nahoru

Vladimír Mertlík: Miloš Zeman a jeho druhý mandát? Už aby bylo po něm!

Vladimír Mertlík12. dubna 2021 • 15:00
Prezident Miloš Zeman
Prezident Miloš Zeman
• foto: 
Blesk:Jakub Poláček

Letošní Velikonoční pondělí nepatřilo k nejslunnějším a počasí dokonale evokovalo píseň „Venku je déšť a mráz“, však ji znáte:

Tak já musím jít – Vždyť venku je déšť a mráz Mám doma už být – Baby však máme čas Tak nezdržuj dál – Kam já jen ty klíče dal Když naspěch mám – Venku je bouřka, nechoď tam Máma je strachem bledá – Vítr se děsně zvedá…

Ve světě ministryně financí Aleny Schillerové je však vždycky hezky a sluníčko září. Svědčí o tom i žhavá fotka, kterou nás česká monetární kráska a jedna z mutací klanu Kardashian oblažila. A není divu! Nejoblíbenější písní nezkrotné boubelky, která šla s kůží na trh, je zřejmě song „Sex je náš, dělá dobře mně i tobě…“ a tak v pablescích slunečních paprsků, skryta za snítkou sakury, přivádí Alenka své followery do stavu erotické nirvány nyvým pohledem zpod nekonečně dlouhých řas, pohledem, který je příslibem brány do ráje rozkoše. Své foto provází slovy: „Na Velikonoční pondělí bych byla tradičně doma v Brně, s rodinou. To teď možné není, tak jsem vyrazila tady v Praze ven. Všude kolem je cítit jaro. S ním přichází i naděje, že si to všechno brzy vynahradíme!“

Ano, souhlasí Zpětné zrcátko, doufejme, že to nebude později než 6. října!

Z analýzy think tanku IDEA vyplynulo, že investice do pomoci dětem s horším rodinným zázemím se výrazně promítnou do růstu HDP. Pokud se začne zlepšovat úroveň vzdělání nejslabších žáků, přinese to do státních rozpočtů 18 miliard ročně navíc, ambicióznější scénáře mluví dokonce až o více než 100 miliardách každý rok. Dokončí-li žák střední školu bez maturity, odvede za život do veřejných rozpočtů cca o 2,3 milionu víc než člověk jen se základní školou. Získá-li i maturitu, naroste částka nejméně o dalších 500 tisíc a může být i vyšší.

Střední školu nebo učiliště v problémových regionech nedokončí více než šestina mladé generace, která je ohrožena omezenou uplatnitelností na trhu práce, neboť bez maturity může jít leda tak zakroutit krkem kuřatům v Agrofertu. Tam se majitel, jak víme, žadatelů o práci na žádnou maturitu neptá! Současná politika vzdělávání, kdy jsou déle než rok zavřené všechny školy,  ale naznačuje, že brzy bude fuk, komu má stát se vzděláním jako nejslabšímu pomáhat. Zanedlouho to bude všude v lavicích stejné, jak říká klasik: …debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček. Akorát tamhle vzadu sedí dva blbečci vedle sebe…“

Současný stav země je nazýván agrofertizací, ale Zpětné zrcátko se domnívá, že jsme již u vyššího stupně – debilizace. Jen není jasné, pomineme-li termíny voleb, komu tento stav prospívá.

Komouši již zcela bez obav, zda kravata, co je škrtí, není konopná, diktují premiérovi, co smí a nesmí. Ten jim náhradou za jimi požadovanou likvidaci armády nyní nabídl komerční banku v rukou státu, po které komouši touží. Kdo asi bude v jejím vedení? Jaké budou její podmínky, aby ovce více přispívaly úsporami do rudého chléva. Tak jako se již nebojí skrývat tvář kolaboranti všech stupňů, také gangsteři bez rozpaků řídí policii, radnice, kraje, odbory i politické centrály. Po deníku ředitele Nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého „Sněžím: Deník bílé mafie!“ je tu další bestseller.

Jaroslav Faltýnek ve svém diáři detailně popisuje, koho a kdy vyhodí, kolik si vezme za kmotrovský souhlas k založení firmy a co zítra dá direktivně schválit premiérovi. Trapné výmluvy, které z občanů dělaly voly, jsou minulostí. Faltýnek se k zápisům hrdě hlásí s tím, že je to jeho práce. „Polibte mi prdel, páni kolegové, prostřednictvím pana předsedy,“ jako by dodal na závěr.

„A co na to občan?“ zeptal by se před lety Otakar Černý v pořadu „Co týden dal?“

„Ten ať drží zobák!“ odpověděl by mu dnes Jaroslav Faltýnek.

Ruská federace postaví v pražském Bubenči místo budovy bývalého obchodního pavilonu SSSR – která nyní funguje jako pravoslavný kostel – obří sakrální stavbu pravoslavného chrámu s věžemi a zlatými kopulemi. Navíc existuje návrh přilehlé pětipodlažní administrativní budovy s třemi podzemními patry! České ministerstvo zahraničí i bezpečnostní složky (tzv. čučkaři) se ruských plánů obávají. Stavební odbor Prahy 7 by měl také trvat na bezbariérových vstupech a stálé asistenci šherpů pro případ návštěvy českého prezidenta.

Nahrávka TV Nova, kterou na sítě přinesly Novinky.cz, prokázala, že se prezident před jmenováním Petra Arenbergera ministrem zdravotnictví opět vyznamenal. Poté, co jej ochranka přinesla do sálu a našeho milého neposedu připevnila suchými zipy ke křeslu, dala Jeho Existence pokyn k zahájení ceremoniálu slovy: „Pozvěte hyeny!” Až poté směli do sálu kameramani a novináři, které měl státník na mysli.

Média se proti pojmenování „hyeny“ ohradila, jako by po všem tom póvlu, hnoji, blbečcích, novinářských kurvičkách, chlévské mrvě, hlupácích, nejpitomějších tvorech na Zemi a těch, které je „nádo likvidírovať…“ mohlo být na myšlenkových pochodech Miloše Zemana něco nového. Zpětné zrcátko považuje za děsivější tu část inaugurace, v níž prezident obvinil exministra Blatného ze smrti desetitisíců lidí a jako jediný úkol nového ministra formuloval plošné použití ruské vakcíny Sputnik V. Nepřekvapí, že opět užil v argumentaci i nehoráznou lež, když řekl, že Německo a Rakousko nakupují ruskou vakcínu bez schválení Evropské lékové agentury (EMA), což vzápětí obě země popřely!

„…ideologická hysterie, kterou pozorujeme u opozičních politiků nebo hloupých novinářů, je bezpředmětná. Přeji vám, abyste se touto hysterií nenechal ovlivnit,“ ukončil Miloš Zeman svůj myšlenkový průvan. Projev znovu jasně ukázal, že ten, jenž má být vůdcem národa, je jen senilní lidskou troskou ovládanou alkoholem, špatnými kumpány i charakterem. Ba co hůř, že je ve smyslu zákona regulérním kolaborantem ve službě tradičně nepřátelské velmoci, vedle kterého lze i Emanueli Moravcovi uznat zásluhy o republiku aspoň v začátcích kariéry.

Zeptá-li se laskavý čtenář na zásluhy Miloše Zemana o tuto republiku, je odpovědí jen hluboké ticho a povzdech hanby. Zamyšlení nad odkazem Miloše Zemana a smyslem jeho druhého mandátu proto nabízí jedinou odpověď: „Už ať je po něm!“

Ale zbývá ještě nekonečných 699 dnů… 

„A co na to občan?“ zní otázka v příčinné souvislosti s vládní arogancí, neschopností i sabotážemi, kvůli nimž zemřelo 28 000 lidí. Popravdě řečeno, nic moc! Téměř 25 000 křížů „za vládou zmařené životy“ se objevilo 22. března na Staroměstském náměstí. Happening měl skončit po polední minutě ticha a kostelních zvonech, ale vedení Prahy rozhodlo, že kříže zůstanou na náměstí do doby, než je smyje déšť. Během dne začali lidé ke křížům klást svíčky i květiny a dlažba se plnila vzkazy i jmény.  V noci na úterý poblíž křížů někdo oranžovým sprejem nastříkal nápis „Za oběti neschopné vlády!“ Policie na svém Tpwitteru oznámila, že po pachatelích pátrá...

Tři týdny váhalo Zpětné zrcátko, jak se vyjádřit k této akci Milionu chvilek, který v ní ucítil příležitost připomenout se. Počáteční protestní náboj happeningu se později posunul k emociálně možná příliš exponovaným gestům. Zpětné zrcátko se s velkým respektem a úctou pouští na tenký led polemiky s pozůstalými o smyslu vytváření symbolických hrobů na ploše frekventovaného náměstí na místech, kde včera močil pes a zítra budou skákat hokejoví fans.

Je diskutabilní, zda použít takové místo pro pietu zesnulým i v případech, kdy pozůstalí neměli šanci se s umírajícím rozloučit. Zda nevolit lépe a intimněji, ať již doma, v úzkém kruhu s fotografií, na oblíbeném místě dotyčného či na místě uložení popela. Zpětné zrcátko se možná dočká za tato slova kritiky, ale polemika sleduje cíl co nejsilnějšího dopadu protestu na viníky a víc nátlakové řešení. Čeká snad někdo, že ti, co tragickou situaci způsobili, budou stát ve frontě s květinami a kondolencí od Strakovy akademie přes Čechův most Pařížskou ulicí až k Husovu pomníku – jak na Karla Gotta?

Těch 25 000 křížů s květinami a svíčkami mělo absolutně obklíčit sídlo vlády, aby její členové při cestě ven museli pietu jedině rozkopat tváří v tvář pozůstalým s fotkami. Případně rozkopání nechat na pohotovostním policejním oddílu. Takovou pietu by si zbytečně zemřelé oběti vládní neschopnosti a nenasytnosti jistě zasloužili.    

A to je dnes vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík





Diskuse ke článku