Evropský den jazyků připadá právě na dnes, na 26. září. Víte ale jak se na našem kontinentu mluví? A co všechno to provází? Podobným zajímavostem se věnuje i stránka, kterou provozuje Rada Evropy. Co se tam kromě jiného můžete dozvědět?
V Evropě existuje kolem 225 původních jazyků, což jsou přibližně 3 procenta celosvětového počtu jazyků.
Mnoho jazyků má 50 000 či více slov, ale mluvčí zpravidla znají a používají pouze zlomek z celkové slovní zásoby: v běžné konverzaci se používá jen několik stovek slov.
Jazyky jsou neustále v kontaktu a navzájem se různým způsobem ovlivňují: angličtina si v minulosti půjčovala slova a výrazy z mnoha cizích jazyků, a evropské jazyky si nyní půjčují celou řadu slov z angličtiny.
Většina evropských jazyků spadá do velké rodiny indoevropských jazyků.
Většina evropských jazyků pak patří do tří velkých skupin: do skupiny germánské, románské a slovanské.
Do germánské rodiny náleží mimo jiné dánština, norština, švédština, islandština, němčina, holandština, angličtina a jidiš.
Mezi románské jazyky patří mimo jiné italština, francouzština, španělština, portugalština a rumunština.
Slovanskými jazyky jsou ruština, ukrajinština, běloruština, polština, čeština, slovenština, slovinština, srbština, chorvatština, makedonština, bulharština a další.
Většina evropských jazyků používá latinku. Některé slovanské jazyky však používají cyrilici. Řečtina, arménština, gruzínština a jidiš mají svou vlastní abecedu.
Neevropskými jazyky nejvíce používanými v Evropě jsou arabština, čínština a hindština, z nichž každý má své vlastní písmo.
V Rusku (kde žije 142 milionů obyvatel) je zdaleka největší počet jazyků, jimiž se v jednom státě mluví: V závislosti na kritériích je to 130 až 200.
Evropa se vzhledem k přílivu přistěhovalců a uprchlíků stala z větší části multilingvní. Jen v Londýně se hovoří cca 300 jazyky (arabsky, turecky, kurdsky, berbersky, hindsky, pandžábsky apod.).
