Nové české televizní seriály: Řízni Dietla sitcomem, nějak to dopadne
Příval seriálů je po prázdninách zničující. Jako vždy. Boj mezi kanály, který z nich stáhne pod mřížku do svých útrob víc diváků, je mimořádný: vždyť bude-li sledovanost, bude inzerce, a když bude inzerce, budou prachy.
Během dvou zářijových týdnů startuje hned pět seriálů. Na to už nestačí sólokritik. Sestavili jsme tudíž expertní skupinu, která se rozhodla pokrýt hned tři stanice a jejich elitní kusy a v debatě se probrat ke kořenům zla. Osobně jsem šel do besedy se skepsí, nicméně musím konstatovat, že tak strašné to nebylo. Já (hodný policajt) vyfasoval Základku na Primě, Luděk Staněk (zlý policajt) Gympl na Nově a Tereza Spáčilová (divící se žena) Ententýky v České televizi …
Byl to děs, kolegové?
Já bych se chtěl předně zeptat, proč se to všechno jmenuje podle prostředí. Základka, Gympl, Obchoďák.
Tak to bylo vždycky. Nemocnice, Ordinace … Já četl, že Prima s Novou se pohádaly o název Sborovna.
Tím ještě zužuješ místo, kde by se mohl příběh odehrávat.
Víc už je jenom Stůl ve sborovně. Všechno by se muselo odehrávat na něm.
Ententýky není místo. To je rozpočítávadlo. Mimochodem já doteď viděla tři díly a nikdo se tam nerozpočítává. Ale máte pravdu, pracovní název Ententýky byl prý Pískoviště.
O čem to je?
Je to Sex ve městě posunutý o deset let později.
Není to hnusný? (Spáčilová se na něj tázavě podívá.)
Luděk se chtěl asi zeptat, jestli tady máme v tomhle věku tak krásný lidi.
Jitka Schneiderová, novinářka, leží v posteli a píše blog o vztazích.
Tak to je jasně přiznaný Sex ve městě.
To ne, to by to víc skrývali. Spíš si s tím neohrabaně hrajou. Čím je Sex ve městě vtipný? Tím, jak je napsaný – stylem voice over, postřehy, dialogy. Jenže tady Jitka Schneiderová chce říct nějakou pravdu na téma sex a vztahy a jsou to strašný klišé. Navíc pak kamera švenkne a v dětské postýlce jí leží dítě. A to už jsou Přešlapy. Vztahovka. Jo a ještě ad klišé: Lucie Zedníčková je tam za fotografku v Seriózních novinách. To je název.
Zajímavý povolání.
Chodí zásadně v lacláčích, což jsme tu měli někdy před osmi lety v sitcomu Redakce.
Jakože je trochu nezávislá.
Je zajímavé, jak si české seriály libují v podobně exkluzívních povoláních, jimiž se živí opravdu málo lidí. Možná proto, aby se diváci s postavou mohli co možná nejméně identifikovat.
V Ulici kdysi vymysleli postavu scénografa. Kolik je v Česku scénografů. Čtyři?
Já když se dívám na české seriály, většinou pociťuju silnou trapnost za herce, kteří v nich hrají, a pak taky až fyzicky cítím uplývající čas.
Který ti už nikdo nevrátí.
Pamatuju si první sezóny Ordinace, kdy díly měly snad sto minut. Byl jsem zoufalý, utkání Ligy mistrů už dávno někde na dvacáté minutě, ale tam se pořád zaujatě řešilo Velké nic. V tomto světle je pro mě Základka opravdu příjemné překvapení: tempem, dodržením žánru, výbornými herci, vtipem. A hlavně, což nechápu, celé to píše Tereza Dusová. Kdo to je? Comeback psal tým lidí. Dusové prý je třicet. To je pro mě tedy frajer až na půdu.
Nekecej.
Řeknu vám první scénu prvního dílu. Reprezentuje to, co u nás umí málokdo – velice ekonomicky charakterizuje postavu a vlastně náladu celého díla.
Nenapínej.
Taťjana Medvecká, starší učitelka, míří do školy, a jak je zřejmě jejím zvykem, staví se v cukrárně pro svačinu. Od pultu poslouchá dvě malé děti, které si vyprávějí, co jim přinese Ježíšek. Medvecká do sebe zlostně vyklopí velkou becherovku – zjevně rituál –, a když kolem dětí vycházejí ven, ucedí směrem k nim s neurotickou sveřepostí: „Žádný Ježíšek neexistuje.“ A je to tam.
To zní přísně.
Na obsazení českých seriálů mě vždycky fascinovala jedna věc: potkávají se v nich charakterní bardi z Národního divadla s figurkáři typu Boba Klepla, jimž když napíšete postavu na míru, jsou vynikající. Jako právě Klepl v roli ředitele. Lahůdka. Mimochodem, na jednom místě má skvělou hlášku: „Pojďme zkusit být lepší školou, už kvůli dětem.“ Dle mého sranda i absolutní životní pravda člověka, jemuž jde celý život hlavně o fasádu. Co Gympl?
To, na co jsem se díval já, má hrozné ambice, a to už jenom obsazením: Heřmánek, Šafránková. Blbé je, že nechápu žánr. Není to dost vtipný, aby to byla komedie, není to dost dramatický, aby to bylo drama, nemá to pravidla soap opery, protože jsou tam exteriéry, čili je to dražší. Gympl se vrací k něčemu, co se jmenuje socialistický seriál – netrefíš žádný z žánrů natvrdo, ale zkoušíš, jestli budou fungovat vztahy.
Čili Dietl říznutý sitcomem.
Kéž by – spíš Dietl po dvaceti letech. Není to ale Dietl. Je tam třeba postava šéfa ústavu, což je roztomilý popleta, jakože komická figura. A ty se koukáš na magora, kterému bys nesvěřil penál, natož nějaký ústav, jemuž navíc úplně navážno hrozí zrušení. A popleta má úkol, aby s tím něco udělal. A ty se na ty dementy díváš a v duchu si říkáš: Zrušte jim to.
Zvláštní – Základce taky hrozí zrušení do roka.
Seriózní noviny taky skomírají. Zachránit je má „bulvární příloha“, kde je hlavní celebritou Ester Janečková z Pošty pro tebe. To jen na okraj.
Hustý. Ale zpátky k mýmu: kolem poplety to vůbec nehraje. Vymysleli si od stolu takový ty jednoduchý typy, jako je ambiciózní kráva, užvaněný gay (to bude legrační, hahaha), lidový školník. Chodí tam jak na orloji, ale není mezi nimi žádná chemie.Nebo tam přijde Ondřej Brzobohatý: to je figura jako z Cesty do hlubin študákovy duše. Mladý kantor, který rozumí mladým. Já ho mám rád jako herce, ale tady bych dal tý jeho postavě do deseti minut pěstí. Ale pravda je, že jsem viděl jen úvodní pilot, třeba ještě mezi sebou začnou souložit v nějakých zajímavých kombinacích.
To ti je zvláštní. Chceme dělat zábavu, ale něco pořád řešíme a rušíme školy.
… Nastavujeme zrcadlo. Spáčilová: Neumíme držet žánr.
Jako bychom neuměli nic mezi americkou nápodobou a českou dryáčnickou hospodou. Snad jen Comebacku a Okresnímu přeboru se podařilo vytvořit vlastní, osobitý svět, do kterého se rádi vracíte.
Ozzák je Dejdarova životní role – kam se hrabe Zdivočelá země.
Do Ententýky smíchali tvůrci dva zahraniční formáty:Přešlapy a Sex ve městě. Je to klasická vztahovka kořeněná představami Jitky Schneiderové, které jsou navíc černobílé.
To se ještě smí?
Navíc voice over u nás neumí nikdo napsat – během expozice Jitka čte, že se jmenuje tak a tak, že má tyhle kamarádky, a teď je charakterizuje. A to má být expozice.
Ententýky prodávali přes Čtvrtníčka.
Ten přijde až do třetího dílu. Hraje zbohatlíka z Ameriky.
To už jako bych někde slyšel, snad v devadesátých letech?
V Ententýky holky vůbec nedokážou pohnout se škatulema, do kterých je uvěznil autor – workholička, totální naivka, sexuchtivá, to se nedá vydržet. Chlapi mají taky škatulky, ale docela je uhrajou směrem do života.
Podle mě v Gymplu herci vůbec nevědí, o čem ty jejich role jsou. A není to jejich vina, protože to asi neví ani scenárista.
Na filmových školách se neučí psát žánry a televizi taky nikdo neumí, má punc nižší zábavy. Nedávno jsem mluvila s režisérem z Anglie a tam televizi berou jako zcela plnohodnotné médium. A ono je to na výsledku vidět.
Teď jsi uhodila hřebíček na hlavičku. Tak to prostě je. Já vím, kdo píše seriály: zneuznaní famáci, které to nebaví, nebo hladoví talentovaní famáci, kteří to sice umějí, ale taky je to nebaví, nicméně potřebují vydělat prachy. Na FAMU se učí intoši psát filmy, v nichž chodí postava po lese a dvě hodiny ji spaluje vnitřní hlas. Tam se podle mě nenaučíš psát dobře, nebo alespoň zajímavě seriál. Navíc v televizích do toho autorům kecají zástupy lidí, kteří o tom často vůbec nic nevědí.
V Ententýky taky někdo chodí po lese – a hledá bunkr. Myslím, že je to Matonoha.
Mladý lidi se v televizi chtějí přiživit, ale nechtějí pro ni naplno, kreativně tvořit. V tom je problém.
Jenže pak se objeví nějaká Tereza Dusová, která si zkusila Dokonalý svět, Přešlapy, Letiště, ale zřejmě utrpěla nějakou sebereflexi a napsala plnohodnotnou, čistou zábavu.
Uvědomuješ si, že ty, který jsi nás do tohohle navezl, sis vybral jedinou koukatelnou věc tohohle podzimu? Sketo!
Mohu ocitovat kus přirozeného dialogu dvou kamarádek z Ententýky? Baví se o manželském životě a jedna z nich řekne: „Arnie, život má svý vlastní pravidla.“ A tlačí při tom kočár. Nebo zážitek s líbáním zformulovaný do věty: „Tohle bylo něco úplně jiného než Kvasničkovo slintání.“
To je fakt, to by neuhrála ani Meryl Streepová.
Na co se, podle vás, budou lidi nejvíc koukat?
Základka měla pět set tisíc a Gympl přes milión.
Ententýky je mimo, to patří na Prima Love.
Ještě jedna věc. Všimli jste si v českých seriálech té obsese být nostalgický? Máte to tam taky? Jestli chci Základce něco vytknout, tak že k ní zcela nelogicky pouštějí písničky ze sedmdesátých let – Zagorku a spol.
Vezou se na vlně Vyprávěj, to je jasné.
Vůbec se to k tomu nehodí.
Pořád lepší než moji Chinaski s písničkou Ententýky tři knoflíky. Ten seriál není zločin, ta písnička ano.
Chinaski jsou The Prostitutes. Tím bych to uzavřel.
