Virtuosové penangské kuchyně ve svém království: u hrnců a ploten v pouličních stáncích na ulicích Georgetownu

Virtuosové penangské kuchyně ve svém království: u hrnců a ploten v pouličních stáncích na ulicích Georgetownu Zdroj: World & Picture

Knedlíčky dim sum s náplní krevetovou, kuřecí, vepřovou, zeleninovou, rybí nebo úplně jinou. A k nim omáčka hoisin, sójová, ostrá chilli nebo sladkokyselá….
Na ulici v Georgetownu se vychutnává jídlo i výtvarné umění, do něhož se zapasoval i autor tohoto článku.
Penangská kuchyně zpracovává všechny části masa. Neexistuje nic, co by se vyhazovalo. Nasolené a do křupava osmažené vepřové kůžičky jsou oblíbeným předkrmem. Za pochoutku se považuje i vepřové koleno. Koření se jen jemně,  důležitější je způsob přípravy. Obvykle jde o kombinaci vaření v páře a následné uzení nebo pečení.
Penangská kuchyně zpracovává všechny části masa. Neexistuje nic, co by se vyhazovalo. Nasolené a do křupava osmažené vepřové kůžičky jsou oblíbeným předkrmem. Za pochoutku se považuje i vepřové koleno. Koření se jen jemně,  důležitější je způsob přípravy. Obvykle jde o kombinaci vaření v páře a následné uzení nebo pečení.
Penangská kuchyně zpracovává všechny části masa. Neexistuje nic, co by se vyhazovalo. Nasolené a do křupava osmažené vepřové kůžičky jsou oblíbeným předkrmem. Za pochoutku se považuje i vepřové koleno. Koření se jen jemně,  důležitější je způsob přípravy. Obvykle jde o kombinaci vaření v páře a následné uzení nebo pečení.
11
Fotogalerie

Malajsie: Ráj na zemi, kde nepotřebují rodinnou pohodu obestavět velkými domy, bazény a ploty

Na malajském ostrově Penang, odkud pochází velká zahraniční reportáž v příloze nového Reflexu Excellent, je dodnes patrná britská koloniální nadvláda. Na rozdíl od některých jiných zemí však neměli zdejší lidé nikdy touhu se z britského vlivu úplně vymanit; to lepší si nechali a navázali na to. Jsou pyšní na moderní architekturu, dobrou veřejnou dopravu, výborné školství. Mladí mluví všichni anglicky, starší dají dohromady alespoň pár vět. Jedno však místní Angličanům nikdy nezapomenou: jak je zbaběle nechali na holičkách, když ostrov během druhé světové války napadli Japonci.

Hlavní město Georgetown bylo v roce 2008 uznáno památkou UNESCO a začala velká revitalizace. Město se otevřelo umělcům, start–upům (Penang dnes platí za malajské Silicon Valley) a developerům. Chátrající budovy v koloniálním stylu získávají nový kabát a často i účel, jako hub po dešti přibývá hotelů a hostelů, k nebi vybíhá čím dál více mrakodrapů. Celý ostrov zažívá stavební horečku. Turismus je tu vítaný, ale ne svatý. Místní si na svůj životní styl nenechají sáhnout.

Nikde jinde neuvidíte tak bizarní architektonická a sociální propojení jako na Penangu. Hosté pětihvězdičkového hotelu Hard Rock v přímořském letovisku Bad Ferringhi vycházejí z honosné hotelové lobby přímo do tržnice poslepované ze stánků působících provizorních dojmem, ačkoli tu jsou už snad celé století. Prodává se v nich mírně pokleslé oblečení, svými často až halucinogenními barvami dokonale splývající s okolní faunou. Těžko říct, zda střetu luxusu s každodenností předcházel podrážděný střet. Spíš ne. Tady se věci neregulují, spíše se dějí. Je to něco, co jsme v Evropě už dávno zapomněli. Malé děti na klíně rodičů za řídítky kličkujících mopedů mezi vozy malajsijské značky Proton a kšiltovka na kole místo přilby.

Čtyři náboženství 

Stejně pozoruhodná je zdejší náboženská tolerance. Muslimská mešita obkroužená čínskými lampióny štěstí. Hinduistický a čínský chrám, které se k sobě dojemně vinou na nejvyšší hoře ostrova, o víkendech hojně navštěvované křesťanskými rodinkami. Kostely katolické, evangelické, adventistické. Čtyři světová náboženství se tu vzájemně snášejí v zenovém klidu. Jenom jedno tu, prosím, do světa netrubte: Že jste bezvěrec. To se nenosí. Považovali by vás za komunistu, což jistě nechcete.

Na pláži se koupou dívky v monokinách, bikinách, burkinách i sárí, jak je každé libo. Jestli je to u vás zvykem, skočte si do moře třeba v zimní bundě a kulichu, zdejší se divit nebudou. Ani se za vámi na pláži neotočí. Kdybyste jim vyprávěli, jak policie z francouzských pláží vyhání ženy v burkinách, mysleli by si, že jde o nějaký směšný kousek četníků ze Saint-Tropez.

Absence potřeby „pohody“ obestavěné velkými domy, bazény a ploty

Ministerským předsedou nejmenšího federálního státu Malajsie je etnický Číňan, jeden z potomků velkých rodin, jež na ostrov dorazily v devatenáctém století. Jejich členové pracovali v docích. Klanovou soudržností a pílí se vypracovali na jedno z nejvlivnějších etnik v národnostně přepestrém území. Výmluvným důkazem jejich filozofie jsou plovoucí klanové domy, vyzařující rodinnou pospolitost. Jsou vystavěné na pilotách přímo na moři. Dodnes na džunkách převážejí čerstvé ovoce a zeleninu ze skladů do města, na trhy s jídlem.

Během návštěvy klanových domů vnímáme značný civilizační rozdíl mezi námi a zdejším obyvatelstvem. Jistě souvisí s počasím. V zemi, kde je celoročně prakticky jediné roční období o teplotě okolo třiceti stupňů, je něco jako rodinný krb nonsensem, anebo spíš něčím zcela neznámým. Procházíte-li kolem primitivně postavených domků, jediným pohledem dovnitř přehlédnete celé obydlí – v předsíni oltář, za ním jediná místnost – obývák/ložnice. Na jazyku máte cosi o chudém přežívání, dokud si nevšimnete velkých, luxusních BMW, zaparkovaných na navigaci. To není bída, to je pouze absence potřeby rodinné „pohody“ obestavěné velkými domy, bazény a ploty.

Kulinářsko-cestovatelskou reportáž Ostrov, kde je věčně navařeno, věnovanou malajsijskému Penangu, si můžete přečíst v příloze Excellent, která vyšla společně s novým Reflexem.

Reflex 20/2018Reflex 20/2018|Archív