„Já vůbec nejsem proti tomu, aby se něco dováželo. Vůbec proti tomu nejsem, ale ať se dovážejí věci, které se tady nevyrábějí,“ řekl v rozhovoru pro deník E15 ministr zemědělství Miroslav Toman na adresu potravin v obchodech. Jeho rodina společně s rodinou Babišovou a několika desítkami dalších dnes ovládá české zemědělství. Takže se musíme ptát: co ti lidé 70 let po komunistickém převratu zase připravují?
Vezměme to čistě politicky. Tomanův výrok je v rozporu s evropským i mezinárodním obchodním právem. Česko je vázáno zásadami jednotného evropského trhu. Kdyby měl platit Tomanův výrok, že dovážet se má jen to, co Češi nedovedou sami vyrobit, museli bychom nejdříve vystoupit z EU. I kdyby k tomu došlo a Česko začalo uzavírat svůj trh, jistě by čelilo recipročním opatřením dalších států, což je pro exportní ekonomiku smrtící.
Ani tak by přitom nešlo zakázat prodej obchodovatelného zboží, protože jsme členy Světové obchodní organizace. I z ní lze samozřejmě vystoupit. Třeba KLDR v ní není a pravidla světového obchodu neuznává. To ale zřejmě nechce ani ministr Toman. Tak o co mu jde?
Čeští agrobaroni včetně rodin Babišů a Tomanů chtějí mít všechny výhody současné situace. Cítí ve vzduchu, že ochranářství je na vzestupu, a chtějí všemi způsoby ovládnout národní trhy. Směrem k veřejnosti přitom šíří ideologii národní potravinové soběstačnosti. Zní to úžasně vlastenecky, ale ve skutečnosti to jde přímo proti zájmům českých spotřebitelů. Stručně řečeno, kdyby v Česku nebyla konkurence potravin z Německa a Polska, nasadili by čeští agrobaroni daleko vyšší ceny.
O co jim jde, by se také dalo ukázat na debatě o zastropování zemědělských dotací z EU. V tomto finančním období šla v Česku většina dotací do velkých agropodniků. V Evropě ovšem dnes dominuje jiný názor – že peníze z prvního dotačního pilíře by měly jít hlavně malým a středním zemědělským firmám.
Česká hospodářská diplomacie ovšem nedělá v posledním půlroce nic jiného, než lobbuje u evropských institucí, aby dotace zastropovány a navázány na velikost podniků nebyly.
Zájmy velkých agropodniků se negativně projevují i na dlouhodobě neřešených problémech s vodou. Nejde o to, že by v Česku bylo v průměru méně srážek než v minulosti. Jenže 50 procent problémů s vodou a jejím zadržováním má na svědomí velkokapacitní způsob hospodaření. Takže i kdyby v následujících letech vyrostl systém nových nádrží a poldrů, stále to nestačí, protože 70 procent půdy stále drží bývalá kolchozní lobby, která na ní hospodaří stylem „po nás potopa“.
Je to tak. České zemědělství dnes drží v rukách potomci těch, kteří rozorávali meze a združstevňovali statky. A přizpůsobují si zemi k obrazu svému. Do tohoto kontextu patří výrok ministra Tomana.
