Když si Karel Schwarzenberg vezme něco do hlavy, nikdo s ním nehne. „Já nepózuji. A nic na tom nebudu měnit,“ odsekl, když ho chtěl fotograf postavit někam, kde je víc světla než u konferenčního stolku v jeho malé kanceláři v Poslanecké sněmovně. A posadil se na svou oblíbenou židli. Když ho fotograf znovu požádal, zda by si nemohl sednout alespoň na pohovku pod lampu, byl už „kníže“ trochu vytočený. „V mojí kanceláři mi nikdo nebude říkat, kde mám sedět! Já prostě sedím tady.“ V tu chvíli bylo lze si snadno představit, že to s ním lidé z prezidentského volebního štábu neměli jednoduché. Schwarzenberg však své nedávné prohry evidentně nelituje.
Máme tu jeden citát: „Bože, ochraňuj Martina Bormanna a nacisty na útěku. Nebyli zlí, měli jen svůj způsob zábavy.“ Říká vám to něco?
Nemám tušení.
To je z jedné písně Sex Pistols.
Aha.
Jmenuje se No One is Innocent a mě zajímá, jestli Sex Pistols znáte.
Pro boha svatýho, já je jednou slyšel. Oni už dávno neexistujou. Sid Vicious zesnul před dávnými lety. A já to slyšel v angličtině. Takže si to nepamatuju.
Jak jste se vy, konzervativní člověk, cítil v roli punkového zpěváka Sida Viciouse?
Je pravda, že jsem založil konzervativní stranu a řekněme, že původem a vychováním bych měl být konzervativní. Na druhé straně jsem se celý život bouřil proti establishmentu. Také se nenechám nikdy zaškatulkovat, jestli jsem pravice, nebo levice. Pak koncem 50. let a v 60. letech, kdy to všechno hezky spělo k velké revoluci roku 1968, to si vůbec neumíte představit. To byl zlom ve společenském vývoji! Z toho pak vyšli Zelení a další věci. Tehdy proti mně šli tamější papaláši na levici. To jsem nebyl tady, ale na Západě. Proto mám také nezpochybnitelné sympatie k Zeleným. Mně šel vždycky na nervy ustálený establishment. Tak jsem chápal i to číro. Tím jsem to demonstroval. Mně jde na nervy i dnešní establishment.
Lidé z vašeho volebního týmu říkají, že jste jim v kampani stanovil určité limity. Když vám nabízeli nějaká řešení, tak jste je odmítl s odůvodněním, že to dělat nebudete, že je to za hranicí vašeho vkusu. Je to tak?
No samozřejmě! Nehodlal jsem přistoupit na způsob hry podle pravidel někoho jiného. To prostě není pro mě a člověk nemá být jiný, než je.
Ale tím jste dobrovolně odevzdal vítězství soupeři.
Tomu nevěřím, že bych dobrovolně odevzdal vítězství. Po pravdě řečeno, už nějaký čas je tady strukturální většina levicová. To je kvůli hospodářské krizi, kvůli úsporným opatřením, kvůli blbostem naší vlády. A také kvůli tomu, že dnes, díky bohu, praskají korupční skandály, které jsou samozřejmě spojené z velké části s lidmi z koaliční strany, ačkoli velká část těchto případů má kořeny v dobách opoziční smlouvy. To všechno vedlo k tomu, že je tu solidní levicová většina, což se projevilo už v krajských volbách. Takže jsem byl vždycky přesvědčený, že by byl zázrak, kdybych vyhrál. Než jsme šli sledovat výsledky voleb, byl jsem s rodinou na obědě v jedné příjemné italské hospůdce. A říkal jsem, že podle mé analýzy to vyhrát nemůžu. Přitom jako analytik obyčejně nejsem špatný. Ale dosáhl jsem lepšího výsledku, než jsem očekával. Snad bych to mohl ještě o tři čtyři procenta stáhnout, ale víc udělat nešlo. Věděl jsem, že rozdíl bude minimálně pět procentních bodů.
Takže nebyl jediný moment, kdy jste byl přesvědčen, že můžete vyhrát?
Dlouhou dobu jsem dělal politické analýzy a Alžběta (Plívová, mluvčí TOP 09 – pozn. red.) vám potvrdí, že jsem vždycky říkal: Cukroušku, to se nedá vyhrát. Kdyby ty volby byly před dvěma lety, tak samozřejmě ano, vyhrát se dalo. Ale od té doby se tolik změnilo, že jsem na to nevěřil.
Velký rozhovor s Karlem Schwarzenbergem najdete v Reflexu č. 7/2013, který vyšel 14. února.
