„Vše špatné je k něčemu dobré!“, říká staré přísloví. Aktuální události to dokládají tím, jak se mnozí političtí exponenti odkopávají. Když Miloš Zeman označil napadení Ukrajiny Ruskem za barbarský zločin a svého nedávného přítele Putina za šílence, potvrdil pověst krysy, opouštějící loď hned, jak to na palubě začne klouzat.
Do té chvíle tulící se Zeman bez varování odkopne včerejšího „přítele“ jak špinavý hadr na nádobí a žene se vstříc momentálně silnějšímu proudu. Své by o tom mohli říci nejen Stanislav Gross, Miroslav Šlouf či Jan Veleba, ale i další. Fanatický obdivovatel ruského kágébáckého režimu Miloš Zeman míní, že předešlé hanobení republiky a plivání na ústavu i justiční právo, jehož se dopouštěl, a stále dopouští, stačí odbýt slovy: „Mýlil jsem se!“ Ne, nestačí! Dokonce i Emanuel Moravec, symbol české kolaborace, měl v sobě na konci životní dráhy tolik silný pocit marnosti i studu za svou sázku na špatného koně, že se během květnového Pražského povstání 1945 na korbě náklaďáku bez keců zastřelil.
Jiří Ovčáček od chvíle, kdy se válel po chodníku zpitý jak prezident, de facto oněměl. Nyní, když se nad Hradem stahují mračna a kolem něj se formují šiky deratizátorů, se rozpomněl na nedokončená studia Arcibiskupského gymnázia a andragogiky na Filozofické fakultě UK v Praze, přijal krev i tělo Páně a převtělil se v živé slovo Boží. A co zbývající dva členové Gangu tří? Zatímco Martin Nejedlý se v souladu s hodností důstojníka KGB stal neviditelný jak Hopkirk, třetí, nejméně důvtipný vlekař, rybníkář, prodejce stavebního materiálu a dobrovolný požárník si stále ještě myslí, že je výhodou nic neměnit a dál dělat Randal.
Našinec si ani nechce představit, jak by dnes vypadal obraz Česka, kdyby říjnové volby 2021 dopadly o chlup jinak. Na tom, že by exprezident Klaus zaslal Putinovi dopis, v němž by odsoudil krajně pravicové tendence ukrajinské společnosti a zdůraznil své pochopení pro speciální vojenskou operaci, mající za cíl nastolení míru v oblasti, by se asi nic nezměnilo. Naopak doprezident Zeman by byl už na cestě do Moskvy na oslavy vítězství Rudé armády nad ukrajinským nacismem, konané 9. května. Vzhledem ke vzdálenosti, napjatému harmonogramu i zrušeným leteckým spojům by nepochybně vyrazil s předstihem. Havlíčkovo Ministerstvo dopravy by v té souvislosti připravilo po trase spolu s Ministerstvem vnitra v 50 km úsecích přepřahací stanice pro čerstvé členy ochranky – specialisty na tlačení vozíku. Ministr vnitra Jan Hamáček by odletěl do Moskvy jednat o využití nevybuchlé munice z Vrbětic ruskou armádou, zatímco Andrej Babiš by osobně rozvážel do zákopů, pro jistotu obou stran, vojenský materiál v podobě přikrývek Larisa ze svěřeneckého fondu Dekafert.
Jako zvíře trpí Tomio Okamura, který se musí v posledních dnech se svou mantrou o vystoupení z NATO a EU skrývat v protileteckém krytu a nechat prostor k jakémukoliv komentáři trojici Blekota (alias Bašta), Mekota (alias Koten) a Jekota (alias Kobza), doprovázené Radimem Fialou, zdá se, jediným, kdo je z nich politicky gramotný, aniž by ho to vyjímalo z toxické nákazy myšlenek pohnutí SPD.
Není proto divu, že to byli europoslanci SPD Ivan David a Hynek Blaško, spolu se zástupkyní komoušů Kateřinou Konečnou, kdo mezi 22 (!) europoslanci z celkem 705 poslanců, se jako jediní z Čechů postavili proti výzvě EP k zahájení embarga na dovoz fosilních paliv z Ruska a ke zrušení plynovodů Nord-Stream 1. Okamurou trvale zmiňovaných až 30% českých občanů, žijících pod hranicí bídy Zpětnému zrcátku stále nehrálo. Až aktuální průzkum agentury Kantar CZ vnesl do věci jasno a ukázal, že předseda Tomio byl zbytečně skromný. Pod hranicí bídy žije v Česku dokonce téměř polovina obyvatel, jen nám pan předseda zapomněl zdůraznit, že se jedná o bídu duševní. Příklad Maďarska ale ukazuje, že může být i hůř a zdá se, že na tvrzení sapéra Vodičky, že „každej Maďar může za to, že je Maďar“, něco je!
Strana soukromníků ukončila spolupráci s hnutím Trikolora pro rozpory v postojích k členství v EU, NATO, ke covidu-19 a k ruské agresi na Ukrajině. Naopak naprostý soulad obě formace mají v tom, že je žába schopná pěstí skálu rozbíjet, letadlo ve vzduchu couvat a kůň zpívat z not.
„V Trikoloře převládly ty názorové proudy, s nimiž má Strana soukromníků zcela odlišné názory na členství v EU a NATO, na řešení covidu atd.“, řekl předseda Petr Bajer a dodal: „Posledním pomyslným hřebíčkem do rakve společného politického postupu byl pokus Trikolory obhajovat ruského agresora ve válce s Ukrajinou.“
Protože předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová Zahradníková v reakci uvedla, že siláckým vyjádřením předsedy Soukromníků nerozumí, Zpětné zrcátko si dovolí paní předsedkyni problém objasnit. Pan kolega Bajer chtěl jen říci, že kdo obhajuje ruskou agresi na Ukrajině je buď úplný vůl nebo svině, dáma nechť promine.
Média přinesla vyjádření Dmitrije Medveděva, věčné loutky Vladimira Putina, která i po odstavení od vesla dál slouží režimu i v případě války na Ukrajině. Informace o masakrech civilistů spáchaných Putinovými vrahy má za „kyjevskou mašinérii“, jež se podle něj „nezastaví před ničím“: „Aby Rusko co nejvíce dehumanizovali a očernili, jsou vzteklé bestie ze Sborů národní bezpečnosti a armády připraveny zabíjet i vlastní civilisty,“ tvrdí Medveděv, jenž musí znát pravdu, neboť v opačném případě je duševně nemocný stejně jako poslanec Foldyna. Nejunikátnější je ale finále Medveděvova elaborátu, podle nějž má být osud Ukrajiny – a nejen jejích obyvatel následující: „Ruský prezident Vladimir Putin si pevně stanovil cíl demilitarizace a denacifikace Ukrajiny, což nelze provést ze dne na den. A nebude se řešit jen na bojišti… Cílem je mír pro budoucí generace Ukrajinců a příležitost konečně vybudovat otevřenou Eurasii – od Lisabonu po Vladivostok.“
„Kdepak, Rusa v pytli neutajíš!“, říká jiné staré přísloví.
A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
