Až se mě na konci roku v nějaké anketě budou ptát, co považuji za nejlepší inovaci roku 2012, mám už teď – jo, já vím, že je teprve červen – horkého favorita. Je to láhev kečupu, ve které zbylý obsah neuvízne, ale hladce a bez problémů vyteče ven.
Připadá vám to málo, minimálně v době, kdy se roboti učí operovat člověka, v Severní Americe i v Evropě jezdí auta bez řidiče a soukromé firmy umějí dopravit družice do vesmíru? Nenechte se mýlit. Někdy se ty největší inovace týkají „nejmenších“ potřeb člověka.
Nevím, jestli by se dalo spočítat, kolik kečupu ročně vyhazujeme ve skleněných či plastových lahvích, a to jen proto, že ho prostě neumíme dostat ven. Či případně kolik neslušných slov padne při pokusech (marných, pochopitelně) zbytky kečupu z láhve dostat, kolik lidí si při bušení do dna lahví přivodí zranění a o kolik let při tom všichni kolektivně zestárneme? Mohl by se o to někdo pokusit, ale předpokládám, že to budou hodně velká čísla.
Všechno mění technologie zvaná LiquiGlide, vyvinutá týmem vědců na prestižní technice MIT v americkém Bostonu. Jde o povlak, po němž kečup či jiné látky s podobnou konzistencí stékají s minimálním třením. Jinými slovy to znamená, že z láhve, jejíž vnitřek je opatřen tímto povlakem, vyteče kečup hladce a rychle, a přitom v láhvi nezanechá nejmenší stopy.
Ono se to těžko popisuje, ale když pozorujete kečup vytékající z téhle láhve, je v tom něco skoro až strašidelného. Hustá červená hmota vyklouzne jako po másle a láhev zůstane čistá, jako byste ji právě vyndali z myčky. Jistý problém vidím v tom, že se na trhu – minimálně zpočátku – objeví kečupy v obou typech lahví. Pak se lehce může stát, že si nepozorný strávník vyklopí z té „nové“ na talíř celý obsah láhve.
Tým univerzitního doktoranda Davea Smithe tvořili jak odborníci na mechaniku, tak i nanotechnologie. Najdou se i tací, kteří zpochybňují, proč by se špičkoví vědci vůbec měli zabývat něčím tak frivolním a nedůležitým, jako je „dolování“ kečupu z láhve. Tam ovšem stačí číslo, jež Smith řekl novinářům. Jen láhve s kečupem a dalšími omáčkami představují trh o velikosti ... 17 miliard dolarů!
Materiál LiquiGlide je netoxický a zcela bezpečný pro kontakt s potravinami, což potvrzuje certifikát vydaný americkým úřadem pro kontrolu potravin (FDA). Může být použit k potažení skla i plastu, takže vlastně na jakékoliv kečupové láhve. Je tedy čas se na tyhle láhve těšit a začít je vyžadovat v supermarketech? Nikoliv, zatím žádný výrobce neprojevil vážný zájem.
Doufejme, že je to jen otázka času. Svět bude zase o něco lepším místem pro život. A já si dělám uzel na kapesníku, lépe řečeno poznámku do svého kalendáře na Googlu. Až se bude v prosinci hlasovat o nejlepší inovaci roku, dostanou klouzavé láhve z MIT můj hlas. Pokud tedy dřív vědci nevyřeší, jak rychle vyměnit gumu v trenýrkách, který je nejefektivnější způsob vymačkávání zubní pasty nebo kde objevit ztracené liché ponožky.
Pak si svůj hlas ještě promyslím.
