Veronika Vinterová (39) byla úspěšná bankéřka na vrcholu kariéry, ale pak se zčistajasna pustila do neuvěřitelného podniku. Zabouchla dveře finanční instituce a otevřela si agenturu pro seznámení. Po patnácti letech vysedávání s bohatými klienty nad jejich finančními rozvahami vysedává teď s týmiž nad jejich životy.
V době, kdy přišel internet platíme účty, nakupujeme prádlo a čteme noviny, se na něm i seznamujeme. Samozřejmě daleko, daleko více než kdykoli předtím. Nemáme totiž čas. Hledáme partnery pomocí série kliků a podle statistik jsme v tom prý poslední dobou fenomenálně úspěšní. Ti, kterým nestačí proklikat se do něčí postele, pak z ní vylézt a klikat dál, prý ale čekají něco víc. Sofistikovaný systém seznamování napěchovaný týmy odborníků na všechno, co s citovým rozpoložením osamělých klientů souvisí. Takový funguje ve světě a teď už i v Česku, zemi kdysi zaslíbené řádkové inzerci Ona hledá jeho, On hledá ji.
Seznamky v Česku – to je byznys, který z jedné strany charakterizuje šance dostat někoho rychle do postele a z druhé infantilní anonymní namlouvání na internetu. A do toho pekla jste přišla vy z banky?
Přišla, protože jsem si řekla, že podobnou dehonestaci navazování vztahů zkusím pozdržet. Že tu je na to prostor. Jsou tu inteligentní lidi, singles, co přemýšlejí o sblížení a hledají vztah. Seznámení chytrým moderním způsobem a analýza jsou to, s čím jsem přišla. Dívala jsem se po světě, jak to funguje.
Zjevně funguje. Nejpopulárnější americká seznamka E harmony má dvacet miliónů klientů. Kolik jich máte vy?
Tři a půl tisíce.
Žijeme v zemi lidí, kteří donedávna užívali placenou řádkovou inzerci Ona hledá jeho, On hledá ji, tu vystřídal internet, a zadarmo. Jak jste přesvědčila někoho, že by za seznamování měl platit dost na to, aby to pro vás byl byznys?
Přišla doba, kdy si lidé uvědomili, že je třeba investovat do sebe samých. Lidé jsou ochotni za kvalitní příležitost pro navázání vztahu zaplatit neuvěřitelné částky. Vědí, že je to důležité.
A pak, že se láska nedá koupit.
Já také neprodávám lásku. Prodávám poznání a příležitost.
Prakticky vzato – žena, střední třída, dvě děti, rozvedená –, kolik u vás může utratit, než odejde spokojená?
I desetitisíce.
Když vezmu v potaz tu investici, existuje možnost reklamace?
To neumíme. Jsou tu reklamace na formální věci, procesní stránku, ale reklamace vztahu, s tím jsme se zatím nesetkali.
Ty tři a půl tisíce vašich klientů je s tím srovnáno?
Když to srovnáte v relacích, kolik jsou lidé schopni zaplatit za fitness trenéra, kadeřníka anebo automechanika, proč by nezaplatili za takhle zásadní věc. Kolik by každý z nás byl připraven dát za to, že najde opravdový vztah? Když se řídí radami odborníků, jež jim já za jejich peníze poskytnu, zjistí zcela jistě, že to funguje. Cítí se dobře a váží si sami sebe. A to pak není vidět jen v rámci partnerských vztahů, ale všude. Kráčejí proti vám úplně jiní lidé. Září. To je přece nedocenitelné.
Když se obrátí na vás, čemu se vyhnou?
Primárně se vyhnou tápání. Tomu, že nebudou vědět, co chtějí. Pokud přistoupí na náš systém, nepustíme je do ringu dřív, než si věci ujasní. Vyhnou se také ztrátě času s lidmi, o něž nestojí. Také třeba potkají člověka, který je nezaujme, ale nebude to úplně mimo. My zrychlíme tu cestu.
Zrychlíte?
Ano. Podle amerických statistik z roku 2011 se člověk s pomocí seznamky seznámí v průměru za osmnáct a půl měsíce. Když nevyužije služeb agentury, hledá partnera dvaačtyřicet měsíců.
Tedy zvyšuje se efektivita. Na druhou stranu, o co lidé přijdou, když se začnou namlouvat přes instituci?
Jde o to, jak to pojmete. V baru se podle stejné americké statistiky seznamují dvě procenta lidí. V seznamkách dvacet procent. Vy asi myslíte ztrátu romantiky. Je otázka, co se romantikou vlastně míní. Vysedávání v baru a čekání na tu pravou v sobě také moc romantiky nenesou.
Vy romantiku navozujete řízeně?
Spíš navozujeme příležitost k potkání. Jestli potřebujete hezkou romantickou story pro vnoučata o tom, „jak jste se s dědečkem kdysi seznámili v samoobsluze, kdy se střetly vaše nákupní košíky“, tak to nemůžeme sloužit. Ale možná, že seznámení přes seznamku bude jednou znít stejně romanticky jako ta košíková příhoda.
Přišel jsem do seznamky a ukázal jim občanku. Pár měsíců jsem trávil s týmem jejích psychologů, pak zhubl třicet kilo pod dohledem dietologa a kondičního trenéra, nakonec mě vzali do práce stylista s vizážistkou, sexuální koučka a pak jsem potkal babičku. Tak to dnes vypadá?
Když to takhle říkáte, zní to samozřejmě směšně. Ale když je někomu čtyřicet a dvacet let z toho hledá svého osudového partnera, možná mu ta efektivita přijde vhod. Je časté, že přijde pětatřicetiletá žena, bojí se, že už nebude mít dítě, ale brání se „institucionalizaci“ seznamování. Tak jí říkám: Chápu, ale vážně máte dost času?
Celý rozhovor najdete v Reflexu č. 05/2011, který vyšel 2. února 2012.
