Volá-li příští opozice: Jsme s vámi, buďte s námi – odpovězme: Táhněte, když není s kým
Tak ještě jednou i pro blbečky! Andrej Babiš je ve střetu zájmů! Je v něm tolik, že to přiznal i on sám! Přiznal to, ač dosud tvrdil, že ve střetu zájmů není! Tvrdil to, i když byl ve stejné situaci jako nyní, kdy přiznal, že ve střetu zájmů je. Byl v něm tedy vždy od roku 2017, když měl či usiloval o účast ve vládě, natož o její řízení. Během té doby Babiš čtyři roky vládu řídil a čtyři další roky o její řízení usiloval. Hnutí ANO na jeho rozkaz podalo ústavní žalobu proti usnesení Sněmovny (viz Lex Babiš).
Ústavní soud v reakci zrušil přílepek zákona, ale samotným zákonem o střetu zájmů se nezabýval. Ve zdůvodnění zavázal prezidenta k povinnosti následnou formulací: „Prezident by měl přihlížet při zvažování koho jmenovat předsedou vlády (poté její členy) k tomu, zda jmenováním může takový, zejména neřešitelný, střet vzniknout a zda je možné jej řešit postupem, který Ústava či zákon (o střetu zájmů), předvídá.“
Babiš měl tedy nejméně pět let, aby svůj střet zájmů vyřešil nebo si řešení připravil. Dělal-li po schůzce s prezidentem 12. 11. 2025 Divíška, že o „jakémsi vyjádření“ ÚS, které je reakcí na ústavní žalobu hnutí ANO, podanou na základě jeho příkazu, slyší poprvé, pak stvrzuje pochybnosti o schopnosti pochopit, co je střet zájmů, o ochotě jej řešit i o míře vlastní svéprávnosti. Podle výroku ÚS má prezident má vzít v úvahu při jmenování předsedy vlády riziko střetu jeho zájmů a reálnou možnost řešení. Což znamená, že nemůže jmenovat někoho, pokud by konflikt byl „neřešitelný“. Vlastní-li Babiš holding Agrofert, je jeho střet zájmů závažný.
Špatná akustika Pražského hradu (viz jednání o důchodech) je důvodem, proč Petr Pavel proto žádá, aby před jmenováním premiérem předložil Babiš plán, jak střet zájmů vyřeší, veřejně. Pak jej prezident ve funkci do týdne potvrdí. Bez výše uvedeného by jmenování způsobilo vznik neústavního stavu vinou prezidenta. Jinými slovy, prezident Petr Pavel nechce být ani spolupachatelem porušení zákona, ale také ne za vola! Dál, mimo případného komentáře, nemá v úmyslu – ani v případě Babišova nesplnění veřejného závazku –do dalšího vývoje zasahovat. Pokud zmíněné dokumenty použije Babiš jako obvykle jen k intimní hygieně, bude na voličích, jak budou reagovat. Mají k tomu demokracii bez přívlastků, svobodu slova i orgány justice a policie na straně pravdy. Argument Babiše, že jeho voliči o řešení „jakéhosi střetu zájmů“ (cit.) nestojí, neobstojí. Jednak to i dle Babišem oblíbených průzkumů veřejného mínění přestalo platit (!) a výkřiky, že jej volilo 35 % obyvatel, znamená pouze to, že ho 65 % nevolilo!
Nahlas a důrazně! Aktuální vyjednávání není v žádném případě střetem dvou mužů, ale střetem řádu a práva s chaosem a vychcánkovstvím. Jeden z apoštolů učení Babišova, šéfkomentátor Lidových novin Petr Kamberský, v pořadu ČT „Události a komentáře týdne“ sarkasticky označil Lenku Zlámalovou za „věštkyni, která předem ví, že Babiš bude lhát“! Učinil tak poté, co Zlámalová se smíchem ukončila mlácení prázdné slámy moderátorky i zbývajících hostů na téma: „Proč chce prezident po Babišovi, aby řešení střetu zájmů představil veřejně?“, jasnou a čitelnou odpovědí: „Protože vždy lhal a lhát bude!“
Aktuálně stojí strategie Babišova jednání na taktice cattenacio italských fotbalových klubů z Milána v sedmdesátých letech minulého století – tj. zdržovat a vše zazdít. Veškerá iniciativa je na straně Pavla, takže nařčení, že prezident jmenování premiéra a ustavení vlády zdržuje, je nejen mylné, ale i podlé. Důvod této Babišovy taktiky je nad slunce jasný. K jeho překvapení narazila díky zásadové tvrdohlavosti prezidenta „koza na kámen“. S tím Babiš nepočítal, protože nikdy žádné řešení neměl, nemá a mít nebude. Zkouší problém jako vždy vysedět a spoléhá na to, že „lid“ začne střet zájmů nudit. Fraška okolo státního rozpočtu minulé vlády i jeho anonistické verze, ze které se vyklubal místo „krásného a velkého státního rozpočtu“ vz. Trump možná tak účet z fotoshopu za facebook modelky Ály i údajný kolaps ekonomické existence státu v podání této hysterické „hérečky“. Český lid je však statečný a již volbou hnutí ANO dokázal, že se státního bankrotu nebojí. Vše ostatní jsou jen fíkové listy, kryjící ohanbí neschopnosti vlády hnutí ANO vládnout. Hlavní důvod touhy po vládě totiž spočíval celé čtyři roky jen v chamtivosti po dotacích i státních zakázkách s bonusem neskončit „v teplákách“.
Další kličkou je odvádění pozornosti k volbě figur, toužících po moci a slávě forbíny. Proto Babiš hodil přes palubu jak starý hadr na nádobí šťastného ministra kotrmelců, Klausova Macíčka i Filipa Turka, který každý den ujišťuje mentálně nepoškozenou veřejnost, že jeho podoba se Švejkem není náhodná. Rozdíl mezi ním a Švejkem je však v tom, že Švejk blbýho jen dělal. Po svém nevydání je osvobozený Babiš setře jak holubí trus z parapetu okna svého sídla v Průhonicích a celá ta parta slizounů, veksláků a milovníků intimností s výfuky bude moct zatáhnout své vehikly zpátky do garáží, protože politická scéna bude čekat na další jepice, obdivované fans klubem existencí složených z buněk, z nichž ani jedna není mozková. Pokažení esesáčci SPD se zatím dál budou držet jak lejno košile výtahu k moci. Určitý stupeň sebekontroly sice prokázali tím, že po dosažení účasti ve vládní koalici neměli přizdisráči ani za nehet odvahy se vlády skutečně ujmout. Kamikadze (v orig. překladu Božský vítr) Tomio Okamura se bude dál chvět hrůzou z vydání a konce v kriminále, kde si jím oblíbení „nepřizpůsobiví“ vyzkouší za jeho zády jak „přizpůsobivý“ umí být on.
V součtu začíná být jasné, že kurz této vlády na přežití celého funkčního období je roven kurzu našich fotbalistů do finále mistrovství světa. Svět se tak v součtu uvedeného zdá být z této strany barikády růžovější. Věc má ale háček, spíš však řeznický hák! Co den po pádu této v blízké budoucnosti nás čekající Babylonské věže z fake lega čínské provenience?
Kdo jste, přátelé, slyšel od volebního Waterloo vojevůdců dosavadní vládní koalice a nastupující opozice cokoliv konstruktivního, smysluplného, nabitého invencí a chutí po boji zkusit znovu zvítězit? Lze jim odpustit, že ne vše se jim během čtyř let vlády povedlo, nelze však odpustit, že nedokázali ani co se za nehet vejde prodat z toho, co dokázali. Lze pochopit, že ze sebe nechtěli dělat idioty jízdou na lochnesce, nelze ale pochopit, proč za čtyři roky nedokázali deratizovat mediální, ekonomické a státní struktury od potkanů a vší, čekajících na novou příležitost. Na co čekají, na co máme čekat my? Co se změní po kongresech, v nichž na velení kandidují tytéž ksichty těch samých spráskaných nebo jejich buněčné klony. Nemusí být hanbou prohrát s lepším po útočné a tvůrčí hře! Hanbou je porazit se sami a v odvetě si jít se stejnou sestavou i taktikou pro další výprask. Že máme morální převahu? Tak s ní zkuste zaplatit u pokladny v Lidlu! Jsme s vámi, buďte s námi? Jděte s tím do hajzlu, není s kým! Kde jste Blaničtí rytíři, které jsme v dobré víře volili? Kde jste vy srabi?! Jo, vy přijede, až bude nejhůř…! Tak díky!
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
