Žádná významná světová osobnost se nesměje tak často a tak ráda, jako 14. dalajlama, spirituální vůdce Tibetu v exilu. Důvody svého neustálého úsměvu vysvětluje například v knize Moje spirituální cesta, kterou vydal v roce 2010. Připomenul to web dailygood.org.
„Já chci mít vždy více přátel. Miluju úsměvy a moje přání je vidět jich ještě víc. Myslím tím skutečné úsměvy, nikoliv úsměvy umělé, sarkastické nebo diplomatické. Pokud chceme tyto skutečné úsměvy, musíme vytvořit důvody pro to, aby se objevovaly více.“
„Musíme být vděčni našim nepřátelům. Jen díky nim můžeme vyvinout klidnou mysl. Nenávist a zášť jsou naši skuteční nepřátelé, nikoliv lidé, kteří se objevují v našem životě.“
„V průběhu mého života jsem byl konfrontován s mnoha problémy, jak osobními, tak státnickými. Ale často se směji a můj smích je nakažlivý. Když se mě lidé ptají, kde sbírám sílu na to, abych se i v kritických situacích smál, tak odpovídám, že jsem profesionální smíšek.“
„Život v exilu není nic příjemného, ale vždycky jsem se snažil vypěstovat šťastný stav mysli. Vědomou prací na své mysli jsem dosáhl vnitřního míru.“
„Musíte být altruisté. Starat se o blaho ostatních, pomáhat jim a sloužit jim. Touto cestou získáte mnoho přátel a vytvoříte mnoho úsměvů. Také až budete potřebovat pomoc vy, tak ji najdete bez problémů. Na druhé straně, pokud se nestaráte o štěstí ostatních, budete nešťastní. Vzniká snad přátelství hádkami, hněvem nebo závistí? Nemyslím si to.“
