K pouze čtyřdennímu vyučování se podle úterní zprávy francouzské ministerstva školství rozhodlo 31,7 procenta základních škol. Mohou tak učinit na základě vyhlášek místních úřadů. Stane se tak například ve městech Antibes, Cannes, Nice, Toulon, Calais a většině škol v oblasti Pyrenejí. Naopak v Paříži a Marseille úřady s tímto krokem váhají.
Tam zatím zůstane vyučování na základních školách na současných čtyři a půl dnech. Ano, čtěte správně, ve Francii se neučí pět dní, jako ve většině zemí. Země galského kohouta musí být jako v mnoha jiných věcech výjimkou.
Problémem ovšem je, že politické instituce povolují úřadům změny tak často, že někdy se v tom nevyznají ani samotní rodiče školáků.
V roce 2008 představil prezident Nicolas Sarkozy plán na čtyřdenní vyučování na základních školách. Od školního roku 2013/2014 ale vláda jeho nástupce Françoise Hollanda přidala půl den. Umožnila však, aby si samotné školy rozhodly, jak se vlastně výukové hodiny rozdělí. Udržen měl být jen jejich celkový počet. Některé školy tak nakonec dokonce vyučovaly necelé čtyři dny.
Nebyla by to ale Francie, kdyby se do „správného“ počtu hodin nevložili nejrůznější „odborníci“. Ti školští tvrdí, že ideálem zejména pro menší děti jsou čtyři a půl dne vyučování týdně. Lékařská akademie vydala správu, že se musí u toho sledovat především zájem dětí a nemají být upřednostňovány zájmy dospělých.
Že rodiče musí chodit do práce a mají i jiné povinnosti, se často přitom nebere v potaz. Nebo že by ve Francii skutečně panoval socialismus? V zemi je totiž i kratší pracovní týden než jinde v Evropě.
