Analýza
Unijní rozpočet balancuje mezi obranou, růstem a vlastním dluhem. Posune se Česko mezi čisté plátce?
4 komentáře
epr3
1
@Mirek Dušín Nebudeme. Armáda se nedá budovat bez motivace a národnostního cítění. Prachy nejsou všechno a pokud se to postaví jen na nich, budeme tu mít spoustu vojclů, kteří zběhnou po první ráně ze vzduchovky.
Přejít do diskuze
Myslím, že tohle je poslední rozpočet, který EU sestavuje. Buď to se na něm vůbec nedohodne s členskými státy, které se budou tváří v tvář chudnutí svých občanů, zdráhat dát svůj souhlas, Nebo dopadne jako Cimrmanovská sopka, zavalena vlastní eurodebilitami, kterých už bude tolik a budou natolik zatěžovat členské státy, že je jednoduše přestanou dodržovat a přestanou se cítit být jimi vázány.
Ve chvíli, kdy to jeden stát udělá, strhne to lavinu. I když to dnes tak nevypadá, může být za týden EU zcela zapomenuta a začne vznikat něco nového.
Že to tak není a nebude? Ten kdo byl natolik starý, aby vnímal události Listopadu 1989 u nás, si jistě pamatuje, jak režimy okolo padaly jeden po druhém, ale u nás televize a hlavouni KSČ neochvějně tvrdili, že nás se to netýká a KSČ bude i nadále naší vedoucí silou, do které si nenechá od nikoho nic kecat. Takhle je to totiž vždycky. Ten, kdo je u vesla se drží zuby, nehty, a tváří se, že se nic neděje, ale ono se děje.
Na okamžik, kdy se zhroutí EU mám už připravenu láhev Šampaňského. Vlastně ho nemám vůbec rád, ale špuntem z něj trefím mezi oči toho největšího euroblbce, který se v mém okolí vyskytne.
Ve chvíli, kdy to jeden stát udělá, strhne to lavinu. I když to dnes tak nevypadá, může být za týden EU zcela zapomenuta a začne vznikat něco nového.
Že to tak není a nebude? Ten kdo byl natolik starý, aby vnímal události Listopadu 1989 u nás, si jistě pamatuje, jak režimy okolo padaly jeden po druhém, ale u nás televize a hlavouni KSČ neochvějně tvrdili, že nás se to netýká a KSČ bude i nadále naší vedoucí silou, do které si nenechá od nikoho nic kecat. Takhle je to totiž vždycky. Ten, kdo je u vesla se drží zuby, nehty, a tváří se, že se nic neděje, ale ono se děje.
Na okamžik, kdy se zhroutí EU mám už připravenu láhev Šampaňského. Vlastně ho nemám vůbec rád, ale špuntem z něj trefím mezi oči toho největšího euroblbce, který se v mém okolí vyskytne.
V okamžiku, kdy se staneme čistými plátci, bude většina Čechů chtít vystoupit. Na to vsadím dům. Historie nám dává důkazy...