milují morbidní pohádky - z Perníkové chaloupky mají úplně nejraději moment, kdy Jeníček s Mařenkou hází ježibabu na lopatě do rozpálené pece. Když jsme jim tu pohádku hráli v loutkovém divadle, vstávaly ze sedadel a nadšením řičely - očička jim jen "zářila" (jak se všude píše o těch "rozzářených dětských kukadlech") kvrežíznivostí. Tak z těch malých příšerek nedělejte nějaké útlocitné chudinky - ony se bojí rády...
Vzpomenu-li na naše mikulášské nadílky doma, bývaly poněkud brutálnějšího rázu. Jelikož jsme byli poslední štací Mikuláše s jeho doprovodem, býval on i čerti již poněkud společensky unaven. Sice nás vždycky vyděsili k smrti, ale pak Mikuláš sundal mitru, čert kožich a šli se občerstvit vedle do pokoje. Nikterak nás to na duševním zdraví rozhodně nepoznamenalo.

sem to prelouskal jak kralik. ale kdyz pan mysli v dnesni spolecnosti, to jakoze ve spolecnosti mesicnanu a tak? jirka 9, celych vosm let tytytytryty

je dobrý nápad, od osmnácti... to by asi tak byla ta hranice.
Kdo si chce toho milého chlapíka s příslušným technickým vybavením pozvat domů, prosím.
Děti ale před tím pošlete třeba do loutkového divadla

kdysi se dětem říkaly pohádky plné otevřených sexuálních narážek a explicitního násilí, krev a vnitřnosti tekly proudem a s dobrými konci to bylo takové dost sporadické, děti se děsily od mala a světe div se, předchozí generace po celé tisíce let podle všeho NETRPĚLY děsivými dětskými traumaty.
Dneska je to samé ťuťu a ňuňu a "na to je přece děťátko moc malé" - občas mi přijde že se všichni musely v nějakém momentě zbláznit, ale nějak mě míjí kdy přesně k tomu došlo.

Kristepane, které dítě ještě v 10 letech VĚŘÍ na čerta? Tím nechci říct, že by bylo špatně, kdyby tomu tak bylo, ale prostě tomu nevěřím...
A samozřejmě, že je to individuální, co jste čekal za odpověď od pana Höschla? To nemáte svův vlastní rozum a na všechno potřebujete brožurku? MYSLET! to chce...