Babiš, Havlíček či Schillerová jsou podprůměrní baviči, ale jejich rádoby vtipné varieté je dobré sledovat
Československo v době normalizace a později i Českou republiku v 90. letech bylo možno vnímat jako zemi bohatou na baviče. Tedy na lidi, kteří dokázali vtipně a především inteligentně glosovat společenské dění, parodovat rozličné situace či imitovat různé osobnosti a udržet si při tom velkou sledovanost a podporu. Ostatně v předlistopadové době uměli tito umělci do svých skečů a scének bravurně vmísit i narážky na vládnoucí režim a veřejnost tuto „revoltu mezi řádky“ hltala.
Od té doby uplynulo mnoho vody. Pár bavičů tu sice zůstalo, ale v porovnání s dobami před 30 či 40 lety už jen spíš paběrkují. Zmizeli z hlavních časů televizního vysílání a už je zná jen zlomek diváků. Nyní těchto posledních pár statečných však dostává neobvyklou konkurenci v podobě politických kabaretů (tedy podcastů), ve kterých na sociálních sítích vystupují čelní představitelé hnutí ANO v čele s premiérem Andrejem Babišem.
Předseda vlády Babiš například pravidelně laškuje se svým korunním princem (a věčným čekatelem na premiérské křeslo) Karlem Havlíčkem ve varieté Sorry jako. Jejich vládní kolegové v dresu ANO Alena Schillerová a Aleš Juchelka do lidí pro změnu hustí podcast Schillerka & Juchelka. Velice agilní a snaživý je i místopředseda Sněmovny Patrik Nacher se svým řečněním v pořadu Dvojí metr.
A není vyloučeno, že se tu v dalších týdnech či měsících objeví další a další pořady. Hnutí ANO je totiž plné snaživců, kteří potřebují svému majiteli a nadřízenému Babišovi ukázat, že jsou pro něj užiteční a potřební (ve skutečnosti, že i oni potřebují z něčeho žít, tudíž být navrženi dp nějakých voleb a později i zvoleni).
Všechny varieté, revue či podcasty v režijním provedení ANO mají řadu společných rysů. Tím hlavním je rádoby uvolněná atmosféra a pokus zaujmout diváka skrze humor, vtip či nadsázku. Vše je pochopitelně namířeno na oponenty hnutí, tedy na strany stávající opozice, ale i prezidenta republiky Petra Pavla.
Ačkoliv se tito „námezdní umělci“ snaží seč můžou a jsou ochotni ze sebe dělat šašky či ještě něco horšího, výsledek je hodně upocený, upachtěný, trapný a svým způsobem hodně smutný. Člověk si skoro řekne, kam jsme se dostali, že jsou schopni ze sebe dělat klauny i vysocí ústavní činitelé. Ale určitým skupinám lidí se to líbí. A jak se říká, vrána k vráně sedá...
V normálním prostředí by bylo adekvátní nad těmito kulturními pokusy Babišových nohsledů mávnout rukou a nevěnovat jim větší pozornost. Takový přístup však může být velice krátkozraký. Přestože jejich obsah se snaží navodit veselou až parodickou atmosféru, probírají se v nich důležitá témata a navíc se lidem pod rouškou „humoru“ předávají politická prohlášení, nebo se mapuje či testuje terén, kam až může vláda zajít.
Zároveň se lidem podprahově sdělují určité myšlenky nebo mocenské záměry, které by vláda nebo alespoň její dominantní složka, tedy hnutí ANO, realizovala. A právě v této podobě transfer tohoto poselství nevyvolá takový odpor či pozornost, na druhou stranu pak nikdo nemůže být překvapen, když pak dojde „tvrdý na tvrdý“ a záměr, který byl parodicky představen, je i realizován.
Podtrženo sečteno, představitelé ANO jsou baviči nevalné kvality, kteří by si před pár dekádami svojí produkcí nevydělali ani slanou vodu. Jenže oni tu nejsou ani náhodou kvůli tomu, aby lidi bavili. Oni tu jsou proto, aby určitou skupinu společnosti mobilizovali pro podporu pro své konání, záměry, ale i politické souboje. Proto je dobré a možná i nutné tuto produkci pokleslé úrovně čas od času sledovat, protože může být předobrazem a předvojem toho, co se tu jednou bude ve Strakově akademii či v Poslanecké sněmovně prosazovat a jaká budoucnost se před českou politickou scénou otevírá a nabízí.
