Howard Hughes | Reflex.cz
nahoru

Howard Hughes

Blumfeld S. M.10. října 2002 • 23:36

V podvečer 5. dubna 1976 se po texaském Houstonu roznesla zpráva, že v márnici nemocnice Methodist Hospital leží pozůstatky jednoho z nejzáhadnějších a zároveň nejbohatších lidí světa, Howarda Hughese jr. Chodby patologie se zaplnily davem novinářů. Za dveřmi leželo mrtvé tělo člověka, kterého téměř čtvrt století neměl nikdo šanci spatřit, tělo člověka, jenž se dokonale izoloval před světem, který však (podle mnohých) dlouhá léta "ze zákulisí" vládl Americe.

Foto
Novináři se právem ptali: Jaké byly důvody jeho smrti? Jde skutečně o Howarda Hughese? Potvrdit jeho totožnost nebylo snadné. Tenhle člověk vypadal jako nejubožejší bezdomovec. Byl vychrtlý, kost a kůže. Trpěl podvýživou - jeho tělo léta stravovalo samo sebe. Na levé straně hlavy mu vyrůstal zhoubný nádor. V ústech mu vyhnily takřka všechny zuby. Paže a stehna měl probodané jehlou.
Takhle vypadal člověk disponující pohádkovým bohatstvím; člověk, v jehož týmu byli tři osobní lékaři; člověk, jehož firmy pracovaly na kosmickém programu a vybavovaly americké letectvo nejmodernějšími zbraňovými systémy? Poslední jeho známá fotografie pocházela z roku 1952. Jeho nejbližší žijící příbuznou byla pětaosmdesátiletá Anette Gano Lummisová - ta však svého synovce neviděla od jeho triumfálního obletu zeměkoule v roce 1938. H. H. neměl přátele, nestýkal se dokonce ani s vlastní ženou. Tisková konference svolaná na večer se snažila ukončit dohady. Mluvčí nemocnice potvrdil, že záhadný miliardář nezemřel v nemocnici, ale na palubě soukromého letadla letícího z mexického Acapulka do Houstonu. Odmítl však poskytnout informace o příčině smrti. Tajnůstkářství provázející Hughesovu legendu a tak dokonale fungující za jeho života pokračovalo i po jeho smrti.

SUPERMAN H. HUGHES

H. H. byl bohatým dědicem. Narodil se v Houstonu 24. prosince roku 1905 a již ve svých devatenácti letech zdědil prosperující podnik svého otce - vynálezce vrtného hrotu, schopného pronikat nejtvrdší horninou, který brzy používaly všechny naftařské společnosti.
Howardovo jméno vždy vyvolávalo vidinu nevýslovného bohatství a představu, že vše, čeho se dotkne, se promění ve zlato. Kdyby byl celý život nedělal nic a uložil zisky ze zděděné společnosti (Hughes Tool Company) na vkladní knížku na běžný úrok, umíral by jako mnohem bohatší člověk. Hughes jr. se však vydal jinou cestou. Chtěl světu dokázat, že je ještě schopnější než otec. Pouhé vydělávání peněz mu nestačilo, přál si být symbolem úspěšnosti. Šikovnou manipulací médií si dokázal vybudovat pověst naprosto mimořádného člověka - "moderního supermana". Hughes velmi dobře ovládal to, čemu dnes říkáme "public relations". Podstatné pro něho bylo oko veřejnosti - způsob, jakým je na veřejnosti vnímán. Při tom všem byl H. H. výjimečný samotář. Stejně jako neměl kamarády v dětství, neměl skutečné přátele ani v dospělosti, v době největších úspěchů a slávy. Byl obklopen jen desítkami právníků. Dvakrát se sice oženil, dvakrát se také rozvedl - od svých manželek žil většinu času odděleně.
Pro Hughese byly typické nejrůznější posedlosti. V jejich sevření žil od puberty až do smrti. Jednou z nejúpornějších byla posedlost vymýšlením plánů, jak se vyhnout placení daní. Dotáhl to až tak daleko, že ve čtyřicátých letech prodal a opustil svůj domov v Los Angeles, aby dokázal, že není obyvatelem státu Kalifornie - že je vlastně "bezdomovcem". Od té doby se stěhoval z místa na místo, skrýval se. Z jeho pokusů o daňové úniky se nakonec stávalo jakési akademické cvičení - hra bez ohledu na celkové finanční důsledky.
Jeho nejhlubší posedlostí však byla fanatická potřeba kontroly nad každičkým aspektem vlastního života i prostředí, v němž žil. H. H., ovládající obrovské průmyslové a zábavní impérium, denně vydával desítky vlastnoručně psaných příkazů ("memorand"), pro něž bylo typické úzkostlivé ulpívání na naprostých trivialitách. Právě tato starost o naprosto irelevantní věci byla jedním z důvodů jeho pozdějších podnikatelských selhání.

Foto
LEGENDA ZAČÍNÁ - TOVÁRNA NA SNY A NA PENÍZE

První film, do kterého se Hughes pustil, se jmenoval Swell Hogan (1925) - výsledek však byl tak špatný, že nikdy nespatřil světlo světa. Rodina na něj tlačila, aby neutrácel peníze a věnoval se něčemu jinému. Dvacetiletý milionář z Texasu se však rozhodl, že všechny ohromí. Byl rozhodnut natočit příběh letců z první světové války. Dlouhé hodiny kroužil nad jižní Kalifornií ve svém letadle Waco a vymýšlel příběh dvou bratrů, letců RAF, kteří se zamilují do stejné dívky. Měl i název: Hell´s Angels - Pekelní andělé.
Podařilo se mu shromáždit tolik rekvizit a lidského potenciálu, až to vyráželo dech - dokonce i v Hollywoodu. Celé měsíce objížděli jeho lidé Evropu a skupovali válečná letadla-veterány - spady, camely, fokkery. Podařilo se mu sehnat 87 strojů schopných letu, utratil za ně více než sto tisíc dolarů a stal se vlastně velitelem největší soukromé letecké flotily světa. Najal si zkušené válečné piloty (také "letecké eso" Roscoea Turnera) a řadu leteckých kaskadérů. Když viděl, jak se po modré kalifornské obloze prohánějí klasické letouny, neodolal pokušení a přes varování ostatních pilotů se rozhodl pro "malý výlet" v letadle Morse, ve kterém dosud nikdy nelétal. Když dosáhl výšky sta stop, dvouplošník se naklonil na bok a řítil se do ploché vývrtky. Piloti, kaskadéři i mechanici s hrůzou sledovali, jak letadlo s režisérem a zároveň producentem filmu padá na zem. Legenda říká, že Hughes tehdy z trosek vylezl nezraněný, jen si "vyčesával kousky motoru z vlasů". Ve skutečnosti ho vytáhli v bezvědomí a se zlomenou lícní kostí. Pád však přežil. Strávil v nemocnici několik dní a podstoupil operaci tváře.
Film oslnil diváky i kritiky. Bitevní scény letadel a nádherná Jean Harlowová učinily z filmu kasovní trhák. Média o H. H. hovořila jako o zjevení. Pochvalné kritiky mu nestačily. Hovořil o čistém zisku dvou miliónů dolarů - byl považován za "finančního čaroděje". Ve skutečnosti se mu neuvěřitelné náklady nikdy nepodařilo zaplatit a přišel o 1,5 miliónu dolarů. I ostřílení hollywoodští producenti jím byli fascinováni. Hollywood mu v 25 letech ležel u nohou, i když jeho další filmy už rozhodně tak oslňující nebyly.

Foto
CESTA KOLEM SVĚTA ZA TŘI DNY

Letadla mu umožňovala odpoutat se od tlaků, které pociťoval na zemi. Nic nemiloval víc, než když si mohl nasadit leteckou kuklu a stoupat do čistého povětří nad Los Angeles. Ve vzduchu byl jiným člověkem než dole na zemi. Nebyl to již ten plachý, napjatý a nervózní mladík - vysoko nad zemí se dokázal ztotožnit s palubní deskou, zvukem motoru a cítil se naprosto sebejistý a volný.
Heroický přelet Atlantiku Charlese Lindbergha v roce 1927 odstartoval novou éru amerického letectví - a Hughes chtěl být rozhodně u toho. V létě roku 1932 zakoupil obrovský hangár v údolí San Fernando, předělal ho na montážní halu a založil novou firmu Hughes Aircraft Company. Podařilo se mu přetáhnout do svých dílen řadu odborníků z Kalifornské technické univerzity. Jediné, co jim řekl, bylo: Postavte mi nejrychlejší letadlo, jaké kdy svět viděl! Výsledkem bylo letadlo futuristických tvarů, které mělo řadu inovací a revoluční design. Dne 18. srpna 1935 přelétla Hughesova stříbrná stíhačka H-1 Silver Bullet nad Los Angeles rychlostí 300 mil za hodinu a přiblížila se světovému rekordu. Dvanáctého září dosáhl H. H. v kokpitu rekordní rychlosti 352 mil za hodinu. Letecký svět byl uchvácen, on však měl v hlavě další plán: rozhodl se pro oblet světa na jeden zátah. Tentokrát si vybral větší letadlo, dvoumotorový Lockheed 14. Trasa vedla z New Yorku přes New Foundland do Paříže, odtud do Moskvy, přes Sibiř na Aljašku a zpět do New Yorku. Časně ráno 10. července 1938 v 7.20 se vznesl nad New York, po třech dnech se vrátil na totéž místo. Rekordní oblet zeměkoule trval tři dny, 19 hodin 17 minut. Už když byl ve vzduchu, stal se národním hrdinou. Americké matky začaly houfně dávat svým novorozencům jméno Hughes. Na letiště jej přišlo přivítat 25 tisíc lidí v čele se starostou N. Y. Když následujícího dne projížděl v otevřeném voze město, lemovalo jeho ulice více než milión lidí a na hlavu mu dopadal déšť konfet. Nesmělý Howard Hughes zakoušel, co znamená být jedním z nejslavnějších lidí světa.

HAVÁRIE, TÁPÁNÍ & VZKŘÍŠENÍ

Když oslavy opadly, prakticky uvažující Hughes si uvědomil, že ve vzduchu visí válka. Cítil příležitost nabídnout své služby výrobce letadel státu a armádě. Také Amerika bude muset zbrojit. Získat významný kontrakt na sériovou výrobu stíhaček se mu však přes veškerou snahu (v roce 1941 dostal hlavní podíl v největší americké letecké společnosti TWA) nedařilo. Zdálo se mu, že má v americké administrativě i v armádě řadu nepřátel. Propadal depresi a stihomamu. Dostal sice od armády zakázku na speciální hydroplán (poté, co německé ponorky začaly úspěšně potápět spojenecká plavidla), ale jeho projektování trvalo velmi dlouho. Největší letadlo světa, Hughesův hydroplán Hercules, zůstalo jen v jediném exempláři. Znechucen neúspěchem v leteckém průmyslu se také vrátil k filmu. Do hlavní role snímku Outlaw prosadil svůj nový objev: krasavici Jane Russellovou. Uvedení filmu do kin provázela celonárodní kampaň - velkoplošné billboardy s polorozhalenou Jane Russellovou, položenou do sena, ovšem rozlítily cenzory. Teprve v prosinci 1945 mohl být snímek uveden do kin. Čtyři roky trvající zápas s cenzurou vzbudil neobyčejný zájem veřejnosti - film krátce po uvedení zaznamenal rekordní návštěvnost (byť šlo o pouhý "prsatý western"). Další filmy však přinášely deficit. Nedovedly tomu zabránit ani Hughesovy kontroverzní a okázalé (místy nevkusné) reklamní techniky. V létě roku 1946 se na večírku u svých filmových přátel setkal s devatenáctiletou Miss Ohio Jean Petersovou. Čtyřicetiletý Hughes a mladičká herečka si ihned padli do oka. H. H. ji pozval, aby se přišla podívat na první testovací let jeho nového letadla XF-II. Letadlo se ale zřítilo do luxusní čtvrti Beverly Hills a Hughes byl do nemocnice převezen v kritickém stavu. Měl rozdrcený hrudník, zlomeniny sedmi žeber na levé a dvou na pravé straně, zlomenou klíční kost, zlomený nos, tržnou ránu na hlavě, silné popáleniny, řezné a tržné rány na celém těle i v obličeji. Hughes, který byl velmi citlivý na bolest, teď od svého osobního lékaře, doktora Masona, vyžadoval stále větší dávky morfia. Lékař mu postupně jako náhražku za morfium začal předepisovat slabší narkotikum - kodein. To je pravděpodobný počátek Hughesovy drogové závislosti, která se stala nejstřeženějším ze všech tajemství jeho života. Armádní zakázky ozdravily Hughes Aircraft a díky korejské válce začala firma dokonce prosperovat. Když v červnu 1950 válka propukla, Hughesova společnost byla, díky své průkopnické práci v oblasti systémů navigace a elektronických zbraní, hlav ním a vlastně jediným dodavatelem pro program výroby nadzvukových stíhaček. Během dvou let se zvýšil počet zaměstnanců na 15 000. Kdysi skromná výzkumná laboratoř nyní disponovala více než tisícovkou špičkových vědeckých pracovníků. V roce 1951 H. H. oznámil, že v Tucsonu v Arizoně vybuduje "elektronický střed světa". Rok 1953 byl pro Hughes Aircraft pátým rokem fenomenálního růstu: zisk nyní činil, díky objednávkám armády,200 miliónů dolarů ročně. Ve chvíli největšího rozkvětu společnosti překvapil Hughes zaměstnance rozhodnutím přenést výzkumné laboratoře i část výroby z Kalifornie do Nevadské pouště. Vedení laboratoří nechápalo, proč by se špičkoví vědečtí pracovníci měli usadit právě ve světle barevných neónů hráčského světa. Jeho rozkazy však byly nekompromisní. Šel příkladem a přestěhoval se do Las Vegas jako první. Důvodem byly daně. V Nevadě byl "daňový ráj" - neexistovala zde daň z příjmu. Las Vegas - jeho herny - se stalo jednou z největších světových praček na peníze. Hughes začal skupovat zdejší kasina a hotely. V jednom z nich, v pátém patře hotelu Desert Inn, se na několik let usadil.

Foto
ZÁHADA LEGENDY - ZÓNA ZBAVENÁ BACILŮ

Stres související s jeho posedlostí osobně řídit celé své průmyslové a zábavní impérium brzy vedl k jeho vyčerpání. První vážná duševní krize jej postihla již na jaře roku 1944. Psychicky se zhroutil a postupně se izoloval od světa. Málokdy opouštěl své apartmá. Na okna nechal zavěsit těžké drapérie, které měly bránit přístupu prachu i slunce. Obklopovaly ho jen ty nejnutnější věci - postel, malý postranní stolek, speciální konturové křeslo, umožňující sklápění. Všechno, co potřeboval, měl po ruce. Většinu času tráví telefonními hovory se svými právníky nebo bankéři, baví se promítáním filmů, přerovnává své oblíbené ubrousky Kleenex do různých geometrických tvarů na konci stolu nebo sedí hodiny na toaletě. Jen málokdy se převléká. Tutéž bílou košili a hnědé kalhoty dokázal nosit měsíc i déle. Na opakované naléhání sloužících, že šaty je třeba vyprat, protože páchnou, zareaguje kategoricky. Šaty odloží úplně - od teď bude chodit po pokoji nahý. Přístup do jeho neprodyšně uzavřené komory má jen několik lidí: sloužící, kuchař, lékař a několik důvěrných funkcionářů společnosti, občas i jeho žena Jean Petersová. Způsob, jakým je mu servírováno jídlo, připomíná rituál. Dostává ho na stůl pokaždé ve stejný čas v hnědém papírovém sáčku. Jeho dieta se maximálně zjednodušuje. Jí jednou denně, jeho menu je každý den stejné: čerstvé mléko, Hersheyho tyčinky s mandlemi, pekanové ořechy a destilovaná voda. V roce 1958 se kolaps opakuje a ještě více prohlubuje. Na konci léta téhož roku H. H. tajně opouští Las Vegas a vrací se zpět do Beverly Hills - do ústraní objektu nazvaného Bungalow 4. Kromě naprostého nezájmu o osobní hygienu má prudké záchvaty vzteku a celé dny mluví z cesty. Zklidní se, teprve když jeho sluha Holmes v zoufalství zavolá Jacka Reala z vedení letecké firmy Lockheed, s nímž může H. H. noc co noc hodiny diskutovat o komplikovanostech leteckých motorů a letadel. Klábosení o technice se mu stalo formou tolik potřebné terapie.

KONEC LEGENDY - FANTÓM H. H.

Hughesovy kontakty s vnějším světem byly v 60. a 70. letech ještě více omezeny. Od světa venku jeho "milionářskou Bastilu" oddělovala vysoká zeď a železná brána, dům hlídala ozbrojená ochranka a složitý komunikační systém. Nyní již zřídkakdy používal telefon a ke komunikaci využíval pouze svých mormonských sloužících. Z Hughese se stává fantóm, bez asistence obsluhy a dozorců by nepřežil. Byl neustále pod vlivem drog a jeho vědomí bylo zastřené. Stále přijímá "sloní dávky" kodeinu - tabletky si rozpouští v destilované vodě a aplikuje injekční stříkačkou. Mezitím z Hughesových laboratoří stoupá na oběžnou dráhu první komunikační satelit světa určený pro komerční využití. Early Bird zajišťoval satelitní spojení mezi USA a Evropou. Následovaly další, mnohem sofistikovanější televizní i telefonní satelity formující globální komunikační síť, kterou využívali podnikatelé i průmyslníci, vojáci i vláda. Diváci v Los Angeles i New Yorku sledovali TV programy přenášené Hughesovým kabelovým systémem. Stovky tisíc Američanů nosily náramkové hodinky s Hughesovými digitálními moduly. V roce 1966 Hughesova vesmírná sonda Surveyor zajistila Američanům první měkké přistání na Měsíci. Následoval další surveyor, který pořizoval a přenášel tisíce fotografií, prováděl chemické analýzy měsíční půdy. Stíhačky F-14 byly vybaveny Hughesovým zbraňovým kontrolním systémem, Phantomy F-4 byly vyzbrojeny jeho střelami Maverick a systémem umožňujícím pilotům sledovat cíl na televizní obrazovce a pohodlně střely navádět. Pěchota a vrtulníkové jednotky byly vybaveny Hughesovými protitankovými řízenými střelami TOW. Hughesova Aircraft Company nyní zaměstnávala více než 36 000 lidí. V roce 1968 odhadl časopis Fortune jeho majetek na 1,348 miliardy dolarů a označil jej spolu s ropným magnátem K. Paulem Gettym za nejbohatšího člověka Ameriky. Přesto žije jako asketa. Přesněji jako nejubožejší žebrák. Nesprchuje se, nestříhá si nehty, nečistí si zuby, nikdy nepoužívá šampon. Důsledkem byly dlouhé mastné vlasy, hnijící zuby a špinavé tělo. Každým rokem teď mění místo svého bydliště, i když je upoután k posteli - jeho evakuace probíhají v noci, za přísného utajení. Nakonec se ocitá v mexickém hotelu Acapulco Princess. Jenže to už přestal jíst a pít. Den za dnem se ztrácel před očima, měnil se v kostru potaženou kůží. Padesátý pátý den pobytu v Mexiku naložil personál lidskou trosku do letadla směřujícího do Houstonu. Howard Robard Hughes jr. zemřel ve vzduchu, ve vlastním letadle, nikoli však za řídicím pultem. Zemřel jako člověk, který měl všechno - a nic. Pohřben byl v rodném Houstonu za přítomnosti několika vzdálených příbuzných (nikdy ho neviděli, tak jako on nikdy neviděl je). Pastor připomněl nad jeho rakví slova Ježíšova z evangelia sv. Jana: "Nazí jsme na svět přišli a nazí odejdeme."

Blumfeld S. M.

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější