostné budoucnosti tak štíhlí a zdraví, až se z toho posereme.
Zákon představující zcela nepřijatelný státní dirigismus by podle socialistických představ ministerstva zdravotnictví měl začít platit od roku 2014. Koncept Lepšího Zdravého Zítřka je tak silný a módní, že zákon nejspíš projde Parlamentem. Zbývá jediná naděje: Že ho nepodepíše silný kuřák Miloš Zeman.
