nahoru

Před 75 lety zahájili Američané vyloděním na Guadalcanalu ofenzívu v Tichomoří

Jaroslav Šajtar7. srpna 2017 • 10:30
Před 75 lety zahájili Američané vyloděním na Guadalcanalu ofenzívu v Tichomoří
foto: Profimedia.cz

Sedmého srpna 1942, tři čtvrtě roku po japonském útoku na Pearl Harbor,  se 1. divize sboru námořní pěchoty Spojených států (USMC) pod velením generálmajora Alexandera Vandegrifta vylodila na ostrově Guadalcanal. Rozpoutaly se půlroční těžké pozemní, námořní a letecké boje o tento do té doby neznámý ostrov.

Avšak již následujícího dne porazilo japonské loďstvo americké v bitvě u ostrova Savo a císařské námořnictvo triumfovalo rovněž v bitvě u Santa Cruzu 26. října a u Tassafarongy 30. listopadu, zatímco Američané naopak zvítězili v bitvě u mysu Esperance 11. října a ve dvou námořních bitvách u Guadalcanalu.

Umírali dokonce i kontradmirálové

V noci na 13. listopadu 1942 se u Guadalcanalu střetl japonský svaz admirála Hiroakiho Abeho o síle dvou bitevních lodí, křižníku a jedenácti torpédoborců s americkým svazem kontraadmirála Daniela Judsona Callaghana, čítajícím pět křižníků a osm torpédoborců. O naprostém zmatku typickém pro toto střetnutí svědčí fakt, že obě strany nezřídka střílely na vlastní lodě.

720p 360p
Trailer k filmu Tenká červená linie.VIDEO 20th Century Fox

Japonská bitevní loď Hiei utrpěla takové škody, že se následujícího dne stala snadnou kořistí amerických letounů startujících z letadlové lodě Enterprise. Kromě toho císařské námořnictvo přišlo ještě o dva torpédoborce, kdežto Američané ztratili lehké křižníky Atlanta a Juneau a čtyři torpédoborce, a co víc, padli kontradmirálové Callaghan a Norman Scott. Oba posmrtně obdrželi nejvyšší vyznamenání Spojených států za statečnost – kongresovou Medaili cti.

Na křižníku Juneau zahynulo všech pět bratrů Sullivanů. Tato tragédie inspirovala amerického režiséra Lloyda Bacona, jenž roku 1944 natočil působivý film Pět Sullivanů.

Navzdory úspěchům na moři se však Japoncům nepodařilo vytvořit náležité podmínky pro plánované posílení svých vojsk na Guadalcanalu.

Poslední pokus

Dva dny nato připlul ke Guadalcanalu svaz admirála Nobutakeho Kondóa, mající bitevní loď, čtyři křižníky a devět torpédoborců, který se krátce před půlnocí utkal s americkým operačním svazem TF 64 viceadmirála Willise Augusta Leeho, v jehož sestavě se nalézaly dvě bitevní lodě a čtyři torpédoborce. Američané uplatnili radar a větší ráži svých děl a potopili bitevní loď Kirišima a torpédoborec při vlastní ztrátě tří torpédoborců. Druhá námořní bitva u Guadalcanalu představovala poslední japonský pokus o ofenzívní operaci v oblasti jižních Šalomounových ostrovů.

Na souši úspěšnější

V bojích na souši si záhy převahu vydobyly americké jednotky, jež úspěšně odrazily všechny útoky 17. armády generála Harukičiho Hjakutakeho. Čtrnáctý sbor generála Alexandera Patche se zmocnil celého ostrova, z něhož byly trosky japonských vojsk – úhrnem zhruba 11 000 osob – do 9. února 1943 evakuovány. Klíčovou roli v bitvě sehrálo Američany udržené Hendersonovo letiště.

Bitvy o Guadalcanal se zúčastnilo 20 000 amerických námořních pěšáků a 40 000 příslušníků pozemní armády, na japonské straně 31 400 vojáků a 4800 námořníků.

V roce 1998 natočil americký režisér Terrence Malick snímek Tenká červená linie, věnovaný bojům na Guadalcanalu.

Krvavá bilance

Americké pozemní síly přišly ze všech příčin o 1768 mrtvých a čtyři vojáci padli do zajetí, zatímco Japonci zanechali na ostrově podle různých údajů 21 000 (z toho pouze 8500 padlých přímo v boji; 12 300 zemřelo na následky zranění, nemoci nebo hladu) až 25 600 mrtvých a tisíc osob se ocitlo v zajetí. Z evakuovaných zemřelo 600 ještě před poskytnutím lékařské pomoci.

V době guadalcanalského tažení se odehrálo šest námořních bitev, v nichž kleslo ke dnu 65 bojových lodí včetně sedmnácti dopravních. Admirál Samuel Eliot Morison uváděl, že byly potopeny dvě bitevní a tři letadlové lodě, 12 křižníků, 25 torpédoborců a šest ponorek, přičemž všechny potopené bitevní lodě a ponorky patřily Japoncům.

Zahynulo 4911 amerických a 3543 japonských námořníků. Američané ztratili 615 letounů a 420 mrtvých příslušníků letectva, Japonci 683 až 880 letounů a 1200 mrtvých příslušníků letectva. Podle generálmajora Kijotakeho Kawagučiho japonské pozemní vojsko nebylo „jedinou složkou, která našla hrob na Guadalcanalu“.

Význam bitvy

Brigádní generál námořní pěchoty Samuel B. Griffith II., účastník guadalcanalské kampaně, zhodnotil důležitost tažení ve své knize Bitva o Guadalcanal následovně: „Tato vleklá a rozhořčená bitva podemlela základy primitivní arogance, která japonskému vrchnímu velení umožňovala ignorovat nepříjemné skutečnosti. Poprvé se někteří vyšší důstojníci v Tokiu i v bojových útvarech pokoušeli seriózně hodnotit vyhlídky do budoucna. Teď alespoň někteří z nich poznali, že lákavé sny o věčné říši, zahrnující podivuhodné, rozkošné ostrovy v jihomořských krajích věčného jara, se nikdy neuskuteční.

Po Guadalcanalu mohli jedině doufat, že konečná porážka se nestane úplnou katastrofou. Neboť na tomto ,bezvýznamném ostrově, obývaném jenom domorodci‘, se ti, kdo nezavírali oči před skutečností, poučili, že zvítězit nemohou: ,Není sporu, že osud Japonska byl zpečetěn, když byla dobojována bitva o Guadalcanal.‘ Kontradmirál Raizó Tanaka.“

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,030
22,010
28,440
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře