V okamžiku, kdy se staneme čistými plátci, bude většina Čechů chtít vystoupit. Na to vsadím dům. Historie nám dává důkazy...

Budeme mít výbornou armádu , ale nevím koho, nebo co bude bránit ...

Myslím, že tohle je poslední rozpočet, který EU sestavuje. Buď to se na něm vůbec nedohodne s členskými státy, které se budou tváří v tvář chudnutí svých občanů, zdráhat dát svůj souhlas, Nebo dopadne jako Cimrmanovská sopka, zavalena vlastní eurodebilitami, kterých už bude tolik a budou natolik zatěžovat členské státy, že je jednoduše přestanou dodržovat a přestanou se cítit být jimi vázány.
Ve chvíli, kdy to jeden stát udělá, strhne to lavinu. I když to dnes tak nevypadá, může být za týden EU zcela zapomenuta a začne vznikat něco nového.
Že to tak není a nebude? Ten kdo byl natolik starý, aby vnímal události Listopadu 1989 u nás, si jistě pamatuje, jak režimy okolo padaly jeden po druhém, ale u nás televize a hlavouni KSČ neochvějně tvrdili, že nás se to netýká a KSČ bude i nadále naší vedoucí silou, do které si nenechá od nikoho nic kecat. Takhle je to totiž vždycky. Ten, kdo je u vesla se drží zuby, nehty, a tváří se, že se nic neděje, ale ono se děje.
Na okamžik, kdy se zhroutí EU mám už připravenu láhev Šampaňského. Vlastně ho nemám vůbec rád, ale špuntem z něj trefím mezi oči toho největšího euroblbce, který se v mém okolí vyskytne.