ale tak sendy by alespon mohl neco rict o jamajce bigmogule. to bude teprac racha, snad dokonce vy kujone i rachanda. a

A proč by psala o Alex, když článek není o Alex? Nejebe ti krapet?

copak copak, ani slovo o Alex?

dodatek

Mnohem horší byly šílené vtípky našeho tatíka, jenž měl dosti svérázný smysl pro"humor".Jednou na nás čekal na opuštěné pěšině (bydleli jsme ve vilové čvtrti mimo město), kde nebylo pořádně ani vidět a vybafnul na nás i matku, když jsme se vraceli z návštěvy. Měl na ksichtě kuklu , takže matka dostala málem infarkt a my psotník. Podobné "vtipy", jako házení zubů do polívky nebo strkání podobných předmětu do pečiva s tím, že nechal matku poslat stížnost do pekárny a strašně se tím bavil, byly celkem běžnou záležitostí. Zajímalo by mne, jestli se na podobné vtipálky nevztahuje nějaká psychiatrická diagnoza (bratr to patrně zdědil po něm).

milují morbidní pohádky - z Perníkové chaloupky mají úplně nejraději moment, kdy Jeníček s Mařenkou hází ježibabu na lopatě do rozpálené pece. Když jsme jim tu pohádku hráli v loutkovém divadle, vstávaly ze sedadel a nadšením řičely - očička jim jen "zářila" (jak se všude píše o těch "rozzářených dětských kukadlech") kvrežíznivostí. Tak z těch malých příšerek nedělejte nějaké útlocitné chudinky - ony se bojí rády...
Vzpomenu-li na naše mikulášské nadílky doma, bývaly poněkud brutálnějšího rázu. Jelikož jsme byli poslední štací Mikuláše s jeho doprovodem, býval on i čerti již poněkud společensky unaven. Sice nás vždycky vyděsili k smrti, ale pak Mikuláš sundal mitru, čert kožich a šli se občerstvit vedle do pokoje. Nikterak nás to na duševním zdraví rozhodně nepoznamenalo.

ale mohl by neco ten sendy rict ne treba jak bylo na jamajce. me a mlcici vetsinu to zajima prece ty tuldo

sem to prelouskal jak kralik. ale kdyz pan mysli v dnesni spolecnosti, to jakoze ve spolecnosti mesicnanu a tak? jirka 9, celych vosm let tytytytryty

je dobrý nápad, od osmnácti... to by asi tak byla ta hranice.
Kdo si chce toho milého chlapíka s příslušným technickým vybavením pozvat domů, prosím.
Děti ale před tím pošlete třeba do loutkového divadla

kdysi se dětem říkaly pohádky plné otevřených sexuálních narážek a explicitního násilí, krev a vnitřnosti tekly proudem a s dobrými konci to bylo takové dost sporadické, děti se děsily od mala a světe div se, předchozí generace po celé tisíce let podle všeho NETRPĚLY děsivými dětskými traumaty.
Dneska je to samé ťuťu a ňuňu a "na to je přece děťátko moc malé" - občas mi přijde že se všichni musely v nějakém momentě zbláznit, ale nějak mě míjí kdy přesně k tomu došlo.

Udělej pro mě něco.Snažně tě prosím.Řekni-z které jsi planety?