Aleš Michal: Babišova „rozdělující“ strategie je nejvíc překvapivá v tom, že opravdu funguje
V minulém týdnu se poslanci sešli na ustavující schůzi nové sněmovny, na které složili ústavní slib a zvolili svým předsedou Tomia Okamuru. Právě hlasování o funkcionářích dolní komory ukázalo, na jakou strategii hodlá v nadcházejícím volebním období budoucí premiér Andrej Babiš vsadit.
Starobylé rčení „rozděl a panuj“ jako zkratka nové strategie Andreje Babiše prolétlo minulý týden všemi médii. Projevilo se totiž hned v prvních dnech funkčního období nově zvolené Poslanecké sněmovny, v níž bude mít po dobu příštích čtyř let většinu 108 hlasů koalice ANO, SPD a Motoristů. Babiš moc dobře chápe, že rozdrobená a nejednotná opozice, zmítaná v lepším případě milosrdným, marketéry diktovaným hašteřením, v horším případě hlubokými konflikty, je pro jeho vládnutí ideální. Oslabená opozice, která nepřítele uvidí i jinde než v něm osobně nebo jeho koaličních partnerech, totiž celkem logicky nechává trochu víc klidu na práci.
Na tom, že Andrej Babiš zkouší vrážet klíny mezi dosavadní vládní strany, by proto nemělo být nic překvapivého. O to smutnější je ale fakt, že se mu to opravdu dobře daří. Jestli zde něco funguje jako nejsnáze dosažitelná meta, je to dozajista oddělení Pirátů od zbytku opozice. Piráti v nové sněmovně nemají dostat ani místopředsednickou pozici, ani pravděpodobně nepovedou žádný ze vznikajících výborů. Přestože jejich poslanecký klub zásadně posílil, vliv na chod dolní komory budou mít ještě menší, než tomu bylo doposud.
Součástí dlouhodobé komunikační strategie Pirátů je prezentovat se jako strana, která je zaměřená tak trochu proti všem. Na jednu stranu jejich logickým největším nepřítelem zůstává Andrej Babiš i jeho spojenci, na stranu druhou ale pirátští politici neváhají kritizovat i své dřívější koaliční partnery. Potud to zapadá do profilu strany, který je v zásadě konzistentní. Zároveň však Piráti už nadále nebudou jedinou opoziční stranou, která má vedle sebe pouze opozici antisystémovou. A měli by se podle toho začít chovat. Síla Babišovy strategie je totiž právě v tom, že se mu zasévání konfliktů mezi Piráty a ostatní strany úspěšně daří, o čemž svědčí rétorické výpady vypálené z obou stran. Přinese to české politice něco pozitivního? Těžko. A dává to naději na konstruktivní opoziční koordinaci? Bohužel také ne.
Když se dnes zeptáme těch, kdo tvoří novou poslaneckou většinu, na to, proč se nechovají při obsazování sněmovny spravedlivěji a trochu víc v souladu s proporční logikou, odpovídají, že jen inverzně kopírují model nastavený za Fialovy vlády. Do jisté míry je to pravda: vládní politici tehdy nedali Babišem vedené opozici skutečně nic zadarmo a i během volby funkcionářů sněmovny docházelo k ostrým výměnám. Jít dál do minulosti ale smysl nemá. Obsazování vedoucích pozic v dolní komoře dnes nemá smysl srovnávat se situací, kdy tam stran zasedalo mnohem míň. Navíc i v té době tam zasedali antisystémoví komunisté, kteří se postupně při obsazování pozic dostávali z izolace tak, jak sílila ochota sociálních demokratů je politicky využít. Skutečně jsme se posunuli dál – třeba k tomu, že dnes je antisystémový politik předsedou sněmovny. Nebo taky k tomu, že kočírovat zájmy tolika stran bude vytvářet pozoruhodné situace. I když Svobodní patrně nebudou mít místopředsedu sněmovny, jistě si sáhnou na vedení některého z výborů, případně se nějaký „zajímavý“ podvýbor účelově vytvoří…
Rozdělovací strategie padá na úrodnou půdu také proto, že uplynulé volební období, sužované obstrukcemi Andreje Babiše a Tomia Okamury, bohužel – a zdá se, že nenávratně – přepsalo neformální pravidla uvnitř dolní komory. Není pravdou, že by neplatily žádné z uzavřených neformálních dohod. Jejich plnění, a tedy spolupráce na nich mezi koalicí a opozicí, se však stalo více nepředvídatelným. Novináři ve sněmovních kuloárech tak byli svědky toho, kdy zkrátka nebylo jasné, jestli výsledek schůzky Marka Bendy a Aleny Schillerové zůstane nezměněn. Nekonečné projevy byly jedním z projevů absence systematické kultury dealu: svědčily totiž o tom, že populistická opozice nemá na jejich plnění zájem. Smutně se to někdy projevilo i v hlasování o legislativě. Výsledkem do značné míry náhodného hlasování se stalo odmítnutí rovných práv v podobě manželství pro všechny. I když se nám zdálo, že volby debatu úplně posunuly, nová sněmovna v prvních chvílích jen navazuje na to, jak se jednotlivé kluby chovaly v té staré.
Důsledky však nemusejí být destruktivní „jen“ pro parlamentní práci, jakkoliv zásadní. Rozdělená opozice totiž nemá dobré vyhlídky ani při pomyšlení na další volební klání. Už příští rok nás čekají senátní a komunální volby. A zatímco ODS, TOP 09 i lidovci dnes řeší, jak elegantně demontovat spojenectví v podobě koalice SPOLU tak, aby výsledkem bylo ideálně co nejméně škod, v závětří číhají takové volební výzvy, které budou spolupráci těchto stran očekávat. TOP 09 na svém víkendovém sněmu, který zvolil do čela Matěje Ondřeje Havla, naznačila, že do komunálních voleb na pražský magistrát půjde samostatně. Je to ale skutečně to, co budou Pražané, z většiny zklamaní z toho, že prohráli sněmovní volby, od svých stran očekávat? Stejně tak jsme v minulém roce viděli, že se hnutí ANO „naučilo“ Senát. Ve volbách do horní komory budou takové aliance nutností. Na dezintegrační tendenci tak přijde brzy přirozená odpověď: paradoxně, v podobě poptávky po nových spojenectvích.
Bude zajímavé sledovat, jak si s touto poptávkou budoucí opoziční strany poradí. ODS si zvolí nové vedení v lednu, lidovci v dubnu a oba stranické sjezdy by měly aspoň nastínit odpověď na otázku, jak si pobyt v opozici představují. První povolební měsíce dostávají k dobru na vlastní vnitřní konsolidaci, která je více než potřebná a od voličů rovněž poptávaná, období mezivolebního klidu ale skončí poměrně rychle. A nebude se týkat jen SPOLU. Zatímco u Pirátů se dá očekávat, že budou sledovat tyto pohyby spíš zpovzdálí, Starostové mají s různými spojenectvími ze všech nejbohatší zkušenost.
Na opoziční spojenectví Andrej Babiš zdánlivě velký vliv nemá. Nicméně právě proto, s kým se rozhodl uzavřít povolební koalici, čas od času ve veřejném prostoru uslyšíme volání po překonání polarizace a vytvoření koalice některé z dosud vládních stran s Babišem. I tady tak bude mít vliv, jak si bude koalice počínat – i v některých stranách, které participovaly na vládnutí pod Petrem Fialou, má totiž Andrej Babiš ne příliš viditelné přátele.
Testovat strany nové opozice bude Andrej Babiš dál. Pokud ale ta bude chtít v budoucnu uspět, musí se stát vůči takovým snahám napříště více resilientní.
