Rowan Atkinson alias Mr. Bean: Máme právo dělat si legraci i z náboženství
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Bývalý šéf britské diplomacie Boris Johnson je rozhodně lepší novinář než politik. Do deníku The Telegraph napsal letos 5. srpna relativně rozumný článek o tom, že by se v Británii nemělo zakazovat nošení burek na veřejnosti. Bez pozornosti médií a veřejnosti sice Johnson zjevně nedokáže žít, ale že se ho kvůli jednomu komentáři bude zastávat sám Rowan Atkinson, alias Mr. Bean? O tom se mu ani nesnilo!
Johnson píše poměrně rozvláčně o tom, jak byl nedávno v Dánsku a jak moc se mu tam líbilo, protože je to příjemná, svobodomyslná země. Jak ho o to víc překvapilo, že právě Dánsko se letos 1. srpna přidalo k několika dalším evropským zemím (Francie, Německo, Rakousko, Belgie) a odsouhlasilo pro ženy úplný zákaz nošení muslimských pokrývek hlavy na veřejnosti.
„Dánsko to špatně pochopilo. Ano, burka je opresívní a směšná – ale to pořád ještě není důvod ji zakazovat,“ píše Johnson. „A jestli si myslíte, že je divné a šikanující požadovat od žen, aby si zakrývaly tváře, taky s vámi naprosto souhlasím – a dodal bych, že to ani není psáno v koránu. Šel bych ještě dál a řekl bych, že je naprosto legrační, že by si lidi sami vybrali možnost chodit po světě a vypadat jako poštovní schránky; a velmi se mi nelíbí jakýkoli pokus jakékoli – ryze mužské – vlády, aby podporovala podobné demonstrace ,skromnosti‘. (…) A kdyby za mnou jako za členem parlamentu přišel do kanceláře kdokoli, kdo by měl zakrytou tvář, cítil bych se oprávněn mu říct, aby si ji odkryl, abych s ním mohl pořádně mluvit. Pokud by se studentka objevila ve škole nebo na přednášce na univerzitě a vypadala jako bankovní lupič, tak totéž. (…) Tohle všechno mi dává smysl. Ale podobná omezení nejsou totožná s tím, když říkáte dospělé ženě, žijící ve svobodné společnosti, co může nebo nemůže nosit ve veřejném prostoru, když si jde zkrátka po svých. Jsem proti celkovému zákazu, protože je nevyhnutelně vytvořen – v dobrém či ve zlém – se záměrem vyjádřit cosi o islámu. Když se (v Británii) rozhodneme pro totální zákaz, jen nahráváme těm, kdo chtějí zpolitizovat a zdramatizovat onen takzvaný střet civilizací. Jestliže si dánské ženy opravdu chtějí zakrývat tváře, pak se zdá trochu extrémní – se všemi rozpory výše zmíněnými – bránit jim v tom za každou cenu. Navrhuji, abychom je v tomhle nenásledovali. Totální zákaz není řešení.“
Tolik novinář Johnson, jenž byl odjakživa svou povahou chachar a ničemu moc nerozumí. Když se ale na „poštovní schránky“ a „bankovní lupiče“ podíváte v kontextu jeho článku, vidíte, že jsou to jen obyčejné novinářské bonmoty, které mu pomáhají vyjádřit docela rozumnou věc: totiž že z toho sice není nadšený, ale nechce, aby se v Británii zakazovaly burky ve veřejném prostoru.
Ví to i Rowan Atkinson, jenž se Johnsona zastal a stal se tak vlastně nepsaným strážcem svobody humoru v současné Británii: skupina Monty Python už je totiž rozpadlá a její členové se zatím k situaci nevyjadřují, snad s výjimkou Johna Cleese, který v nedávném televizním interview potvrdil, že se v listopadu chystá Británii opustit, protože „už tady toho má dost“.
Rowan Atkinson napsal: „Jako celoživotní zastánce svobody žertování o náboženství si myslím, že vtip Borise Johnsona o ženách v burkách je docela dobrý. Všechny vtipy o náboženství jsou v principu urážlivé, takže je nesmysl se za ně omlouvat. Člověk by se měl omlouvat jen za opravdu špatný vtip.
V tomhle případě není omluva nutná,“ napsal „Mr. Bean“ pro deník The Times. Ale není to nic platné. Johnsonův „případ“ nyní řeší disciplinární komise, konzervativci si jej předávají jako hladoví psi a zatím se neví, jak přesně bude „potrestán“. Muslimské ženy, jichž se to týká především, v podstatě mlčí, ozývají se jen muslimští muži, žádná větší veřejná debata se nekoná a Boris Johnson, o kterém se mluví jako o jednom z kandidátů na příštího premiéra, si mne ruce. Taková globální sláva díky jednomu článečku!
Čemu se teď smějí Britové? V novém tištěném Reflexu najdete reportáž Veroniky Bednářové přímo z Velké Británie.
