Fotografie

Fotografie Zdroj: internal

Zakrytá tvář jako bezpečnostní riziko. Má být přijat zákaz zahalování obličeje na veřejnosti i v Česku?

Jak pravděpodobně víte, Dánské království od 1. srpna rozšířilo řady evropských demokratických zemí, jež zákonem zakazují nosit na veřejnosti (!) oblečení zahalující obličej. Dánská vláda akcentovala, že opatření není namířené proti žádnému konkrétnímu náboženství. Zákaz prakticky nejvíce dopadá na ženské muslimské oděvy. Tedy na tzv. burky a nikáby.

Pro méně pozorné čtenáře je třeba zdůraznit, že „stopka“ se týká pouze nošení např. nikábů na veřejnosti (!!!), v soukromí si muslimky (ale i všichni ostatní) mohou nosit nadále, co chtějí. Takže jsou nesmyslné postesky ve stylu, přece mi nesmí nikdo nařizovat, co můžu doma nosit.

Dánsko není první ze zemí EU, která k citovanému zákazu přikročila.

Pionýrem v této věci byla Francie, a to již od roku 2011. Autorovi této glosy je ideově francouzský přístup. v těchto věcech blízký a sympatický. Na okraj - sám v této zemi kdysi studoval. Připomeňme, že sladká Francie má zákon zakazující nošení závojů a šátků zahalujících obličej na veřejnosti již od zmíněného roku 2011. Navíc, už od roku 2004 tam celostátně platí zákon, který zakázal okázalé nošení náboženských symbolů ve veřejných školách.

Pozitiva zákazu

Obecněji – v čem je možné vidět pozitivum zákazu zahalování na veřejnosti?

Za prvé spatřujeme zásadní legitimní důvod pro přijetí takového zákona jako bezpečnostní! A to nejen v souvislosti s terorismem, ale i jinými trestnými činy a přestupky. Člověk nemusí být zrovna rada Vacátko, aby mu bylo jasné, že zahalení obličeje de facto znemožňuje identifikaci zakryté fyzické osoby.

Navíc ale, stejně jako kupř. francouzští a dánští psychologové pozorujeme u zahalené osoby silnou komplikaci (takřka bariéru) v tzv. sociální interakci. Uvědomujeme si, že nonverbálně je neseno bezmála osmdesát procent informací? A když je někdo zahalen, tak sice slyšíme jeho/její hlas, ale zbytek komunikace rozhodně vázne. To může způsobit nejen nepochopení, ale i nekonformní zážitek pro nezahalený zbytek populace.

Nalijme si čistého vína, žena v burce či nikábu je také sociálně handicapovaná, ne že ne. A to nikoliv v zanedbatelné míře, proto zákaz vnímám pozitivně. A to nejen z pohledu společenské bezpečnosti, ale i z důvodu ochrany rovnoprávnosti žen. Byť to může znít někomu na první poslech paradoxně.

Jako právník bych rád pro vyšší informační komplexnost upozornil na fakt, že francouzské zákony zakazující mj. nošení závojů a šátků zahalujících obličej na veřejnosti opakovaně přezkoumával Evropský soud pro lidská práva (ESLP) a došel k závěru, že neodporují ochraně lidských práv.

Závěr

Osobně mám za to, že i v Česku by měla být zahájena seriózní a intenzivní debata o tom, zda nepřijmout obdobný „zahalovací“ zákaz, jaký platí ve Francii a např. nově i v Dánsku. Troufneme si uvažovat i tímto směrem? A budou zastánci tohoto zákazu perfidně označováni za extremisty?

Autor je právník a publicista