Martin Bartkovský: Formující se vláda aneb Slaboši a uplakánci, kteří se hrnou do čela státu
Kdysi jsem psal editorial, jak pro mě tak často omílanou krizi mužství reprezentuje Filip Turek. To bylo ale dávno před tím, než se dalo tušit, že se celá řada jemu podobných slabochů dostane nejen do Poslanecké sněmovny, ale i do příští vlády. Jedna kauza střídá druhou a zbabělé reakce jejich protagonistů se na sebe kupí a vytvářejí pro nás ostatní Čechy nový standard. S tím já se ale smiřovat nechci. Vypíchnu proto explicitně jejich srabáctví, aby bylo jasné, s kým máme co do činění.
Nechci se rozepisovat o Andreji Babišovi, který odmítá roky převzít zodpovědnost za členství v komunistické StB či za neprávem nasosané dotace. Samo by to vydalo na knihu a jeho teflonová povaha je novým ideálem jeho koaličních partnerů. Připomeňme si tedy Filipa Turka. Muže, jenž se nedokáže podívat do očí vlastní minulosti, kterou tvořila nekonečná várka xenofobních, rasistických a homofobních útoků. Na několika videích naráží před svými kamarády na to, jak rád hajluje. Když je s tím konfrontován, začne se vymlouvat. A to ještě neuvěřitelně pitomě. Symbolizuje pro mě nejstarší pětileté dítě v Česku. Druhým dechem se všem pětiletým dětem omlouvám.
Druhého slabocha jsme zveřejnili na aktuální obálce Reflexu. Je to člověk natolik ubohý, že mi ani nestojí za to, psát sem jeho jméno. I když se stal, díky koalici srábků, třetím nejvyšším ústavním činitelem v zemi, automatický respekt mu to nevyslouží. Jako svůj první akt ve funkci sněmovny si zvolil sundání ukrajinské vlajky. Tedy přesněji. Neměl ani odvahu na to, ji sundat sám. Jen držel štafle a přiblble se u toho hihňal. Nedokázal ani říct, že ho Ukrajina a Ukrajinci štvou, protože bledne jen při pouhé představě, že by se měl na kilometr přiblížit k hranici země, která je už skoro čtyři roky denně ostřelována putinovskou svoločí. Místo toho prohlásí, že chce na českých budovách jen české vlajky. Vzápětí se podělal z představy, že by měl stáhnout i vlajku izraelskou.
Já, na rozdíl od něj, v napadené zemi byl a mluvil s ukrajinskými obránci. Jen z pohledu těch mužů a žen by se tento malý zbabělec schoval do nejtmavšího rohu, umožňovalo-li by to jeho obydlí. Lidé jen o málo starší než naši nejmladší poslanci už roky tahají své rozstřílené kamarády ze zákopů, oplakávají zavražděné příbuzné, které zabila raketa letící na nákupní centrum nebo panelák. Ukrajinci brání svoji zem, svůj národ a svoji vlajku. Protože to všechno chce jejich východní soused vymazat z mapy. Sundat ji z bezpečí pražského paláce je akt totální ubohosti a tu hanbu už z něj nikdo nikdy nesmyje. Proto tomuto „podržštaflovi“ nevěnujeme v hlavním tématu ani čárku, byla by to urážka všech Ukrajinců. Místo toho se raději věnujeme jejich nekončícímu boji. Protože to je to podstatné pro budoucí osud nejen jich samotných, ale nás všech. Nebo alespoň těch z nás, kteří nechtějí spolu s vládou slabochů, zbabělců a zrádců směřovat do ruského bahna.
Posledním mužem do party je pak Jindřich Rajchl, který se nedokáže postavit své údajné minulosti spojené s pikantními videi. Nedokáže je potvrdit ani vyvrátit. Mluví o tom jako o bahnu a špíně. Staví se do role oběti a zatahuje do veřejné přestřelky své dcery. Přitom nejde vůbec o to, zda někdo točí, či netočí pornografický obsah. Jde o neuvěřitelnou míru pokrytectví, kterou Jindřich Rajchl předvádí. V souvislosti s tím si nemyslím, že by bylo v rozporu se prohlašovat za konzervativce a zastánce tzv. tradiční rodiny a zároveň doma pořádat orgie. Vadí mi ta míra arogance a hnusu, který Rajchl v minulosti sypal na ostatní.
Ředitele think tanku Evropské hodnoty Jakuba Jandu jinak než jako „pornoherce“ v minulosti netituloval a notoval si v tom s předsedou SPD, který navíc nikdy nezapomněl dodat, že se jedná o „gay pornoherce“. Spolu s nimi si v tomhle rochnil i Miloš Zeman. Ve svých fanoušcích oba sami roztleskávají nenávist a pohrdání vůči lidem jiné orientace či vůči lidem, kteří podobné snímky natáčejí. Nyní jim to samotným exploduje do obličeje. Rajchl odsuzoval Prague Pride a tvrdil, že „společnost, která uctívá festival perverze místo tradiční rodiny, je společností nemocnou“ a že „osoby, které se na veřejnosti obnažují před dětmi, mají být zatčeny a trestány“, aniž se něco z toho na zmíněném pochodu hrdosti vůbec dělo. Celá tahle scéna si už měsíce rochní v pasáži z odposlechů o „strkání kokainu do řiti“, jež je nepodstatná v kauze Dozimetr, ale kterou rádi vytahují i poslanci hnutí ANO.
Také jsem si nevšiml, že by se Rajchl zastal třeba Jakuba Michálka, když lidé rozmazávali intimní videa jeho partnerky, nebo lokální političky za KDU-ČSL, která prodávala akty na platformě OnlyFans. Vláda uplakánků a slabochů ještě ani není ve Strakovce a v poslaneckých lavicích usedla jednou. Místo aby se ke svým problémům postavila čelem, zapaluje falešné morální majáky a topí se v minulosti vlastních členů. Lidé, kteří mají reprezentovat celé Česko, selhávají i v reprezentaci sebe samých. Smutné.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu
