V čtvrtečním vydání tištěného Reflexu vám přineseme analýzu příčin a motivů jednoho z největších policejních zásahů z poslední doby, který se odehrál minulý týden v Olomouci a Praze. Kauza dostala nový rozměr v úterý večer, kdy policejní inspekce (GIBS) udělala kontrarazii v Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Válka policajtů tím vstoupila do druhého dějství. Článek v novém Reflexu nemohl tento aktuální vývoj zachytit. Jeho informace a přehledné rozdělení případu do pěti příběhů jsou zásadní pro pochopení toho, co se minulý a tento týden v bezpečnostních složkách stalo.
Příběh první: Olomouc
Celá kauza má velmi reálný základ na úrovni olomoucké policie, která byla pod vlivem různých podnikatelských skupin v čele s obchodním partnerem Ivana Langera, Ivanem Kyselým. „Jako ve středověké Veroně mezi sebou soupeřily rodiny Monteků a Kapuletů, byla veřejná moc v Olomouci dlouhá léta v režii rodin Tesaříků a Kyselých–Langerů.
Bratři Tesaříkové a jejich synové měli dominantní vliv na radnici, hejtmanství a státní správu. Dvojice Ivanů, Kyselý a Langer, zase na bezpečnostní složky. Tesaříkové dlouhá léta ovládali ČSSD (jeden z bratrů, Martin Tesařík, je dlouholetý primátor, hejtman a dnes senátor). Druzí zase ODS, odkud je v roce 2010 vytlačilo nové vedení. Pak podnikatel Ivan Kyselý začal víc kooperovat s křídlem v olomoucké ČSSD kolem hejtmana Jiřího Rozbořila. Exministr vnitra Ivan Langer dlouhá léta pořádal sjednocující „summity“ obou rodin v hotelu ve Vésce a na nedalekém golfovém hřišti.
Příběh druhý:Válka policajtů
Od samého počátku vzniku krajské policejní správy v Olomouci (2010) docházelo k bojům různých skupin a křídel, takže veřejnost byla svědkem vzájemných trestních oznámení, degradací, soudních verdiktů a očištění. Vyvrcholilo to loňským odchodem části kriminalistů do nově vznikající pobočky Šlachtova Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) v Holešově. Právě tato skupina policistů pak dala podnět k zahájení trestního stíhání na své kolegy, které skončilo zatýkáním.
Příběh třetí:Boj o GIBS
Třetí rovinou problému je politický boj o ovládnutí policejní inspekce (GIBS). Tato složka má dnes zhruba pět set lidí a rozpočet kolem 270 miliónů korun. Na někoho proto působí jako nová zpravodajská služba, která sbírá informace, vyšetřuje bezpečnostní sbor a má k dispozici špičkovou zpravodajskou techniku. V politicko-policejních kruzích se říká, že kdo ovládá GIBS, ovládá policii. To sice není pravda, ale leckdo si to myslí.
Příběh čtvrtý: Prokurátorská šlechta
Už léta špičky policie kritizují nebezpečný trend, kdy si státní zástupci berou právo řídit policii. Na úrovni části krajů a obou vrchních státních zastupitelstev mají žalobci tendenci principiálně se stavět nad policii, nikoli ve formě dozoru, ale vztahu podřízený – nadřízený.
Příběh pátý:Babiš a Chovanec
Způsob, jakým byl dvakrát v krátké době atakován ze strany babišovských médií ministr vnitra Chovanec, jde srovnat jen s provokacemi komunistické strany v létě 1947 proti demokratickým stranám.
Nejdříve se zde absolutně nekriticky rozjela kauza Čadek, kdy se mnohonásobný dlužník a trestně stíhaný člověk snažil tvrdit, že příjemcem miliónového úplatku ve věci České pošty měl být ministr vnitra. Chovancovou záchranou bylo, že celou věc s předstihem oznámil policii, která lidi kolem Čadka odposlouchávala, takže zajistila důkazy o jeho nedůvěryhodnosti. Přesto se Chovancovi dodnes nikdo neomluvil.
Druhý diskreditační atak nastal s údajnou Chovancovou fotkou s nahou ženou, s čímž vyrukoval Babišův bulvární server. I tady se Chovanec o celé kauze dozvěděl s předstihem, takže policisté mají jeho svědectví, že za manipulaci s jeho fotografií mohou zcela určití novináři a lidé pro ně pracující.
O pozadí velkého policejného zátahu v Olomouci se více dočtete v novém tištěném Reflexu.
