Přes řecké ostrovy přišli do Evropy skoro všichni "letošní" běženci.

Přes řecké ostrovy přišli do Evropy skoro všichni "letošní" běženci. Zdroj: ČTK

Kde zaváhaly úřady, nastoupili dobrovolníci a neziskovky.
Uprchlíkům pomáhali místní i cizí.
Stanový tábor na Kosu.
Pomoc na Kosu.
4
Fotogalerie

Nobelova cena míru: Vědci nominují Řeky z ostrovů za pomoc běžencům

Ačkoli se Řecko stále ještě nevyhrabalo z hospodářských těžkostí a přestože čelilo vlastně nejmohutnějšímu proudu migrantů, spousta obyvatel (nejen) ostrovů se příkladně snažila uprchlíkům pomáhat. S takovým zdůvodněním lobbují představitelé nejprestižnějších světových univerzit, aby tito Řekové dostali Nobelovu cenu míru.

“Obyčejní obyvatelé řeckých ostrovů i další dobrovolníci stáli měsíce na frontové linii evropské uprchlické krize, otevírali svá srdce i domovy, aby zachránili statisíce prchajících před válkou a terorismem. Za jejich soucit a odvahu, za lidskost, s jakou se o ohrožené lidi starali i za příklad, jaký dávají zbytku světa, my, občané z celého světa, nominujeme tyto chrabré ženy a muže na Nobelovu cenu míru,” stojí v petici, kterou on-line “podepsalo” přes tři sta tisíc lidí.

Kromě těchto zástupů “občanů” stojí za iniciativou i přední akademici z univerzit jako Harvard, Princeton, Oxford aj. a vcelku pochopitelně ji vítá i řecká vláda.

Vědci podle deníku Guardian chystají oficiální dopis, na jehož základě by měli být nominováni anonymní dobrovolníci, nebo spíše některé dobrovolnické skupiny coby symboly. Pravidla totiž umožní ocenit konkrétní jednotlivce nebo organizace. Lhůta pro nominace je první únor.

Ocenění pro řecké dobrodince zní celkem uvěřitelně, jistě ale budou mít velkou konkurenci: v posledních letech to bývá každoročně přes 200 kandidátů. Právo nominovat totiž má spousta lidí, vedle nositelů a současných i bývalých členů Norského Nobelova výboru to jsou i členové všech světových vlád a parlamentů nebo univerzitní profesoři společenských věd a další. Nominace beztak nejsou závazné, jsou to spíše tipy pro výbor (však byli dvakrát nominováni Stalin i Mussolini a za rok 1939 dokonce Hitler).

A jestli přece vyhrají? Samozřejmostí bude živá diskuze, jako ostatně snad nad každým uprchlickým tématem. A i zapřísáhlí humanisté musejí uznat, že se řečtí dobrovolníci tak úplně nevejdou do definice toho, komu se má cena udílet: osobě či organizaci, jež „vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Kongresy kolem migrační krize zrovna mírově nevypadají, armády, či přinejmenším pohraniční stráže se spíše rozrostou než zmenší a bratrství mezi národy je také poněkud pochybné, když přihlédneme k tomu, jak přišedší běženci rozdělují evropskou společnost.