V Institutu Václava Klause probíhá v březnu 2014 velká mezinárodní konference na téma Proč se Evropská unie nakonec rozpadla. Zatímco bývalý český prezident pronáší svůj obvyklý projev plný uštěpačných poznámek mířících na Brusel a opakuje, že měl v případě EU dávno pravdu, řeč člověka, který převzal nad konferencí záštitu, je umírněnější. Ale jen trochu. Záštitu poskytla prezidentka Livia Klausová. Je to jenom fikce?
U mnoha věcí v politice či společenském životě se nám zdá, že nejsou možné, že nikdy nenastanou, že okolnosti vylučují, aby k nim mohlo dojít. Mylně si to mnoho lidí myslelo, když například četli a hodnotili proslavený román 1984, který napsal George Orwell. Jsme v roce 2012 a některé orwellovské vize současný život ještě překonává. Jistěže to, že by Václav Klaus mohl být první dámou země, je také jenom fi kce, ale podívejme se, co by se pak mohlo dít.
JISTOTA DESETINÁSOBKU
Pokud by se paní Livia skutečně stala prezidentkou, bylo by to pro Václava Klause výhodné. Vzniklo by tím pro něj skvělé zázemí, jež by mohl používat pro šíření svých myšlenek a vizí. Získal by prostor, který by jinak mohl zůstat uzavřený. Jeho hlasu by totiž bylo nasloucháno daleko více, protože by byl „první dámou“ republiky. Hlas manželů Klausových za podobného uspořádání by byl navíc slyšet daleko víc, než je tomu dnes. Byla by to kombinace umírněnější a srozumitelnější rétoriky (Livia) a radikálnějších („Vždyť už nejsem prezident, jen říkám věci jako občan,“ slyšeli bychom často) projevů Klause. Ne, nebylo by to ale v jeho případě nic zásadně jiného, než co slyšíme a vidíme dnes. Jen by to mělo znásobený efekt.
MEDIÁLNÍ SMRŠŤ
Česká média tradičně a vytrvale dávají prezidentům nadměrně silný hlas a ptají se hlav států na úplně všechno. Postavení prezidenta či budoucí prezidentky je tak naddimenzované a neodpovídá jejich pravomocem.
Jestli by rodinné duo Klausových na Hradě přetrvalo, mohli bychom očekávat přímo mediální smršť. První žena v této pozici by pochopitelně vyvolala, zejména první rok, až neadekvátní zájem. Přitom je jisté, že Livia Klausová by se raději chtěla držet, pokud by to bylo možné, stranou těchto mediálních hrátek. Naopak její manžel by je umně využil. Ostatně je v tom nesmírně zkušený a zná spolehlivé metody, jak zaujmout. Někdy i doslova vyprovokovat a vyvolat prudké reakce. Má pro tento postup i lidi, kteří programově čeří hladinu často i za něj.
DÁ SE POTLAČIT EGO?
„Neumím si představit, že by to mohlo nějak rozumně fungovat,“ říká na roli „první dámy“ u Václava Klause člověk, jenž se léta pohybuje v podobných sférách jako on. „Určitě by se snažil působit na zcela profesionální úrovni, ale těžko by potlačoval vlastní ego, chtěl by prosadit svou za každou cenu, což by mohlo vyvolat problémy. Nedokáže stát jen tak v pozadí a přikyvovat. Takže nepočítám s tím, že taková situace vůbec nastane,“ dodává pro Reflex muž, který Klause velmi dobře zná.
Je pravda, že mužští partneři nejrůznějších prezidentek ve světě se drží stranou. Podobně to dělal i Denis Thatcher, manžel britské expremiérky Margaret Thatcherové. Ten s novináři v podstatě nemluvil a s oblibou opakoval, že zatímco jeho paní rozhodovala o světodějných záležitostech, tak on „pil gin a hrál golf“.
ZVLÁŠTNÍ STAV
Je to sice zatím celé jen povídání, co by se stalo, kdyby se stalo, ale v případě Klausových by nastal zcela zvláštní stav, pokud by paní Livia prezidentkou byla. České země sice takovou situaci neznají, ale ve světě už nastala.
Například současnou prezidentkou Argentiny je Cristina Fernándezová, která byla předtím první dámou své země. Vystřídala totiž v nejvyšší funkci svého muže Néstora. Ten na jaře 2007 oznámil, že už nebude kandidovat, ačkoli měl podle průzkumů veřejného mínění velkou podporu veřejnosti. V červenci téhož roku vedoucí kanceláře prezidenta ofi ciálně oznámil, že kandidátkou na prezidentku je první dáma, paní Cristina. A ta v říjnu 2007 přesvědčivě zvítězila hned v prvním kole.
O post prezidentky se ucházela i Hillary Clintonová, manželka amerického exprezidenta Billa Clintona. Takže někdy jdou fi kce rychle stranou. Oznámí nám něco v příštích měsících i kancléř Pražského hradu Jiří Weigl?
