Těžko si představit, že by se při jiné příležitosti japonská média věnovala v takové míře muži jménem Luvsannamsrai Oyun-Erdene. To je premiér Mongolska a jako jeden z mála zahraničních politiků přijel na slavnostní zahájení her v Tokiu. Proto se na něj Japonci zaměřili. Dokumentovalo to bizarní stav, za kterého se olympiáda koná. Odnesl to i zahajovací ceremonial, který bývá jinak velkolepá show.
K slavnostnímu zahájení každé olympiády bývá upřena mimořádná pozornost a mívá obrovskou globální televizní sledovanost. O ceremoniálu v japonské metropoli se dlouho dopředu tvrdilo, že to bude především důkaz toho, že svět si dokáže poradit i s něčím takovým, jako je koronavirová pandemie.
Jenže místo odpíchnutí se od problémů s nebezpečnou infekcí v ní zůstalo uvězněno i samotné slavnostní zahájení. Bylo to místo obvyklé show dlouhé a málo zajímavé představení doprovázeno naprosto nezajímavou řečí předsedy Mezinárodního olympijského výboru Thomase Bacha. Ten hovořil snad jen sám k sobě.
Omezená omezení
Byl jsem osobně přítomen na slavnostním zahájení her v Pekingu 2008 a jihokorejském Pchjongčchangu 2018 a vím, že nelze srovnávat situaci tehdy a nyní. Chápu, že pekingské kousky (show tam trvala čtyři hodiny) a korejské nápady nelze zopakovat, když panují v Tokiu různá omezení kvůli Covidu-19. Ale utápět se v nekonečném smutném připomínání problému, je chyba. Právě olympiáda mohla katapultovat hned na začátku nálady jinam. Bohužel se to nepodařilo a nestalo.
Část bohatého původního programu zahájení byla zrušena a část upravena. Výsledkem bylo několik krásných momentů (zeměkoule vytvořená z dronů nad stadionem, nebo skvělé taneční, hudební a divadelní mistrovství japonských umělců), ale jinak bylo tentokráte lepší trávit páteční odpoledne jinak.
Pokud chtěli pořadatelé a Mezinárodní olympijský výbor povzbudit lidi ovlivněné pandemií, měli vsadit na úplně jiné pojetí ceremoniálu. Na představení kratší, méně oficiální (ano slyším, že některé věci tam být vždy musí, dovolím si ale tvrdit, že nemusí) a veselejší.
Tlouct lidi po hlavě kladivem, když už mají rozbitou hlavu, není dobrá cesta, jak z nesnází ven. Navíc údajné veselé části zahájení někdy nebyly úsměvné, ale spíše málo pochopitelné.
Poprvé v historii byl zahajovací ceremoniál olympiády bez diváků. Jenže pořadatelé pocit jakési prázdnosti ještě zesílili. Navíc kvůli možnosti nakažení většina sportovců plochu po nástupu opustila. To atmosféru udělalo ještě více truchlivou.
V hledišti bylo pouze kolem 950 funkcionářů, někteří zástupci sponzorů (jiní ale odmítli přijít) a oproti minulosti jen minimum politiků. Nic nezachránila ani přítomnost jeho zarouškované výsosti císaře Naruhita.
Zlepší to sport
K bizarnosti zahájení v Tokiu přispěl u nás nebývalou měrou i komentář moderátorů České televize Vladimíra Drbohlava a Michala Dusíka. To nebyl návrat do doby před koronavirem, ale někam do poloviny 20. století.
Nelze ovšem pochybovat o tom, že Japonci zvládnou olympiádu velmi dobře, protože jsou schopní pořadatelé a šikovní i pracovití lidé. Věřím, že i některé sportovní výkony nás jako obvykle uchvátí. Snad to už bude jenom lepší. Bizarnosti už bylo dost.
