Putine, jsi tu vítán, přijeď! Evropa si může podřezat větev sama pod sebou
Chcete-li mír, připravte se na válku (Si vis pacem, para bellum). Právě tímto sloganem by se měla Evropa řídit, pouze plná bojová připravenost může zajistit mír. Čím lépe bude Evropa připravena na válku s Ruskem, tím menší bude Putinova touha zaútočit. Sen o okupaci ruskému diktátorovi zůstane, ale možnost, že si při pokusu ukousnout kus kořisti rozbije všechny zuby, může Rusko zastavit. Ale co má Evropa dělat?
Na jedné straně je třeba pomáhat Ukrajině, na druhé straně je třeba posilovat vlastní obranyschopnost a očekávat velkou válku s Putinem. V této situaci nebude možné sedět na dvou židlích, bude nutné si vybrat, jinak dojde k neúspěchu a katastrofě, to znamená, že Ukrajině nebude poskytnuta dostatečná pomoc a Europa sama nebude dostatečně připravena, jak se říká – kdo honí dva zajíce, nechytí ani jednoho.
Samozřejmě nemohu evropským lídrům říkat, kterou židli si mají vybrat, ale mohu říct, kterou židli bych si vybrala já. Jednoznačně bych se rozhodla nasměrovat síly na pomoc Ukrajině, a to nejen proto, že by bylo správné pomáhat oběti z etického hlediska, ale také protože je to pro Evropu výhodnější.
Za prvé, Ukrajina nyní brzdí Rusko a oslabuje Putina za cenu životů svých občanů a za cenu vlastních teritorií. Právě Ukrajina je překážkou v Putinově snaze obsadit celou Evropu. Za druhé, jakkoli to může znít cynicky, Evropané tímto způsobem neztrácejí své vlastní lidi ve válce proti Rusku, jejich města zůstávají nedotčena, jediné, co musí udělat, je poskytnout zbraně a peníze těm, kteří bojují s jejich nepřítelem a riskují přitom vlastní existenci. Souhlasíte, že pokud se na situaci podíváme z tohoto úhlu, Evropa neplatí za svou bezpečnost tak vysokou cenu, nejvyšší cenu platí Ukrajina, samozřejmě pouze v případě, že pro vás mají největší hodnotu lidské životy a svoboda.
Myslím si, že demokratická a civilizovaná část evropské společnosti si dostatečně jasně uvědomuje, že pokud padne Ukrajina, Evropa bude další na řadě. Je přitom naprosto jedno, že Putin slibuje, že na Evropu nezaútočí, a vysmívá se těm, kteří si to myslí. Dobře se směje ten, kdo se směje jako poslední. Putinovi nelze věřit, v Evropě to chápou a doufám, že přípravy na útok ze strany Ruska budou pokračovat, navzdory všem ujištěním ruské strany, že nemá v úmyslu válčit. Ne všem v Evropě jsou tyto zřejmé věci jasné, ale ti, kteří vyznávají hodnoty svobody, a ne otroctví a ponížení, si uvědomují, že Putinovo přání zaútočit na Evropu může zmizet pouze v případě jeho smrti nebo v případě smrtelného nebezpečí.
Největší chybou ze strany Evropy by podle mého názoru bylo jednat na úkor Ukrajiny a odpovědět Zelenskému: „My sami potřebujeme tyto zbraně a peníze.“ Podobně tomu bylo v případě Trumpa a střel Tomahawk, přičemž buďme upřímní, prezident USA je nepotřebuje tak nutně jako Ukrajina. Kromě tohoto životně důležitého rozhodnutí však pro Evropany existuje ještě jeden problém.
Kromě toho, že Evropa má zjevného nepřítele v podobě Ruska, má Evropa také vnitřní nepřátele, kteří jednají v zájmu Putina a přispívají ke snadnější okupaci Evropy ze strany Ruské federace. Mezi takové politiky lze bez obav zařadit Viktora Orbána, Roberta Fica, Andreje Babiše a mnoho dalších, kteří se sice neprojevují tak výrazně, ale bezpochyby existují ve všech evropských zemích, například strana AFD v Německu nebo Marine Le Penová ve Francii. V jejich chápání znamená bezpečnost plazení se před agresorem, bezvýhradné plnění všech jeho přání v naději, že jim zachová život. Plní funkci otroků s podnosy, kteří běhají kolem krále, přikyvují a souhlasí s každým slovem se sklopenýma očima, bojí se říct špatné slovo, aby nebyli za neposlušnost zbičováni. To není bezpečnost, to je otroctví, to je tichá okupace.
Takoví politici-otroci na zlatém podnose předávají zemi Putinovi a jako by říkají: „Vladimire Vladimiroviči, nemusíte na nás útočit, jste tu vítán, přijeďte, kdykoli budete chtít, můžete dokonce zaujmout naše místo, pokud vám to tak bude vyhovovat.“
Evropa musí přemýšlet, jak vyřešit problém podpory Putina uvnitř evropských zemí, a k tomu budou zapotřebí reformy, které upřednostní nejen bezpečnost, ale i svobodu. Protože to, co nabízejí proruští politici, možná dává nějakou iluzi bezpečnosti, ale zbavuje lidi vlastní vůle, volby a názoru. Ale vzhledem k tomu, že Babiš, Orbán a Fiсo zastávají své funkce na základě svobodných demokratických voleb, vyvstává otázka, zda Evropa tuto svobodu vůbec chce. Evropa stojí před těžkým úkolem, ale její výhodou je, že zná plány protivníka, a pokud je zná, může je zničit, samozřejmě pokud bude chtít. Uvidíme.
