J. Paul Getty: Nejbohatší muž světa, který miloval umění a sex. Rodina byla pro něj na posledním místě | Reflex.cz
nahoru

J. Paul Getty: Nejbohatší muž světa, který miloval umění a sex. Rodina byla pro něj na posledním místě

Kateřina Kadlecová15. prosince 2019 • 16:55
J. Paul Getty: Nejbohatší muž světa, který miloval umění a sex. Rodina byla pro něj na posledním místě
foto: Profimedia.cz

„Dlouhodobý vztah se ženou je možný, jen pokud jste v byznysu smolař.“ Tak pravil J. Paul Getty (15. prosince 1892 – 6. června 1976): po pár dekád nejbohatší muž světa, sexem posedlý děvkař, zakladatel ropné společnosti, násilník, spisovatel, sběratel umění a lakomec, který nechal do svého paláce pro hosty nainstalovat telefonní automat na mince a zdráhal se platit léky pro svého smrtelně nemocného synka. V posledních měsících jsme pak viděli film a seriál o únosu Gettyho vnuka; prachatý děda nechal únosce, aby chlapci uřízli ucho, a pak jim odmítl poslat víc, než kolik si může odepsat z daní. Co to, proboha, bylo za člověka?

Narodil se do celkem obyčejné středostavovské rodiny v Minneapolisu dvěma skromným, pedantským, těžce pracujícím, od alkoholu abstinujícím rodičům. Když bylo Pauliemu deset let, jeho táta George, právník v pojišťovně, koupil práva na průzkum půdy a těžbu nerostů kdesi v Oklahomě. Těch tisíc akrů (tedy čtyři kilometry čtvereční) v Bartlesvillu bylo nečekaně úrodných. Jak se během pár let ukázalo, ropa tu ze země jen prýštila a z tatínka a maminky se rázem stali dolaroví milionáři.

Odstěhovali se do Los Angeles, kde Paul začal chodit do školy. Na střední dostal přezdívku Slovník Getty, protože hodně četl a rád se učil cizí jazyky – nakonec jich během svých obchodních pobytů ve světě nasál celkem osm. Ale to odbíháme, zatím Paulie studuje politologii a ekonomii na Oxfordu, kam ho osobním dopisem doporučil sám prezident USA W. H. Taft a kde si udělá spoustu známostí do dalších let (takové přátelství s budoucím britským králem Eduardem VIII. se neztratí). Po promoci a párměsíčním cestování po Evropě Gettyovi jen tak tak ujíždějí první světové válce – v červnu 1914 se vracejí do Ameriky.

Mladý naftař

Táta George dal synovi po absolutoriu pár dobrých rad a 10 000 dolarů s možností investovat je do průzkumu a těžby na nových rodinných pozemcích v Oklahomě. Paul s nimi naložil dobře – milionářem se stal za pouhý rok. Ještě než mu bylo čtyřicet, třikrát se rozvedl, takže jeho otec na smrtelné posteli odkázal skoro všechny peníze a dvě třetiny akcií firmy své manželce. Syn ovšem jeho jmění až tolik nepotřeboval – za krize ve 30. letech levně nakupoval a draze prodával. Právě před druhou světovou válkou začal sbírat umění: nejprve – na zpustošeném trhu se starožitnostmi – francouzský nábytek z 18. století, o čemž se s vášní rozepisuje ve svých třech knihách věnovaných sběratelství. Otázka je, zda nové akvizice pořizoval s vášní pro múzu, nebo spíš jako výhodnou investici s možností skvělé marže v době konjunktury.

Později koupil několik velkých naftařských firem, které sdružil do koncernu Getty Oil. Také si vyhlédl zlatonosné (přesněji naftonosné) pozemky na hranicích Kuvajtu a Saúdské Arábie, jejímuž zakladateli, Ibn Saúdovi, zaplatil za jejich pronájem na 60 let pěkných pár miliónů. Po dalších třiceti miliónech dolarů investic a čtyřech letech geologických průzkumů konečně vytrysklo černé zlato – a od roku 1953 Gettyho pronajatý plácek produkoval 16 miliónů barelů nafty ročně. Miliardář Getty se kvůli expanzím na středněvýchodní trhy musel naučit arabsky. Byznysu obětoval rodinu, přesněji všechny své rodiny; k vlastním synům se, alespoň viděno očima dnešního milujícího rodiče, choval jako ke svým největším nepřátelům. Byl to velmi tvrdý muž, někdy až cynický. Jak říkal: „Pokorní možná zdědí Zemi, ale ne práva na její vytěžení.“

Svou první, druhou i třetí manželku poznal jako sedmnáctileté. S tou druhou, Allene Ashbyovou, dokonce utekl do Mexika. A vzhledem k tomu, že rozvod s Jeanette Demontovou ještě neproběhl, žil nějaký čas v bigamickém svazku. Po dvou letech vztahu s Allene pojal dvakrát rozvedený šestatřicátník za choť Adolphine Helmleovou, dceru německého lékaře, a to i přes obrovský odpor jejího otce. Pan doktor tušil správně – hned po porodu syna Jeana Ronalda v roce 1929 přestala Adolphine Gettyho zajímat (možná pro něj byla moc stará, už jí táhlo na dvacítku). Odjela tedy s batoletem za otcem do Německa a vysoudila na magnátovi slušnou sumu.

Jako čtyřicátník si pak Getty bere jedenadvacetiletou Ann Rorkovou, s níž vydrží čtyři roky, přivítá do života dva syny, o nichž ještě bude řeč, a trápí ji svou věčnou nepřítomností a posléze přítomností. Jeho poslední pravoplatnou manželkou se roku 1939 (na dvacet let) stala americká spisovatelka a zpěvačka Teddy Lynchová, odvážná novinářka, kterou za války zatkli italští fašisté a jako domnělou špiónku ji drželi dva roky v zajetí. Měli spolu synka Timmyho, který však ve dvanácti letech zemřel na nádor mozku, s nímž odmala žil. Zato nežil se svým otcem, jenž ani nepřijel ze zahraničí k jeho smrtelné posteli, natož na pohřeb. Máma Teddy mimochodem umřela v roce 2017 v úctyhodných 103 letech.

Nezaplatím jediný cent!

Jako šedesátiletý se nejbohatší muž světa rozhodl opustit Státy a koupil si v hrabství Surrey nádherný tudorovský palác, zvaný Sutton Place, který si v první třetině 16. století nechal postavit dvořan Jindřicha VIII. sir Richard Weston. Rozvěsil po stěnách obrazy od Rubense, Renoira i Moneta a v obležení svých (naprosto právem) frustrovaných milenek zde strávil posledních sedmnáct let života. Právě tohle honosné sídlo je jedním z center dění v seriálu Dannyho Boyla Trust (březen 2018) i ve filmu Ridleyho Scotta Všechny prachy světa (prosinec 2017) – tady sídlí ten náladový, nevyzpytatelný dědek, jejž skvěle zahráli excelentní herci, jednou Donald Sutherland, podruhé Christopher Plummer (narychlo nahradil skandálem poznamenaného Kevina Spaceyho).

Jak se ten příběh seběhl? Nejstarší ze čtyř dětí Eugena Paula Gettyho (třetího z pěti Gettyho synů), John Paul Getty III, byl stejně jako zbytek rozvrácené rodiny hipík a skandalista. Jeho nevlastní máma umřela na předávkování heroinem, které po letech jejího života bez drog zavinil jeho lhostejný táta, feťák a necitelnej parchant. Paulova volnomyšlenkářská máma Gail šestnáctiletého nadaného malíře a bohéma, kterého vyloučili ze školy, vůbec nezvládala.

Takže když ho 10. července 1973 ve tři ráno na římském náměstí Farnese unesli, spousta lidí včetně jeho dědy předpokládala, že si akci sám objednal, aby se pak s únosci šábnul o výkupné. Sedmnáct miliónů dolarů (jejichž ekvivalent činí při dnešních cenách zhruba sto miliónů USD), které v dopise chlapcově rodině zločinci požadovali, tak nebyl ochoten nikdo platit – kromě jeho nebohé mámy, jež ovšem po rozvodu s Johnovým narkotátou neměla ani vindru. Děda prohlásil, a něco na tom asi je: „Pokud zaplatím jediný cent, budu mít čtrnáct unesených vnoučat.“

Ve spáru ’Ndranghety

Tři měsíce po Paulově únosu přišel do redakce jedněch italských novin balíček. V něm bylo uříznuté ucho, pramínek vlasů a potvrzení toho, že obé patří mladíkovi. Kalábrijští bandité – mezi nimi i Girolamo Piromalli a Saverio Mammoliti, členové zlopověstné kalábrijské mafie ’Ndranghety, která může mít prsty v nedávném, hojně medializovaném zastřelení novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové – se s tím nepárali. Trýznili Paula fyzicky i psychicky, ať už ruskou ruletou, držením v naprosté izolaci a mrazu nebo zabitím jeho ochočeného ptáčka. Rána po odříznutí ucha se zanítila, takže kluka únosci předávkovali penicilínem a místo sepse museli řešit alergickou reakci. Nic, co by chtělo jakékoli dítě sotva odrostlé základní škole zažít na vlastní kůži.

Jistě se nedá říci, že by to chlapcova dědečka obměkčilo, neboť nadále smlouval o výši výkupného, která byla nakonec dohodnuta na částku kolem tří miliónů dolarů. Starý Getty ovšem zaplatil jen 2,2 miliónu – nejvyšší možnou částku, kterou ještě bylo možné odepsat si z daní. Zbytek doplatil Paulův táta, jemuž jeho otec musel půjčit. Se čtyřprocentním úrokem, jak jinak. Starý pán prostě nenáviděl závislost na drogách a alkoholu. A fakt, že se nahé snímky jeho vnuka měsíc po únosu objevily v lechtivém časopise Playmen, také ničemu nepřispěl.

Patnáctého prosince roku 1973 našli Paula na opuštěné benzínce. Prochladlého, dezorientovaného, vychrtlého, s tělem plným jizev a modřin. Brzy nato zadrželi devět mužů. Až na dva je propustili pro nedostatek důkazů. Paul na máminu žádost volá dědečkovi, aby mu poděkoval za záchranu života – ten ovšem odmítne přijít k telefonu. Mimochodem, jediný únos bohatého dědice, který vyvolal srovnatelnou pozornost médií, spisovatelů a filmařů, byl únos Freddyho Heinekena a jeho osobního řidiče Aba Doderera v listopadu 1983 v Amsterdamu. Firma, už tehdy lídr na trhu s pivem, za ně zaplatila bezprecedentně vysoké výkupné 15,7 miliónu britských liber, ovšem všech pět únosců bylo po propuštění rukojmí nakonec pochytáno a odsouzeno.

Jestliže Paul před neštěstím vedl neuspořádaný život, útrapy prožité během únosu mu nepřidaly. Podle rodinného životopisce Johna Pearsona do něj únosci ke konci lili fůru brandy, aby ho otupěli a on si přestal stěžovat na bolesti a zimu, což mohly nakrásně být kořeny jeho pozdější závislosti na alkoholu. Po roce od propuštění si bere německou foto­grafku Martine Zacherovou (s ní a jejím dvojčetem Juttou žil v Římě už před únosem). Ve svých osmnácti přivítá na svět synka Balthazara, který se stal už v dětství hercem a stále je činný v Holly­woodu. Mladá rodina žije v New Yorku, kde se vmísí do davu nohsledů Andyho Warhola. Paul pochopitelně pije a fetuje, což roku 1981 přežene a zůstane v důsledku předávkování koktejlem z valia, metadonu a šnapsu a následného selhání jater a zástavy srdce až do konce života paralyzovaný, skoro slepý a nemohoucí. Stará se o něj matka, která se s jeho otcem soudí o 28 tisíc dolarů měsíčně na pokrytí léčebných výloh. Ten, věrný rodinné tradici, platit nechce… Paul zemře v 54 letech roku 2011, když je jeho synu Balthazarovi pětatřicet.

Starý skrblík mecenášem

Jak byl starý Getty krutý ke své rodině, tak byl vstřícný k milovníkům umění. Své obrovské sbírky zpřístupnil, takže se dnes můžeme během výletu po Kalifornii zajet podívat do honosné Gettyho vily na jeho antické sochy a řecké, římské a etruské památky vůbec. V nádherném paláci, který nechal lakomý dědek postavit v Pacific Palisades kousek od Los Angeles, jich je shromážděno přes 44 000. Hlavní sídlo Gettyho muzea je ovšem v Brentwoodu přímo v L.A., jak vědí nejen více než dva milióny návštěvníků, kteří sem během jediného roku přijedou (což z Gettyho muzea činilo v roce 2016 28. nejnavštěvovanější muzeum světa).

Getty si dával na kráse kolem sebe záležet. Jako interiérovou designérku najal jemnou a vzdělanou krásku Penelope Ann Kitsonovou, možná jedinou ženu, jíž se usilovně dvořil a která ho dokázala odmítat – a to nejen v romantických záležitostech. To mu nezabránilo, aby jí daroval domek, jejž nechal zbudovat na pozemku přilehlém k Sutton Place. Ačkoli ke svým synům byl na slovo i na groš skoupý, pro Penelopinu dceru Jessiku v roce 1964 uspořádal bál, na němž debutantka i se svými sedmi sty přáteli (Kdo z nás má sedm set přátel? A skutečných, ne těch virtuálních!) slavila až do východu slunce.

K elegantní, křehké, ale morálně pevné Penelope přibyla do paláce Sutton Place Mary Teissierová, francouzská znalkyně umění, vzdáleně spřízněná s ruským carem, anglická hvězda smetánky Lady Ursula d’Abo a nikaragujská vdovička Rosabella Burchová, s níž se Getty rád díval na televizní seriály, včetně Kojaka. Se všemi také sdílel lože, samozřejmě s výjimkou Kitsonové, která tím trojčlenným harémem značně pohrdala: „Jedna byla alkoholička, druhá neurotička a ta poslední děvka.“

To si možná myslel i J. Paul Getty. Když 6. června roku 1976 v třiaosmdesáti letech umřel a dámy nahlédly do poslední vůle, nebyly asi moc nadšené. Odkázal jim víceméně pár šušní. S výjimkou Penelope.

Taková normální rodinka

Jen pro představu o tom, do jakých odvětví sahá moc rodiny Gettyových: bratr uneseného Paula, Mark Harris Getty, má irský pas, žije v Buckinghamském hrabství a spoluvlastní významnou fotobanku Getty Images, z níž jsme mimochodem vybrali některé snímky ilustrující tento článek. Ačkoli s matkou svých tří dětí, šlechtičnou a výtvarnou umělkyní Domitillou Hardingovou, se před sedmi lety rozvedl, nepřestal obrovskými sumami podporovat umění – ostatně jako všichni Gettyové včetně těch, kteří propadli drogám.

Jeho babička Ann Rork Lightová pak pocházela z rodiny herců a producentů a sama se stala hvězdou němých filmů – po rozvodu s J. Paulem Gettym se ještě čtyřikrát vdala. Jejich druhý syn, Gordon Getty, se kromě investic a byznysu a povinné filantropie zabýval i hudební skladbou. Za významnější než jeho opery a klavírní kompozice považujeme fakt, že od té doby, co po tátově smrti roku 1976 zdědil více než dvoumiliardový americký Gettyho fond, neslezl z výročního žebříčku čtyř set nejbohatších Američanů časopisu Forbes; v roce 1983 byl dokonce nejbohatším Američanem vůbec. Samozřejmě ani jeho rodinu neminulo rodové prokletí – jeho syn Andrew, mj. filmový režisér a scenárista, umřel v sedmačtyřiceti s podezřením na drogy v těle. Člověk se ani nediví, když je jeho jediným snímkem horor The Evil Within, Vnitřní zlo, jehož autobiografický příběh vypravuje o malém chlapci, kterého trýzní příšerné noční můry.

Tyto řádky buďtež důkazem, že štěstí za peníze nekoupíš.





Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější