Před půlrokem přerušil členství v ODS, v srpnu vylezl na druhou nejvyšší horu světa. Domů se vrátil s omrzlým nosem, a sotva ho lékaři zachránili, začal ho znovu strkat do politiky. Jako by žádný skandál s odposlechy Mazánka a Kolibříka nikdy neexistoval. Pavel Bém ostatně věří, že nic špatného neprovedl. Opencard je v pořádku, tunel Blanka taky. Jedinou chybu prý udělal, když věřil Romanu Janouškovi. Všechno ostatní jsou jen pomluvy.
Spekuluje, že se Janouškovi se stovkami miliónů na kontech podaří z vězení vykoupit. Věříte, že se mu to povede?
Především je smutné, že došlo k ublížení na zdraví, že cizí státní příslušnice skončila pod koly auta. No a pak je tady pro zúčastněné určitě nepříjemná ta obrovská medializace. Upřímně si myslím, že to je pro Romana Janouška trest sám o sobě. Jak jste říkal, že je můj kamarád, tak já jsem Romana Janouška rok neviděl. Takže mohu těžko posuzovat, co dnes prožívá, ale myslím si, že to vůbec nemá jednoduché.
Co se před tím rokem stalo? Kdyby si můj kamarád způsobil takové problémy, asi bych mu zavolal, i kdybychom se před rokem pohádali …
Někteří novináři včetně vás dešifrovali jisté konflikty a změny v našem vztahu už před třemi lety.
Tehdy jste ale celý vztah s Janouškem bagatelizoval a na dotazy okolo vašich konfliktů nereagoval. Co se tehdy stalo?
Jednak jsem o tom do sdělovacích prostředků nechtěl mluvit, jednak jsem to tak trochu bagatelizoval. Ale v důsledku toho jsem se pak už s Romanem Janouškem viděl opravdu málo. Myslím, že konflikty dvou lidí mají zůstat mezi nimi a do médií to nepatří. Tak já si to nechám pro sebe. Mně se spousta věcí nelíbila, a to je samozřejmě vždy základem sporů. Není žádným tajemstvím, že má Roman Janoušek problém s alkoholem. Mé snahy mu pomoci vždycky vyzněly naprázdno. Časem jsem pochopil, že moje možnosti přítele a zároveň odborníka se dostávají do nějaké kontroverze. Zjednodušeně řečeno jsem ty pokusy vzdal.
Jakou roli hrál v Janouškově chování kokain?
Nechci v tomto ohledu Romana Janouška soudit, protože jsem ho nikdy neviděl pod vlivem kokainu, na rozdíl od stavu pod vlivem alkoholu. Každopádně to je jedno. Jakákoli závislost je devastující onemocnění, které vás provází celý život. Onemocnění nejen mozku a těla, ale i duše. Většinou ho provázejí hluboké psychospirituální krize. Onemocnění, které devastuje a ničí osobnost. Mám obrovskou úctu a respekt ke každému, kdo se závislostí bojuje, svádí s ní každodenní souboj a daří se mu s ní bojovat úspěšně. I Romanovi přeji jen to dobré.
Pověst člověka, který „frčí“ na kokainu, máte i vy. Berete kokain? A jak se s takovou pověstí coby lékař a protidrogový specialista srovnáváte?
Toto jsem vždy považoval za největší, nejdramatičtější, nejdrsnější, nejneférovější a nejméně korektní podpásový úder ze strany svých, řekněme, kolegů, souputníků nebo opozice. Jsou to brutální lži. Vždy jsem si zakládal na tom, že jsem sportovec, že jsem všech úspěchů dosáhl pouze vlastním výkonem, silou a vůlí. Nikdy jsem si nepomáhal žádnými berličkami v podobě jakýchkoli stimulačních prostředků. Jsem navíc profík, odborník, dobře vím, co to dělá s lidskou psychikou i tělesným zdravím. Navíc jsou to věci, které jsou v našem odborném adiktologickém světě pro nás všechny lékaře zakázané. Na to jsem fakt háklivý a citlivý.
O vašem přátelství s Janouškem se léta vědělo. Jak moc vás lidsky zasáhlo, že se od vás po zveřejnění vašich odposlechů začali okázale distancovat i ti, kteří vám dřív lezli do zadku?
Tak v české kotlině, tím spíš v českém politickém časoprostoru, je to přece něco naprosto běžného. Česká politika je taková kam vítr, tam plášť. Ne že by to byla vlastnost či kvalita hodná ocenění, ale je to úplně normální. Pokud je někdo ve viditelné politické funkci a myslí si, že bude stále nahoře a nikdy nespadne dolů, je naivní. Pokud si navíc myslí, že na té cestě dolů mu budou bývalí spojenci pomáhat a házet záchranná lana, je naivní dvojnásob. Opak jest pravdou. Na těchto cestách se naopak ještě mažou schody. Byl a jsem příliš zkušený a málo naivní na to, aby mě to překvapilo či urazilo. Dokonce mě nepřekvapuje ani druhá kapitola tohoto příběhu. Tedy že po nějakém čase někteří z těch, kteří obrátili kabát a vydali se čelem k nově přicházející politické reprezentaci Prahy, se s ní nyní dostávají do křížku a otáčejí zády. To je typologická charakteristika urči tého kadlubu politiků.
Jestli jsem z něčeho zklamaný, tak hlavně ze současného vývoje politiky na pražském magistrátu, který se projevuje absolutní destabilizací, dezorganizací, politickým nihilismem a ztrátou jakékoli vize, společného usilování o něco, projevuje se to v personáliích Dopravního podniku, v aktivitě, efektivitě a výkonnosti města.
Velký rozhovor s bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem najdete v Reflexu č. 37/2012, který vychází 13. září.
