Pomník maršála Radeckého

Pomník maršála Radeckého Zdroj: koláž Blesk

Pomník maršála Radeckého na historických fotografiích
Pomník maršála Radeckého na historických fotografiích
Pomník maršála Radeckého na historických fotografiích
Pomník maršála Radeckého na historických fotografiích
Radecký znak.
18
Fotogalerie

Poslední bitva maršála Radeckého. Porazil Napoleona, zatím prohrává s českou zaprděností

Ve vichřici událostí kolem arogantní samoblbosti veksláků z hradního „Gangu tří“ bychom neměli zapomínat na události minulé, ale trvale poznamenávající i dnešek. To, co prožíváme v současnosti, bude mít dříve či později stejný význam jako pocity pubescenta přistiženého matkou při masturbaci. Rozdíl bude v míře naší hanby, ale masturbace je přirozenější než aktuální politické porno, které se na české politické scéně odehrává.

Jeho základna je v nejhlubší nevzdělanosti „lidových mas“ a trvale prohlubované debilizaci lůzy nazývané mazanými šíbry „obyčejní lidé“. Ta snadno podléhá primitivním atakům nahlodávajícím jistoty a pravdy, na nichž by vědomí naší sounáležitosti s touto zemí a společností mělo stát. Jde o útoky tak pitomé, že budí podezření, zda nejsou vlastní karikaturou, ale mapy volebních výsledků, lhostejno, zda teritoriální či demografické, nakonec vždy ukážou, jak úzce úspěch politického suterénu komoušů, socanů, nácků a „vlastenců“ souvisí s oblibou intelektuálních zvratků kolujících ve zprávách „čtěte, než to smažou!“. Jejich obsah není důležitý, jen apriori předpokládá analfabetismus adresáta a jeho nasranost na svět z jediného důvodu, kterým je frustrace z vlastního zpackaného života. Důležitý je cíl takové zprávy – rozesírat společnost, aby byla snadněji ovladatelná. Proto není náhodou, že v předvečer výročí Bitvy národů 19. října 1913, která ukončila hrůzy napoleonských válek a teror francouzských snah o ovládnutí Evropy přistála na stole Zpětného zrcátka níže připojená zpráva:

„Předmět: TICHÉ ODSTRAŇOVÁNÍ  

…A nejde už „jen“ o odstranění Koněva. Jde například i naopak o přípravu instalace pomníku Radeckého na Malostranském náměstí – PROTO to zrušené parkoviště! A Radecký bylspolu s mariánským sloupem na Staroměstském náměstí vysoce NACISTY vyzdvihovaným „správným symbolem“ (v jedné protektorátní publikaci!). Že by nás už i fakticky připravovali na protektorát EU či čeho...???!!! A.“

Debilita tvrzení by nestála za zmínku, ale protože byl hrabě Radecký v Bitvě národů nejvýznamnější osobností, stojí za to se ohlédnout, jak vnímají největšího českého vojevůdce, který doma budí vášně nevzdělaných pitomců, skutečné dějiny v den jeho blížících se narozenin 2. listopadu (1766).  

Hrabě Radecký z Radče už nebyl žádný mladík, když Napoleon na podzim 1812 vstoupil do Moskvy, hořícího města duchů. Tam, šokován příchodem zářijových (!)  30° mrazů, je donucen k ústupu, během kterého hlad a mráz jeho armádu zlikvidují. Přes řeku Berezinu nakonec přechází jen 40 000 mužů, vše, co zbylo z půlmilionové Grand Armée. Napoleonovi se nakonec podaří za pochodu obnovit sílu armády, ale ani Rakousko nezahálelo a formuje novou koalici, do jejíhož čela prosadí „kočí Evropy“ hrabě Metternich své muže maršála Schwarzenberga a (zatím jen) generála Radeckého! Ejhle, česká stopa! Potomci prvního se v budoucnu doma dočkají konfiskace všeho majetku a pomník druhého musí ustoupit nařízení nových spojenců a parkovišti. Není to krása? 

Všichni v Evropě chtějí Napoleona dorazit a schyluje se k bitvě. Francouzi umístili ležení mezi Drážďany a Lipsko, kam míří koaliční generál Blücher poté, co překročí 16. října 1813 u Dessau Labe. Od severu mašíruje Bernadotte a na jihu stojí armáda knížete Schwarzenberga. Tři dny trvají jatka honosně zvaná Bitva národů, než se dá Napoleon na ústup. Ale v noci 18. října se francouzští sapéři dopustí tragické chyby a vyhodí do povětří most, který je jedinou ústupovou cestou, dříve, než se Franouzi přesunou. Tisíce mužů jsou zabity, utopí se či padnou do zajetí. La comédie cest´ fin! Hrabě Radecký jako hlavní tvůrce strategie bitvy slaví v sedmačtyřiceti letech další, zatím největší úspěch. Jeho strmá kariéra pokračuje i v dalších letech a válkách. V roce 1831 je velitelem rakouských vojsk na Apeninském poloostrově a ke svým sedmdesátým narozeninám v roce 1836 obdržel hodnost polního maršála.

Rok 1848 lze nazvat i dnes rokem, který změnil svět. Vše začalo 1. ledna 1848 v Miláně tzv. kuřáckou stávkou, což byl pouhý protest proti rakouskému tabákovému monopolu. Z jižní Ameriky se v té době vrací Giuseppe Garibaldi. Má módní povolání revolucionář, a tak vezme věci do rukou. Kouřící stávkokazi jsou napadáni fundamentalisty protestu a záhy je z tabákové stávky italský boj za svobodu.

Rakouská vláda k potlačení povstání vysílá polního maršála Radeckého. Vídeň tančí v masopustních rejích, když 23. února dorazí z Paříže zprávy o tamním vyhlášení republiky a krvavých pouličních bojích. Vypuká panika, a když 12. března vezme dav útokem Zemský dům v Herrengasse, zahájí vojsko střelbu. Začal masakr, rabování, požáry a do večera leží v ulicích Vídně 50 mrtvých. Trůn se otřásá v základech. Následné vlny vzpoury likviduje generál kníže Windischgrätz, ale roli sehrává i fakt, že se v létě 1848 zlepšila situace císařských sil v Itálii. Maršál Radecký vítězí všude, kam vstoupí, a postupně vrací císaři Vicenzu, Treviso i Benátky. Rozdrtí rebely u Custozzy a 6. srpna slavnostně vstupuje do Milána. Zbývá pokořit revoluční Vídeň. Císař Ferdinand I. v olomouckém azylu je připraven rebelům ustoupit, ale hrabě Radecký, kníže Windischgrätz, princ Schwarzenberg jako předseda vlády i ministr války Latour, ten do chvíle, než ho oběsí rebelové na kandelábru, jsou proti. Žádné ústupky! Monarchie zůstane v původní celistvosti s centralistickou konstitucí i mocí císaře.

Výsledek odpovídal krédu maršála Radeckého „Posláním vojáka je věrná služba“ a jeho rakouské angažmá právem budilo na evropských dvorech obdiv a závist. Hrabě Václav Radecký přišel na svět v Třebnici u Sedlčan, a když uhájil pro císaře v roce 1848 italská území, bylo mu 82 let! Má za sebou jako vrchní velitel císařských vojsk desítky triumfů, z nichž největším je zmíněný výprask Napoleonovi u Lipska 1813. Výprask, který Radeckého proslavil tak, že na něj svět nikdy nezapomněl. Jen Češi ano! Lahůdkovou odbočkou z dějin válek je zápis maršála Radeckého do dějin gastronomie. Během italské kampaně si oblíbil milánskou specialitu – telecí řízek smažený ve směsi strouhanky a sýra. Když Radeckého kuchař pochoutku přivezl do Vídně, kde vynechal strouhaný sýr, vznikl legendární vídeňský řízek v trojobalu. Mimochodem, gourmet Radecký se zadlužil na sklonku života právě díky proslulým hostinám, které tak rád pořádal. Jen smrt legendárního vojevůdce byla k uzoufání nudná. Uklouzl na navoskované podlaze své rezidence v Miláně, pádem si zlomil krček stehenní kosti a na následky tohoto zranění na začátku roku 1858 zemřel ve věku jednadevadesáti let.

Brzy po vyhlášení Československa pomník nejslavnějšího českého vojevůdce, odlitý z oceli italských děl ukořistěných Radeckým ve vítězné bitvě u Custozzy, vzbudil odpor nového spojence. V květnu 1919 byl po zakrytí z Malostranského náměstí demontován a později uklizen do Lapidária Národního muzea na Výstavišti, kde je dodnes. Vedení metropole zvažuje po rekonstrukci Malostranského náměstí jeden z nejkrásnějších figurálních pomníků na náměstí vrátit. Zda maršál Radecký vyhraje i svou poslední bitvu s českou zaprděností o návrat na Malostranské náměstí, ví jen Mars, bůh války.

A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík