Tomio Okamura nepochopil, že už je v jiném postavení. Dál šíří nesmysly a konspirační fantazie
Tomio Okamura si podle všeho nevšiml, že není jen jedním ze dvou stovek poslanců a poslankyň. Jeho postavení v české politice se zásadně změnilo. Jako předseda Poslanecké sněmovny je třetím nejvyšším ústavním činitelem a už nezastupuji jen sebe, svoji stranu SPD a možnou novou vládu, ale oficiálně také celou zemi. Přesto dál šíří nesmysly a vyžívá se v konspiračních fantaziích.
Pro Tomia Okamuru a jeho nepřiznanou koalici kolem SPD nebyly volby žádným zářným úspěchem. Očekával dvouciferný výsledek, ale nakonec to bylo 7,78 procenta, což byl zisk 15 mandátů. Je to méně, než měla SPD ve volbách v roce 2021 i 2017. Okamura pak obdržel 12 333 preferenčních hlasů ve Středočeském kraji a tam to stačilo v případě „kroužků“ jen na osmé místo. Ovšem Okamura dokázal proměnit průměrný volební výsledek v silnou pozici jak v nově se formující vládě Andreje Babiše, tak v případě funkce, do které se dostal on sám. I to přináší politika a pro šéfa SPD, který mluví často rychleji, než myslí, je to osobní úspěch.
Jako předseda sněmovny zastupuje z titulu své funkce i Česko, jeho občany. Jenže většina občanů si nemyslí to, co Okamura. Často si myslí pravý opak. Budiž, každý máme na něco jiný názor. Problémem je, že Okamura někdy šíří bludy a nechává se unášet svými konspiračními fantaziemi.
Teď přišel v televizní diskusi s poplašnou zprávou, že kvůli problémům s příštím rozpočtem nebude na důchody. Je to lež. Jako věž, jak se říká. Nic takového se nestane, penze budou dál normálně vypláceny, a to v řádných termínech. Bez ohledu na to, kolik miliard v jiných kapitolách rozpočtu chybí či nechybí. Máme to své důvody. Česká ekonomika na tom není nijak špatně a spolu s růstem mezd posiluje i důchodový systém. Na tomto pozitivním vývoji se částečně projevují parametrické změny, které zavedla končící vláda a parlament. Důchodový účet se tak poprvé od začátku dekády dostane příští rok do kladných čísel. Přebytek byl měl být kolem osm až deset miliard korun. To má platit i pro další roky. Pokud nová Babišova vláda tyto peníze „nerozfrcá“, ve svém volebním období si na důchody nemusí půjčit.
Proč tedy Okamura tak hloupě lže v tak velmi citlivé věci? Je jenom neznalý, nebo jede dál v intencích své letité vyhraněné politiky? Spíše to druhé. Jenže to, co bývá u předsedů opozičních stran a radikálních poslanců běžné, tedy že si upravují věci podle svého a napadají vládu, aby to odpovídalo požadavkům vlastních voličů, nemá být běžné u předsedy Poslanecké sněmovny. Představa, že takto Okamura blábolí v zahraničí, kde bude zastupovat Českou republiku, je znepokojivá.
Problém Okamurovy politiky spočívá v tom, že jede vytrvale v paranoidním módu, který se vyznačuje silným přeháněním, podezřívavosti a uplatňováním již zmíněné konspirační fantazie. Není to ve světě nic nového. Tyto metody používá například Okamurův vzor, úspěšný nizozemský politik Geert Wilders. S tím ovšem nechce skoro nikdo z dalších stran spolupracovat, protože je se nedá na něj spolehnout. Jen připomeňme, že pojem paranoidního politického stylu poprvé rozvinul americký historik Richard Hofstadter ve své knize The Paranoid Style in American. V ní by se Okamura a podobní politici skutečně našli.
Otázkou je, jak bude na některé výlevy předsedy sněmovny reagovat budoucí šéf kabinetu Andrej Babiš. Není totiž žádným tajemstvím, že Babiš Okamuru nemusí, ale výsledky voleb a záměr nové moci nevydat oba politiky k trestnímu stíhání vedou k jejich spolupráci.
Tomio Okamura udělal také chytrou věc, když vyslal do kabinetu lidi, kteří nejsou členy SPD. Bude to v případě jejich možných problémů snadná kořist jak pro něho, tak pro Babiše. Prostě je vyrazí a přijde další „expert“. Bude to bez stranického breku. Ovšem do toho, co bude šířit jako šéf sněmovny, už nebude mít ani Babiš možnost zasahovat. Může jen nesouhlasně mumlat, stejně jako to dnes dělá u možného ministra zahraničí Filipa Turka, který na státní svátek 17. listopadu říkal, že někomu „zahajluje do ksichtu“. Snad to nebude Turek zkoušet i na zasedání vlády ve Strakově akademii…
Když někdy posloucháte Tomia Okamuru, tak chtě nechtě si vzpomenete na projev jeho bratra, lidoveckého poslance Hayato Okamury, při volbě nového předsedy Poslanecké sněmovny. „Tomio nezakusil boží lásku a je v podstatě labilní,“ tvrdil Hayato. To pak je pochopitelnější, proč se předseda Tomio Okamuru chová tak, jak se chová.
