Skoro by se dalo říci, že se to dalo čekat. Včera jsem ještě do nového čísla Reflexu psal o tom, jestli je správné, aby soud pustil jednačtyřicetiletého muže, který měl zřejmě prokazatelně v ruce batůžek zmizelé dívky a lhal o tom, kde v den, kdy se ztratila, v Praze pobýval. Návrh policie na vzetí do vazby soud v Praze 8 zamítl, protože všechny důkazy jsou jen nepřímé.
Nemohu jako novinář přece stát jen na jedné straně, říkal jsem si včera, máme tu možná člověka, který skutečně nic neudělal. Kde je řečeno, že novinář má být pořád proti autoritám. Třeba má soud pravdu. Volám tedy policejní mluvčí, která je v každém slově zdrženlivá, tak jako už několik dní, kdykoli vytočím její číslo. Soudce komentovat nechce. Nakonec mi ocituje zákon, proč má být člověk ve vazbě – aby neutekl, neovlivňoval svědky a nepokračoval v trestné činnosti.
Takže podle posledních zpráv ten muž někam utekl. Odešel a ani si na policii nevyzvedl své věci.V případu Anička se všechno vyvíjí po hodinách, krom jediné smutné stabilní věci, že nikdo neví, kde je, takže třeba se během dopoledne ukáže, že se bezdomovec jen někde zapomněl a špatný úmysl v tom není. Nebo že se nezapomněl, ale prostě chtěl jen zmizet, protože se bojí, že mu něco přišijou. Anebo chce provést něco z výše uvedených dvou možností – pokračovat, ovlivňovat atd. Kdo to má teď vědět. Nenapadlo mě včera nic lepšího, než do Reflexu napsat, že na sebe soudce bere velkou odpovědnost a že jeho rozhodnutí asi lidé nerozumí, já také ne. Asi nás brzká budoucnost, nás a soudce, rozsoudí.
Reflex soutěží ve finále Křišťálové Lupy 2010 v kategorii Média - všeobecná.
