nahoru

Hrdinný Zemanův soudruh Vodička, iniciativní Zemanův kancléř Mynář a Zemanovi nejmenovaní profesoři

Vladimír Mertlík15. ledna 2019 • 14:27
Prezident Miloš Zeman a jeho lidé: Jaroslav Vodička a Vratislav Mynář
Prezident Miloš Zeman a jeho lidé: Jaroslav Vodička a Vratislav Mynář
• foto: 
Archiv/ČTK

Jako vody Žluté řeky, jejíž dravý proud se chystá při další návštěvě Číny prezident Zeman po vzoru Velkého kormidelníka Mao Ce Tunga přeplavat, se události valily českou kotlinou i minulý týden. Připomeňme slavnostní ukončení oprav D1 u Humpolce, kde během roční uzavírky nebyl opraven ani ťok, či prohlášení pamětníka Palachova týdne, poslance Zdeňka Ondráčka, který v sídle KSČM v ulici Politických vězňů na setkání k 30. výročí těchto výtržností řekl, že: „V boji za svobodu a demokracii je škoda každé rány, která padne vedle!“

Vyznamenal se i kancléř Vratislav Mynář, když prasklo, že intervenoval u soudců v případech, v nichž měli dotyční rozhodnout. Skandál, který by v civilizaci skončil tlumeným výstřelem v zamčené pracovně, uzavřel tím, že soudce jen informoval o stanovisku prezidenta, že tak činí a činit bude i nadále a nechápat to může jen „blbec rodu novinářského“! Inu, státnický bonmot! Mynář na Hrad!

Zatím není zřejmé, zda se soudci konzultoval i případ „vlevo dole“ odhaleného kolaboranta Ferdinanda Peroutky, kde prezidentovi zbývá se příbuzným už jen omluvit a zaplatit. Kancléřovy telefonáty ale nepřinesly ovoce ani v kauze, v níž prezident, navzdory soudnímu rozhodnutí, znovu odmítl jmenovat docenty Jiřího Fajta a Ivana Ošťádala profesory. „Jen idiot mění své názory!“, parafrázoval svou obvyklou mantru: „Jen idiot nemění své názory!“, čímž dokázal flexibilní názorovou pestrost myšlení a bonmotem rozesmál okolí tak, že došlo k  protržením několika bránic a jedněch trenýrek, určených později ke spálení.

„Nic na tom nezmění ani justiční čučkaři!“, dodal Miloš Zeman, poukázal na údajnou Fajtovu žádost o doplatek k platu ředitele NG a kritizoval údajné kontakty Ošťádala s StB. To s radostí kvitoval místopředseda Sněmovny lidu za KSČM, Vojtěch Filip, který upozornil na to, že i on spolupracoval s StB, dokonce ve vyšší hodnosti a za jedny z nejvyšších odměn, své práskání má doloženo na videu a přesto profesorem zatím jmenován nebyl. Vyjádření premiéra Andreje Babiše k věci se zatím Zpětnému zrcátku získat nepodařilo.

Prezident i kancléř svou vzpourou proti soudní zvůli zahájili dny Boje proti justičním čučkařům, připomněli duševní stav zaměstnanců Kanceláře prezidenta i přísloví, že ryba smrdí od hlavy. Zároveň přiložili další polínko do ohně diskuze o obsahu slov demokracie, populismus a vulgarita. Není to polínko první ani poslední, neboť v pravidelných menstruačních cyklech tryskají z  úředníků Pražského hradu výroky, které by na tvářích obyvatel sídliště Chánov vyvolaly ruměnec.

Alkohol způsobuje 9 typů rakoviny, víme to jistě a média mlčí, bezpečná dávka…

Demokracie a populismus

Důkazem, že zmíněná diskuze je trvalá a protíná společnost, je i pohled do archivu Zrcátka na dva roky starou úvahu respektovaného spisovatele a historika Vlastimila Vondrušky v mfDnes o pojmech demokracie a populismus. Stylisticky vybroušená sentence byla zavádějící bez ohledu na to, zda šlo o autorův životní omyl či jeho politický manifest.

Nechápu“, psal tehdy Vlastimil Vondruška, „kdo přišel na hloupost, že hanebný je politik, který chce dát lidem to, po čem volají. Požadavky lidu jsou přece přáním kvalifikované většiny voličů a z hlediska demokracie tedy legitimní.“

A Zrcátko se ptá i dnes, čím je ona většina kvalifikovaná? Množstvím? Není to málo? Jistě, volání lidu je legitimní – taková je demokracie - a lid volá, je to jeho přirozenost.

Slovník cizích slov říká, že (cit.): Demokracie je vláda lidu resp. státní zřízení, kde vládní moc náleží lidu a je vykonávána přímo či zprostředkovaně; má systém institucí dělby a delegace moci a obyčejný lid jako hlavní zdroj politické moci.

Zato populismus (cit.) je styl politiky, který usiluje o získání široké základny voličů údajnou ochranou zájmů prostých lidí proti různým ohrožením a prosazováním témat vzbuzujících emocionální reakce veřejnosti. Co k tomu dodat!?

„…demokratické je“, pokračoval tehdy Vlastimil Vondruška, „že se menšina dobrovolně podrobuje většině.“ Demokratické ano, zda moudré, ukáže čas! Byl moudrý hlas lidu, který vynesl v roce 1947 k moci bolševika? Byl moudrý, když volal Psům psí smrt!, pod šibenicí Kalandry, Píky, Horákové, sedláků, farářů, válečných hrdinů a stovek dalších? Jak moudrý je lid dnes, hltaje slizké magazíny a televizní seriály a pořady Výměna trenýrek a další skvosty?

Miroslav Pelta: Nepostradatelný funkcionář často chodil za hranu, nakonec přecenil své …

Užiteční idioti

„Tvrdím“, psal dále V. Vondruška, „že dobrý panovník má hlasu lidu naslouchat, nikoliv ho peskovat. Národ není xenofobní, pokud nechce zahodit své národní tradice a chce žít podle hodnot svých předků.“

Slovník říká: Xenofobie (cit.) je odpor, nepřátelství, strach, nedůvěra ke všemu cizímu. Tak!

Pokud nějací politici operují pojmem národ a jeho zájmy, tvrdí Vondruška na závěr, jsou nařčeni z populismu (v první řadě prezident). Ale rozhodně není populismem to, pokud politik hájí přednostně zájmy svého národa.“

Ano, souhlasí i Zrcátko, jen to má háček! Často to končívá voláním Heil, Hitler! či Když se kácí les, létají třísky!...

Jedno se Miloši Zemanovi upřít nedá, dobrá realizace hesla Rozděl a panuj! Potvrdil to čtenářský příspěvek jistého deníku k událostem 28. října a 17. listopadu: „Ať si udělají Pražáci vlastní republiku a bude pokoj!“, volal pisatel. Dobrá práce - odděl a panuj! Prahu od jiných měst, města od obcí, bílé límečky od modrých. Adoruj blbosti tím, že ji nazveš prostotou, závisti tím, že ji pojmenuješ touhou a chval nenávist tím, že ji budeš říkat vlastenectví. Chval to, čím ve skutečnosti pohrdáš, ostatně je to tradice komunismu. Vynálezce bídy,Vladimír Iljič Lenin těm, kteří na tyto vábničky slyší, říkal užiteční idioti.

Chronologie událostí bouřlivého roku 1989, které vedly k sametové revoluci v …

Hrdina StB

Ještě jedna existence se znovu vynořila, Jaroslav Vodička, předseda Svazu bojovníků za svobodu, dříve úctyhodné společnosti úctyhodných lidí, dnes zbolševizované sekty, sdružující obskurní figury politického suterénu. Mimo škod morálních, které na státu a jeho pověsti páchají, dojí státní rozpočet ročně o 6 000 000,- Kč. To už stojí za pohled do Zrcátka, ne?

Český svaz bojovníků za svobodu prý sdružuje účastníky odboje  a pozůstalé. To, že řada odbojářů se svazem pro jeho bolševickou minulost nechce mít nic společného, svazu nevadí. Jak říkal Zápotocký: Vstanou noví bojovníci.  Ideovou čistotu svazu střeží Jaroslav Vodička, který za svobodu začal bojovat trochu později než za války, až v roce 1967, jako lampasák Pohraniční stráže. Chuť neztratil ani poté, co jej rodná strana na čas vyvrhla, protože legitimaci vám vzít mohou, ale srdce komunisty ne!

Náš hrdina v roce 1983 poprosil KSČ o znovupřijetí a klaplo to! V roce 1985 je zpět v lůně a pomáhá StB v boji za svobodu pod krycím jménem Josef. Stává se předsedou svazu a 28. října 2013 mu Miloš Zeman uděluje medaili Za zásluhy v oblasti bezpečnosti státu a občanů. No, a na to se napijem!

Bowie, když měl ještě obě oči modré. Nahlédněte do dětství zpěváka, který by právě…

Čest, soudruhu Vodičko!

Vodička, člen Zemanovy partaje SPO, ví, co se sluší a na oplátku vyznamená Miloše Zemana Křížem za zásluhy. S ním veterány od Tobruku, letce RAF a také Zemanova ceremoniáře, Jindřicha Forejta. Kdepak, hrdinů není nikdy dost!

Že zmíněný veterán od Tobruku kvůli tomu vzápětí ze svazu vystoupil? No, a co?! Jak říkám: Vstanou noví bojovníci! Přichází predátor funkcí, Jana Bobošíková. Nejen to, brzy je v Lidicích předsedkyní místní organizace. Protestní odchod posledních tří žijících lidických žen jako reakce na tuto volbu činnost svazu prý nijak neohrozí, protože ten je vzápětí posílen příchodem bojovníků, jakými jsou Jiří Ovčáček, zvaný Chuck Norris a Dominik Duka alias Rudý mnich. Hrdinný plukovník Vodička z první linie neustoupí ani po obvinění z rasistických výroků na tryzně v Terezíně či vypískání své osoby při odhalení pamětní desky generálu Josefu Mašínovi, kterého prohlásí za svého kolegu a vzdá mu poctu, byť vraždy spáchané jeho syny při útěku ze „socialihnusu“ odsuzuje.

Dokazuje to, že Vodička ví, na čí straně a za čí svobodu bojovat. Zvlášť, má-li po boku tak odvážné soudruhy ve zbrani. Zkrátka, komu čest, tomu čest! Tak čest, soudruhu Vodičko! Čest!

A to je vše, co jsem dnes viděl ve Zpětném zrcátku. Váš Vladimír Mertlík  

Výsadkář Zelinka: Doba bezpečí je pryč a válka je možná, tisíce Čechů se chtějí bránit,…
16 vynálezů: Jak vypadala první podprsenka, kondom nebo ponožky





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,650
22,710
29,250
Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější