Před 245 lety zemřel kapitán Cook. Slavný mořeplavec padl 14. února 1779 na Havajských ostrovech, kde byl krátce před tím prohlášen za živoucího boha. Podivná smrt nebyla jedinou zvláštní kapitolou Cookova života.
James Cook se od útlého věku toužil stát mořeplavcem. Narodil se v roce 1728 na chudé farmě v Yorkshiru, už v 17 letech se ale plavil na obchodních lodích plujících po Severním a Baltském moři. Mladý plavčík ve volných chvílích usilovně studoval matematiku, astronomii, navigaci a kartografii a po deseti letech na palubě byl jen krůček od postu kapitána. V roce 1755 se ale rozhodl kariéru úplně zrestartovat a odešel sloužit jako řadový námořník do britské armády. Ve svých 27 letech byl o deset let starší než ostatní rekruti. Během dvou let ale doslova prolétl celou námořní hierarchii, stal se nejdříve loďmistrem a o něco později kapitánem. V historii britského námořnictva byl prvním kapitánem, kterého k titulu nepřivedl šlechtický původ, ale znalost všech lodních profesí.
Pokračování 2 / 7
Cook a měření vzdálenosti Slunce a Země
Cook sice formálně sloužil v královském vojenském loďstvu, britské úřady ho ale využívaly jako objevitele a kartografa. Jeho poslání bylo známé i státům, které byly s Británií ve válečném stavu, a jejich kapitáni měli rozkaz na Cookovy lodě neútočit. První mise vedla třicetimetrovou Endeavour se sto členy posádky na tichomořský ostrov Tahiti, kde měl Cook sledovat přechod planety Venuše přes Slunce. Cookova výprava byla jednou z mnoha posádek, které měření prováděly. Kombinací údajů z různých částí světa chtěli vědci vypočítat vzdálenost Země od Slunce (údaj se dodnes používá jako základní astronomická jednotka).
Pokračování 3 / 7
Bájný jižní kontinent
Cook jako jeden z mála měření úspěšně provedl. Poté rozpečetil obálku se zvláštní misí podléhající přísnému utajení. Jejím cílem bylo objevit „Terra Australis“ – bájný kontinent, jehož existenci kdesi hluboko na jihu předpovídal už Aristoteles. Cook se podle rozkazu dostal s lodí až pod 40. rovnoběžku, ale žádnou pevninu nespatřil. Vypravil se tedy na západ, kde obeplul Nový Zéland a dokázal tak, že jde o samostatné souostroví. Na druhé výpravě v letech 1772–1775 dokázal doplout až pod jižní polární kruh, doslova na dohled břehu Terra Australis, kterou dnes známe jako Antarktidu. Kvůli ledové bariéře ale musel loď otočit a kontinent si musel na objevení počkat až do roku 1820.
Pokračování 4 / 7
Cook patřil k nejlepším kartografům v historii
Cook pocházel z chudé rodiny a vzdělával se do velké míry samostudiem. Dokázal se ale vypracovat na jednoho z nejlepších kartografů v historii. Metody, které používal, byly přitom z dnešního pohledu velmi primitivní. Nejdříve se s lodí plavil těsně u pobřeží a u každého výrazného bodu prováděl měření zeměpisné šířky a délky. Šířku měřil pomocí sledování pozice slunce na obloze. Pro stanovení zeměpisné délky jsou ale potřeba přesné hodiny, které tehdy ještě neexistovaly. Časový rozdíl mezi svou polohou a nultým poledníkem v Greenwichi musel složitě vypočítávat z měření pohybu Slunce a Měsíce a údajů z navigačních tabulek. Když takto zaměřil potřebný kus pobřeží, opakoval celý proces podruhé z větší vzdálenosti. Kombinací všech údajů pak získal data pro zakreslení tvaru pobřeží. Proces to byl obrovsky náročný a zdlouhavý – zaměření 15 000 km pobřeží Nového Zélandu zabralo 7 měsíců nepřetržité práce. Cookovy mapy ale byly neuvěřitelně přesné a některé z nich používali námořníci ještě ve 20. století.
Pokračování 5 / 7
Cook naučil námořníky jíst kyselé zelí a zachránil je tak od strašné smrti
Jednou z nejhorších nemocí, kterou námořníci na dlouhých plavbách trpěli, byly kurděje. Chorobu způsobuje nedostatek vitamínu C, kterým námořnická dieta složená ze sucharů a nasoleného masa nijak neoplývala. Nemocným námořníkům nejprve začaly krvácet dásně, pak jim vypadaly zuby, vlasy, na těle se jim otevíraly mokvající rány a trpěli únavou a krutými bolestmi. Lékaři se kurděje snažili marně léčit pivem, octem, hořčicí, melasou a univerzálním lékem – rumem. Cook ale vypozoroval, že kurděje zahání kysané zelí, které se navíc dalo v uzavřených bečkách přechovávat dlouhou dobu. Námořníci zelí nejdříve odmítali jíst. Cook ho proto nechal servírovat každý den v důstojnické jídelně a dal mu tím status delikatesy, po které se mohli zakrátko námořníci utlouct.
Pokračování 6 / 7
Kvůli vzpouře neobjevil průplav severním mořem
Jedním ze svatých grálů mořeplavců Cookovy éry bylo nalezení severozápadní cesty spojující Atlantský a Tichý oceán. Cesta by ušetřila nekonečně dlouhé obeplouvání Jižní Ameriky. Ledové hory, sněhové vichřice a drtivé mrazy ale dělaly ze Severního ledového oceánu noční můru všech námořníků. Kapitán Cook do něj vplul v roce 1776 během své třetí výpravy, když před tím obeplul Afriku, Austrálii, Nový Zéland a podél západního pobřeží Severní Ameriky se dostal až na daleký sever. Ledovce, zrádné proudy a nekončící vánice Beringova moře ale byly i nad jeho síly. Zmrzlá posádka hrozila vzpourou a loď Resolution se musela otočit asi 50 kilometrů od místa, kde byl později opravdu objeven průplav. Poprvé se jím podařilo na člunu projet až Roaldu Amundsenovi v roce 1906 a první komerční plavba se uskutečnila až v roce 1969.
Pokračování 7 / 7
Smrt a tajemství ztracených deníků
Severní cestu Cook na své třetí cestě kolem světa neobjevil. Útrapy zamrzlého pekla mu bohatě vynahradilo objevení ráje na zemi, když v lednu 1779 jako první Evropan připlul k pobřeží Havajských ostrovů. Shodou náhod zde přistál v den, kdy domorodci slavili svátek sklizně spojený s uctíváním boha plodnosti a úrodnosti Lono. Příjezd obrovské lodi a neznámých bílých cizinců v nich vyvolal dojem, že se ke slavnostem přidal sám Lono, a Cooka a jeho posádku zahrnuli dary. Po několika dnech Cook odplul, ale po dvou týdnech na moři mu bouře poškodila stěžeň a musel se vrátit.
Okolnosti dalších dnů jsou bohužel známé jen z lodních záznamů a z kapitánových soukromých deníků. Oficiální zápisy ale prošly podle výzkumů dnešních historiků velkými úpravami a velkou část soukromých deníků zničila kapitánova žena Elizabeth. Upravené i ztracené pasáže se vztahují právě k pobytu na Havaji, a spekuluje se proto, že mohl probíhat zcela jinak, než příběhy popisují. Je možné, že Cookovi námořníci zneužili pohostinnosti k navazování dobrovolných či vynucených sexuálních styků s domorodkami a že sám kapitán nepřistupoval k náčelníkům jako přítel, ale jako bílý dobyvatel jednající s primitivními divochy. V každém případě probíhal návrat naprosto jinak než první příjezd.
Havajci se chovali nepřátelsky, a z lodě dokonce sebrali jeden záchranný člun. Cook ho chtěl získat zpět, a hodlal proto zajmout jednoho z náčelníků jako rukojmí. Na pobřeží ho ale obestoupil zástup domorodců a zasypal jeho družinu kamením. Cooka pak během šarvátky srazil náčelník kyjem a ubodal nožem, který od něj před nedávnem obdržel jako dar. S tělem padlého kapitána nicméně zacházeli domorodci s nejvyšší úctou. Podle jejich náboženství sídlí lidská síla v rukou a kostech. Cookovy ruce proto skončily uříznuté v soli. Tělo bylo nejprve opečeno na rožni, pak dočista obráno a pohřbeno na neznámém místě.
