Milé, odvážné děti,
vítám vás v první třídě. Sešli jsme se tu v den, kdy se z vás stávají školáci. Poznáte nové kamarády, kamarádky, paní učitelky, které umějí rusky, i paní učitelky, které už umějí anglicky.
A říkám vám rovnou, nebude to žádná prdel.
Opouštíte mateřskou školku a stáváte se prvňáčky. Posadí vás do lavice – buď vlevo, anebo vpravo – a budou vám tvrdit, že třetí cesta neexistuje. To je kec!
Vzdělání – a to je zapotřebí si uvědomit – není samozřejmě. Stačí si večer pustit zprávy. I politici, ti chamtiví vyčuránci, seděli v takových lavicích jako vy. I oni se učili slova české hymny, legendě o Libuši, stejně jako vy měli rodiče, kteří doufali, že z nich vyrostou dobří lidé. Nepovedlo se. Skončili jako šmejdi, kteří milují svou vlast do té míry, že se ji rozhodli oškubat jako husu. Mimochodem husa, a to se budete učit, patří do čeledi kachnovitých a do podčeledi vrubozobých. Zajímavé, že. Jednou to zjistí i támhleten chlapeček, jenž mě vůbec neposlouchá a čučí z okna.
Moc vám přeju, abyste vykročili tou správnou nohou a aby se vám celý školní rok dařilo. Dosud byl váš svět jenom táta s mámou, které máte nejradši na světě. Co teď bude nové, že začnete potkávat i lidi, kteří vás budou prudit. Školníka, který vás bude nutit přezouvat se, nebo pana učitele, jenž vám nedovolí vstát uprostřed hodiny a procházet se po třídě, protože prý škola není holubník.
To jsou kecy, zůstaňte vnitřně svobodní. Když někomu budete chtít říct, že je blbej, tak mu to prostě řekněte a nepřemáhejte se. A když vám jednu vrazí, nevolejte učitelku, neudávejte – vraťte mu to. Největší bolest pochází z křivdy.
Vězte, pravidla třídy budou vždycky stejná: buď jste šéf, nebo šedá zóna, nebo outsider. Tak to vždycky bylo a bude. Jediné, co se k tomu dá říct, že pokud je vaše charisma tak silné a vůdčí schopnosti tak prokazatelné, nezneužívejte toho. Veďte partu spravedlivě a demokraticky. A chraňte slabší – když za vámi přijde pinďa a poprosí o pomoc, protože ho soused hromotluk pod lavicí nenápadně tluče učebnicí matematiky, zjednejte pořádek.
Dřív nebo později vás čeká první fakt velká rvačka – jako každého pořádného šéfa. Pamatujte, nebude podstatné, zda poteče krev vám, nebo soupeři. Důležité bude, zda jste se bil za správnou věc.
Skončíte-li v šedé zóně, snažte se přesto být něčím jedineční, nechtějte být otiskem svého souseda. Takže když bude kreslit hrušku, určitě nakreslete pomeranč.
A stojíte-li stranou a nejlíp je vám o samotě, nevěšte hlavu. Strávit přestávku na záchodě s dobrou knížkou, když si ostatní vypalují zobák, není ztráta času – zeptejte se několika držitelů Nobelovy ceny.
Modlím se za vás, abyste měli štěstí na učitele. Aby vás nehladili, když nemusí, aby byli objektivní, neměli jen své oblíbence, a hlavně aby měli pochopení pro občasná vyšinutí z „normálu“, jaké má támhleten chlapeček, co mě pořád ještě neposlouchá, dál kouká z okna a v hlavě se mu asi rodí báseň.
A když vám něco hned nepůjde, nezoufejte, máte na to celý život. Dospělí se dvacet let pokoušejí naučit demokracii, a taky jim to pořád nejde.
Vaši učitelé, anebo alespoň ti lepší z nich, vás budou vychovávat k vlastenectví, které z téhle země zmizelo, k odvaze, která bývá považovaná za přežitek, k vlídnosti, která je pokládána za slabost. Važte si jich – s největší pravděpodobností jsou to poslední Češi ve vašem životě, kteří tyto životní hodnoty nebudou ironizovat a relativizovat.
Možná se ptáte, co bude na konci toho vašeho snažení. Tam budou státní maturity. Zatím je to ten nejhorší vynález od dob semtexu, ale všichni společně doufáme, že až budete procházet zkouškou z dospělosti, ministr školství tomu do té doby vychytá mouchy a vaše další bytí a nebytí nebude spočívat ve znalosti složení benzenového jádra.
Já si od vás teď vezmu peníze za kroužky. Každý ať si vybere ten, který se mu líbí, ale já bych vám doporučil ten kosmonautický: abyste viděly, jak to vypadá jinde. Ale volná je i keramika.
Mnozí z vás už asi tuší, že kytky, které jste dnes přinesli svým novým učitelům, jednou zvadnou. Co z toho vyplývá? Koukejte si ten život užít. Zítra se tu sejdeme na vaší první školní hodině. Budeme si povídat o tom, že vesmír je na dosah.
Zelený Raoul, učitel národů
