V kalifornském Santa Cruz vznikla tradice, která dnešním dnem slaví přesně deset let. Každý první pátek v letním měsíci srpnu se od roku 2007 celosvětově slaví mezinárodní den piva. Nejprve se svátek slavil pouze v amerických státech, postupně se rozšířil do dalších zemí a do Evropy. Původně to byl pouze svátek sládků, nyní se z něj radují především konzumenti. V České republice je obliba piva stále vysoká, i když jeho spotřeba meziročně poklesla.
Tento umělý pohyblivý svátek nemá pro své datum žádné konkrétní zdůvodnění, neslaví se na svátek žádného z patronů ani v den významné události. Podle amerického webu USA Today jsou ale v rámci tohoto významného dne tři pomyslné povinnosti: oslavit umění sládků, kteří pro nás zlatý mok vaří, pozvat na pivo své přátele a podpořit ve výrobě piva menší, lokální pivovary a domovarníky.
Česká republika je, co se pivní kultury týče, specifické prostředí. Dá se říci, že svátek piva mají Češi v podstatě každý den, protože podle statistiky Českého statistického úřadu jej pijí denně. V roce 2015 připadalo na jednoho obyvatele České republiky, včetně dětí, kojenců, důchodců apod., 146,6 litrů piva. V roce 2007 to bylo 159 litrů piva na osobu a vůbec nejméně piva se vypilo v roce 2011, kdy každá osoba vypila v České republice „jen“ 142 litrů piva ročně.
Zajímavá jsou také další pivní data: přestože jasný vítěz ve výrobě piva je sousední Německo, které podle Zprávy o stavu českého pivovarnictví a sladařství za rok 2016 vyrobilo více než 90 tisíc hektolitrů piva, Česká republika si se svými 20 tisíci vyrobenými hektolitry ročně drží stabilní prvenství v jeho roční spotřebě. Za Českou republikou se v pivním pijanství nachází Německo, Rakousko, Polsko a Litva. Naše prvenství je velmi suverénní, protože Německo vypije ročně pouze mírně přes 110 litrů ročně. Čísla ukazují pozoruhodný výsledek i co se týče importu, v němž zaujímá přední příčky například tradičně vinná Francie.
Česká republika a východní Evropa obecně nyní zažívají boom, který je spojen s výrobou piva na nižší, lokální úrovni. Postsovětské země zažívají jakési pivní osvícenství, protože v nich každým rokem narůstá počet malých a mini pivovarů. Přesné údaje o počtu pivovarů chybí, protože jejich počet neustále kolísá, ale kupříkladu u nás již funguje přes 400 malých a minipivovarů. Českomoravský svaz minipivovarů se je snaží monitorovat, vzhledem k rychlosti vzniku to ale někdy není v reálném čase možné. Podobně je na tom také sousední Polsko, ale také například Ruská federace.
I když minipivovary v České republice zažívají zlaté časy, možná může překvapit, že v minulosti byla sláva českého lokálního pivovarnictví ještě zářnější. Stále totiž nedosahujeme množství malých pivovarů před 1. světovou válkou. Tvrdí to Stanislav Musil ve své knize Sláva a zánik pražských pivovarů. Podle jeho údajů bylo v roce 1913 na území českých zemí více než 700 pivovarů, přitom jen v Praze jich bylo 63. Třídílná Musilova série nabízí pohled do staré Prahy 19. století a jejích pivovarů, jejichž menší část vaří pivo dodnes.
Vzhledem k pivovarskému boomu, který mimo jiné spočívá i v tom, že „dát si dobrou plzeň“ už neznamená vrchol pivního zážitku, zažívá rozmach také pivní turistika. Na této módní vlně se svezly například nejoblíbenější české hory – Krkonoše, kde vznikla tzv. Pivní stezka. V Krkonoších totiž najdete několik různých pivovarů, které všechny stojí za ochutnání.
Podobně je tomu i na opačném konci republiky, na Šumavě. O tom, jak je Česká republika v pivní produkci populární, svědčí také fakt, že světový vyhledávač Google vytvořil pro mapu České republiky možnost zobrazování pivovarů, které vám v aplikaci Google Maps (pokud ji máte staženou v telefonu) udělají poměrně přesný obrázek o nebývalé hustotě pivovarů v republice.
