Koalice podnikatelských projektů aneb Turkův stvořitel Chlad měl vazby na čelné mafiány
Všechny tři subjekty rodící se vlády ANO, SPD a Motoristů jsou spíš podnikatelské projekty než standardní strany. Ke stvoření Motoristů a jejich hlavní tváře Filipa Turka se hlásí miliardář Richard Chlad s barevnou podnikatelskou minulostí.
Dosavadní jednání o programu a složení nové vládní koalice jsou jen podružnou pěnou dní, dokud Andrej Babiš věrohodně nevyřeší svůj střet zájmů. Pravdu má ústavní právník Jan Kysela, že je absurdní, když se trestně stíhaný politik s takovou zátěží střetu zájmů vůbec uchází o premiérský post, a nezpochybnitelných možností moc nemá.
Součást Palerma
Traduje se, že ztráta kontaktů byla hlavní příčinou Babišova vstupu do politiky. Majitel Agrofertu si uvědomil, že jsou ohroženy byznysové zájmy jeho rozvětveného holdingu, jež si dokázal ošetřit v Zemanově a Grossově éře. Proto vyrukoval s údajně protikorupčním hnutím ANO. Ve skutečnosti bylo od počátku podnikatelským projektem svého majitele. Tehdy druhý nejbohatší muž v zemi vykládal o „Palermu“, jehož byl dlouhá léta součástí a v jehož prostředí vyrostl jeho byznys.
Jeho neúspěšným předchůdcem byl další „protikorupční“ projekt už neexistujících Věcí veřejných Víta Bárty. Kolem tohoto hnutí se pohyboval kontroverzní podnikatel Tomáš Hrdlička, jenž zřejmě pro posílení svého vlivu trpěl obsesí vytvářet alternativy vůči ODS.
Z otevřených zdrojů je známo, že Hrdlička stál také v zákulisí Okamurových komerčních projektů Úsvit a SPD. Z těchto důvodů označil Babiš před volbami v roce 2017 Okamuru za „loutku kmotrů a nebezpečného populistu“. Dnes se s „loutkou kmotrů“ druží ve vládě, pojí je trestní stíhání a společné zájmy agrobyznysu.
Dokud se tento balvan ležící Babišovi v cestě jmenování premiérem neodvalí, není podstatná debata, zda je součástí vlády Filip Turek, který se svým osobnostním profilem, nevyjasněným původem majetku a mnoha dalšími excesy nemá v politice co pohledávat. Alespoň to dosud platilo – s výjimkou Babiše – pro každého.
Motoristé poutají pozornost také svým zákulisím dávajícím tušit, že i tento subjekt funguje jako podnikatelský projekt. O slovo se hlásí uhelná lobby a sponzoři požadující zrušení Chráněné krajinné oblasti Soutok, kde mají své obchodní zájmy.
Úspěšný Chladův startup
Za úspěšný startup považuje Motoristy jejich významný mecenáš a výstřední miliardář Richard Chlad, jenž se označuje za stvořitele Filipa Turka a zdůrazňuje, že bez jeho pomoci by Motoristé nepronikli do sněmovny. Nelze se proto divit, že mu média věnují čím dál větší pozornost. Sám tomu nahrává svojí výřečností v mnoha rozhovorech, kde se přihlásil k úzkým kontaktům na nejznámější mafiány.
Nestandardní jsou už vekslácké počátky Chladova podnikání v komunistické éře, kdy načerno dovážel videokazety, digitální hodinky a elektroniku. Koncem osmdesátých let začal obchodovat s výherními automaty v Čechách i na Slovensku (kdo tehdy mohl?). To pokračovalo v éře devadesátek, kdy se stal nekorunovaným králem hospodského hazardu. Z té doby se datují počátky jeho kontaktů s kontroverzními podnikateli.
Delší dobu je známo, že Chlad spolupracoval s uprchlým mafiánem Radovanem Krejčířem odsouzeným na 35 let v jihoafrickém vězení, dobře znal zavražděného bosse podsvětí Františka Mrázka, Tomáše Pitra odsouzeného kvůli podvodům a Ivana Jonáka odsouzeného kvůli vraždě své manželky. Chlad označuje tyto kontakty za „společenské“, ale policejní vyšetřování ukazuje jiný obrázek. Dosud neznámé okolnosti těchto vazeb odkryl pořad Reportéři ČT, kde vystupuje někdejší elitní detektiv Karel Tichý, který vyšetřoval Krejčířovy a Mrázkovy zločiny. Krejčíře považuje za největšího zločince v poválečné historii.
Krejčířův azyl u Chlada
Podle autorů reportáže se Krejčíř s „králem hazardu“ Chladem potkal koncem devadesátých let, kdy si od něj pronajal kanceláře v areálu jeho firmy ve Všenorech. Už v té době odtud Krejčíř plánoval a zčásti realizoval své zločiny. Tichý uvádí případ svého policejního informátora a pražského podnikatele Jakuba Konečného, jehož nechal Krejčíř v roce 2002 unést albánskou mafií.
Zadržoval ho v Chladově kanceláři, kde jej donutil podepsat dvě falešné směnky, na jejichž základě se domáhal vrácení 40 milionů korun jako úhradu údajné půjčky Konečnému. Aby falešným směnkám dodal zdání pravosti, zajistil si i formální zdroj části peněz půjčkami od Richarda Chlada. O tři roky později byl Konečný unesen znovu a poté byl zavražděn.
Reportéři ČT připomínají, že Chlad nepůjčoval Krejčířovi peníze zdaleka poprvé. Když v červenci 2002 skončil Krejčíř ve vazbě kvůli půlmiliardovému daňovému úniku firmy M5, pomohl mu opět Chlad. „Tehdy provedla policie v Krejčířově luxusní černošické vile domovní prohlídku, během níž objevila utajenou místnost s dokumenty k řadě zločinů, ale také třeba ukradené cenné obrazy nebo samopaly s vypilovanými čísly a tlumiči,“ uvádí reportáž.
Krejčíř tehdy dlužil Živnobance 30 milionů korun a její bankéři po něm po vyhodnocení rizika požadovali okamžité zaplacení úvěru. Tehdy znovu Krejčířovi finančně vypomohl Chlad, přičemž celková výše jeho půjček „největšímu poválečnému zločinci“ dosáhla řádu desítek milionů korun. V té době už musel podle Tichého vědět, co je Krejčíř zač.
Kauza Čepro
Chladovo jméno figuruje i v největší Krejčířově kauze Čepro, považované za exemplární případ prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Krejčířovi nakonec zlámala vaz a donutila ho k útěku na Seychely, odkud se později přesunul do Jihoafrické republiky, kde páchal další závažnou trestnou činnost.
Skupina kolem Krejčíře vytvořila falešné pohledávky za Čeprem ve výši téměř tři miliardy korun a zažalovala je u soudů, které pak bez řádného projednání rozhodly, že státní firma musí za smyšlené pohledávky zaplatit. Teprve pozdější soudy zneplatnily tyto pohledávky jako fiktivní a v roce 2015 odsoudily Krejčíře na patnáct let vězení.
Ještě než se obrátila karta, existují v souvislosti s Čeprem policejní záznamy, že se do Krejčířových obchodů namířených proti státu zapojil i Chlad. Potvrzují to nejen Krejčířovy poznámky, ale především bývalý významný distributor pohonných hmot Milan Popilka, jehož 29. prosince 2004 navštívil Chlad doma a nabízel mu pohledávku za Čeprem ve výši 160 milionů korun.
„Čepro byl můj zákazník, jeden z největších a já si budu brát nějakou pohledávku za Čeprem, když mě platili? Já jsem věděl, že to je podvodník, a nikdy jsem s ním nic neměl, s Chladem nikdy,“ říká Popilka. Chlad nejprve jednání s Popilkou policistům popřel, ale později lživě vypověděl, že jednal na přání tehdy už tři měsíce zavražděného Františka Mrázka.
Stvořitel Turka a Motoristů se může bránit, že ačkoli byl několikrát zadržen a podával svědectví, nikdy nebyl obviněn a nic trestného se mu neprokázalo. To však neznamená, že náhled do motoristické kuchyně nezavání víc, než je zdrávo. Pro rodící se vládní triumvirát však nejde o žádný výstřelek, ale zjevně o běžnou normu.
