Zavražděný se odplazil do lesa

Zavražděný se odplazil do lesa Zdroj: Profimedia

Masakr mezi jihočeskými komedianty aneb jedno tělo, ale dvě jména

Psal se 5. leden roku 1896, když na obecní úřad v Těchobuzi přiběhla „neznámá ženština. Z jejího zsinalého obličeje vyzírala hrůza a zděšení. Oznámila, že prý v nedalekém lese cikáni zavraždili jejího muže a oloupili jej o 28 zlatých. Starosta, pan Josef Kohoutek v průvodu občanů ihned chvátal na osudné místo, i nalezl tam v kaluži krve mrtvolu muže prostředních let, velké silné postavy,“ líčí události Národní politika.

„Při prohlídce šatstva přišlo se na legitimaci znějící na jméno Emanuela Musila, deštníkáře z Kratošic, a poněvadž ženština vydávající se za manželku zavražděného potvrdila, že sluje Anastazie Musilová, mělo se za to, že totožnost mrtvoly tím byla zjištěna.“

Přibližně ve stejnou dobu – tedy v neděli 5. ledna po poledni – se dostavili na četnické stanoviště v nedalekém Pacově dva potulní komedianti, třiatřicetiletý Hynek Richter a patnáctiletý Eduard Richter a ohlásili, že se dopoledne na nedaleké lesní pěšině poprali s komediantem Josefem Růžičkou, přičemž mu Hynek Richter zasadil několik ran holí do hlavy a mladší Eduard mu poté vrazil do prsou velký kuchyňský nůž. Smrtelně zraněný Růžička ještě chvíli žil a někam se odplazil.

Dvě jména, jedno tělo

Úřady tak měly na poměrně malém prostoru a v identický čas jedno tělo, ovšem k němu dvě jména. Kdo je tedy mrtvý – solidní živnostník a výrobce deštníků Musil, nebo komediant Růžička?

Potom přišlo překvapení: „Usilovným pátráním bylo zjištěno, že zabitý muž, o němž se mělo za to, že zove se Musil, ve skutečnosti slul Josef Růžička, byl potulným komediantem a člověkem lidskému majetku i životu nad jiné nebezpečným. Již v roce 1888 byl totiž pražskou porotou odsouzen pro zločin zabití svého bratrance na Bílé hoře k těžkému žaláři na dobu dvou let.“

Proč nyní vdova po Růžičkovi tvrdila, že jde o výrobce deštníků z Kratošic, jehož legitimaci před časem s mužem objevili? Snad chtěla manželovi alespoň po smrti dopřát slušnou pověst a sobě coby vážené vdově solidní existenci.

Šedesátý trest

Bylo také zjištěno, že s komedianty Richterovými se Růžička dobře znal. Se starším sdílel dokonce vězeňskou celu. „Přátelství obou komediantů však vzalo za své, když loni v červenci v píseckých lesích Růžička poznamenal Hynka Richtera nožem v obličeji tak těžce, že tomuto zbyla do smrti trvalá památka.“

Když se pak potkali na osamocené lesní stezce, vypukl zuřivý boj. Kdo z něj vyjde jako vítěz, bylo záhy zřejmé.

Před táborským soudem tvrdili oba Richterové, že šlo o sebeobranu. Jinak by je Růžička sprovodil ze světa. To porota odmítla, zároveň však označila čin obou mužů za pouhé zabití, nikoli úkladnou a plánovanou vraždu. Hynka Richtera odsoudila na šest let těžkého žaláře, patnáctiletého Eduarda Richtera na tři roky.

V případě staršího z obou odsouzených šlo o jubilejní šedesátý trest, který si v rakouských žalářích odseděl.