Premiér Fico šíří lži a konspirační teorie. Podle něj byl 17. listopad komunistický puč
Andrej Babiš chce posílit vztahy se slovenským premiérem Robertem Ficem, jehož vláda se pohybuje na okraji evropského spektra. Fico se přitom dopouští řady skandálních výroků a deformuje nedávnou historii.
Vývoj na Slovensku by nás měl zajímat stále naléhavěji, jelikož mnohé indicie nasvědčují tomu, že se nová česká vláda bude ubírat tímto směrem. Potenciálního premiéra Babiše pojí se současnou slovenskou, ale i maďarskou vládou nejen politické, ale i byznysové zájmy jeho firem, působících v těchto zemích.
„Křídová revoluce“
Za čtvrté Ficovy vlády postupují změny ať už v domácí, nebo zahraniční politice mílovými kroky. Některé z nich kopíruje i programové prohlášení vlády a občas slýchané chlácholení, že to u nás nebude tak horké, se může při pohledu na stoosmihlavé koaliční souručenství snadno míjet s realitou.
Slovenský ministerský předseda vede stále vyhrocenější kampaň proti opozici, nepohodlným médiím, neziskovým organizacím, kulturním institucím - proti všem kritickým hlasům, mezi něž se naposledy zařadili studenti.
Fico měl přednášet na popradském gymnáziu, ale akci odřekl. Premiérovi se nelíbilo, že jeden ze studentů protestoval proti jeho návštěvě křídovými nápisy na chodníku, za což byl odveden k policejnímu výslechu. Vedoucí úřadu slovenské vlády Juraj Gedra ho dokonce přirovnal k atentátníkovi, jenž loni Fica postřelil.
Přednáška se konala o týden později na půdě popradského okresního úřadu, kam dorazily desítky studentů. Kritické křídové nápisy proti Ficovi se mezitím objevily nejen v okolí úřadu, ale v řadě dalších velkých měst i obcí. „Křídová revoluce“ podpořila policejně popotahovaného studenta.
Jeďte na Ukrajinu
Ficovo vystoupení skončilo karambolem. Nesouhlasné reakce studentů vyvolala jeho kritika Evropské unie, že chce poskytnout 140 miliard eur na „pokračování války na Ukrajině“.
„Když jste takoví hrdinové v těch černých tričkách a jste tak moc pro tu válku, tak tam jděte,“ reagoval Fico. Poté zhruba třicet studentů odešlo a cinkali přitom klíči. Nebylo to zdaleka poprvé, kdy slovenský premiér napadal EU kvůli vojenské i finanční pomoci okupované zemi.
Fico dále bez jakýchkoli důkazů prohlásil, že slovenské „referendum v roce 2004 bylo zmanipulováno ve prospěch vstupu do Evropské unie“. Pustil se i do svérázného výkladu okolností událostí 17. listopadu, jež vedly k rychlému pádu Husákova režimu. Označil je za „normální komunistický puč“.
„Špičky komunistické strany včetně tajných služeb pochopily, že země není konkurenceschopná. Tak udělaly rozhodnutí a pustily to. Bylo to kontrolováno, bylo to řízeno. Pokud by režim, který měl k dispozici armádu, zbraně a všechno, chtěl, tak vydrží dalších patnáct let bez jakýchkoliv problémů,“ uvedl Fico, jenž vstoupil do Komunistické strany Slovenska v roce 1987.
Konspirační teorie kolující v určitých kruzích už od devadesátých let, že „vše bylo domluveno předem,“ není podložena fakty, jen dojmy. Absurdní je už jen představa, že studentský protest, který skončil na Národní třídě, řídil komunistický režim. Krvavý policejní zásah, při kterém došlo k mnoha zraněním, nebyl simulovaný, ale nezvládnutý.
Vyvrácené mýty
Seriózní historici tyto mýty vyvracejí. Neexistují žádné dokumenty, které by se odvolávaly na řízený převrat. Pamětníci vědí, že počáteční úmysl vyměnit Jakešovo vedení „umírněnými“ komunisty nevyšel, nedovolily jim to masové demonstrace. Komunistické vedení bylo paralyzované, rozdělené a chovalo se chaoticky. Nejednotná byla i Státní bezpečnost. Část požadovala tvrdý zásah, jiná se obávala Michaila Gorbačova.
Komunistické režimy v té době padaly v celé východní Evropě, což způsobil sílící tlak amerického prezidenta Ronalda Reagana a dalších západních státníků, a vstřícnější postoj dnes v Rusku Putinem nenáviděného Gorbačova, které vedly nejen k rozpadu hroutícího se sovětského impéria, ale i samotného SSSR.
Ficovy mýty rozebrala slovenská opoziční média. „Robert Fico letos deformuje naše dějiny podle manuálu, jaký se používal před rokem 1989. Teleportoval se do role premiéra Slovenské socialistické republiky nebo prvního tajemníka ÚV KSS,“ píše web Postoj, připomínající i jeho další nedávné hanebné výroky.
Slovenský premiér v květnu před odletem do Moskvy mluvil o druhé světové válce sovětským slovníkem a obvinil Winstona Churchilla, že začal stavět železnou oponu. „Takhle nějak se to učilo i po roce 1948 na našich školách, kdy Churchill a spol. ztělesňovali západní imperialismus bojující proti socialistickému táboru míru. Robert Fico jen oprášil zploštělé komunistické slogany, aby hájil mír – ne proti válkychtivému Rusku, ale proti Západu, který brání napadenou Ukrajinu,“ píše Postoj.
Stejné ozvěny zněly letos i během výročí Slovenského národního povstání, kdy dal Fico všem za příklad Gustava Husáka, který „si zaslouží podstatně více úcty, než mu dáváme“. A do tohoto kryptokomunistického rámce vtěsnal v červenci na Děvíně i odkaz svatého Cyrila a Metoděje: soluňští bratři prý spojovali a nestavěli železné opony, jak je dnes staví Západ proti Východu.
Poklona kremelskému majestátu
„Největším letošním ponížením Slovenska nebyly tyto prostoduché projevy, kterými nás Fico mentálně unáší před rok 1989, ale opakované výjezdy věrchušky Ficova Smeru do Moskvy,“ připomíná komentář Postoje. Tváří se, že tam jezdí kvůli míru či energetice. Ve skutečnosti tam nesledují žádný slovenský zájem. Jen se přicházejí poklonit, ohromuje je kremelský majestát a vlastně se tam cítí lépe než kdekoli jinde.
„Letošní 17. listopad je proto speciální a jeho oslava bude mít větší význam než kdykoli za posledních 25 let, kdy jsme si ho připomínali jako den pracovního klidu,“ uzavírá Postoj. Tato slova mají obecnou platnost i pro současnou českou realitu.
Události 17. listopadu dlouhodobě zpochybňuje čerstvý předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura, fabulující o „ukradené revoluci“. Asi měl na mysli krádež „čestným“ lidem jeho ražení. Třetí nejvyšší ústavní činitel si zřejmě i proto poprvé v polistopadové historii nepřipomene výročí pádu komunismu na Národní třídě. Možná se ale jen bojí vypískání.
Ficův přístup k válce na Ukrajině jistě u domácí „mírové“ scény vyvolává sympatie, a to i v nejvyšších politických kruzích vládní koalice. Babiš, Okamura, Foldyna, Ševčík, Rajchl, Majerová, Turek, Libor a Radek Vondráček a řada dalších zastávají velmi podobné zahraničně-politické pozice ve skutečnosti poplatné Kremlu, a těší se už na vzájemnou spolupráci.
Jak zdůrazňuje komentář Postoje, odkaz 17. listopadu je letos významnější, než dřív – a to i v našich podmínkách.
