nahoru

Vladimír Mertlík: Pedagogika a výchova blbých aneb Podobnost čistě náhodná

Vladimír Mertlík 29. září 2020 • 06:10
Ilustrační foto
Ilustrační foto
• foto: 
profimedia

Zpětné zrcátko se minulý týden mimo vraždy sv. Adama věnovalo i tragičtějšímu pádu. Jde o pád vzdělanosti již několikáté generace maturantů snižováním laťky úrovně maturitních zkoušek. Děje se tak nivelizací jejich obtížnosti, kdy měřítkem kvality je pojem „to stačí!“, vypouštěním matematiky s argumentem, že je pro moc studentů moc těžká a záměrem učinit totéž s češtinou! Výsledkem této činnosti Ministerstva školství je debilizace a analfabetizace nejen řady generací maturantů, ale i několika generací vyučujících.

Za školní docházky Zpětného zrcátka bylo běžné, že žáci 1. třídy o vánocích dokázali číst knihy, které dostali pod stromeček. Dnes je běžné, že firemní mail s anglickým podpisem „creative director“ končí českou větou: „Termín mítingu ve středu my vyhovuje, ale jen do sedmy, pak něco mám.“ (doslovná citace z  archivu Zpětného zrcátka).

Na slovní zásobu i písemná a verbální komunikaci úrovně komodorského varana není třeba ukazovat jen na příkladu drtivé množiny maturantů. Stejná kvalifikace – až na vzácné výjimky – platí i pro většinu zástupců lidu všech úrovní – Strakovou akademií počínaje a Pražským hradem konče. Pro „potvrzení tvrzení“ nechť laskavý čtenář obrátí pozornost ke Zpětnému zrcátku ze dne 22. 9. 2020 nebo si pustí kterýkoliv záznam jednání Poslanecké sněmovny.

Výsledkem je, že níže připojený fragment textu by dnes byl pro svou formu označen určitě za nekorektní, ale filozofie obsahu a smyslu je aktuálnější, než by se slušelo. PAEDAGOGIKA, Josefa Šauera z Augenburgu, prof. c.k. Českého ústavu ku vzdělání učitelek v Praze, č. XXXVIII. – r. 1897, str. 491 – 492

3. Výchova blbých.

1. Jest třeba přesně lišiti blbé a slabomyslné; jedni i druzí mohou býti kretiny.

2. Slabomyslní nemohou v duševním rozvoji stačiti dětem duševně zdravým, a proto bylo by s prospěchem, při vychováváníi vyučování míti na ně zvláštní zřetel, po případě zříditi pro ně školy zvláštní, pomocné.

3. Blbost jest buď čilá (jará) nebo ochablá (chabá), zřejmá nebo skrytá, vrozená neb později povstalá. Čilost u blbých jeví se jednak tím, že blbý stále a nerozvážně mluví, nebo že jsa němý, stále pobíhá. Na oboje třeba velice dáti pozor, ježto mohou sobě snadno ublížiti a věci kolem sebe poškoditi. Takový blbec třísky ze dřeva, hřebíky, střepiny skla, cupaninu, motouz, odstřižky látek, pecky, písek aj. snadno sobě nebo jiným cpe do úst, škrábe z lásky do ruky nebo do tváře kousne, což jiní po něm rádi napodobují. Ochablá blbost pozná se na prvý pohled po výrazu tupém, a po neobratném se chování, ať blbý stojí, sedí, se pohybuje, jde, se směje, pláče, prosí, líbá, jí aj. Nesnadno bývá poznati skrytou blbost, a jest tu třeba delšího pozorování, zejména: v noci, při svlékání, oblékání, zda-li blbý pamatuje si místo, při počítání do 3 – 5, při pojmech více a méně, jednotném a množném čísle, při rozeznávání sebe od jiných. Takový nezjevný blbec bývá někdy velice nebezpečný, ježto bývá poťouchlý a zlomyslný, takže po výkonu dobrém ihned dovede provésti čin tak zlomyslný, že až úžas vzbuzuje. Např. strčí někomu do úst hřeb nebo střepinu skla, uteče, shasí všecky lampy a vrhne se na zem, takže druzí chovanci přes něj padají, čímž způsobí se ohromný povyk; při tom o nějaké lítosti nelze mluviti.

4. Blbost vyžaduje zvláštní péče směrem dvojím: lékařskýma vychovatelským. Lékaři jest zde pečovati o zlepšení tělesného stavu dítěte, vychovateli o rozvoj duševný.

Pokud jde o blbé naprosto neschopné, může se jednati jen pouhé ošetřování; avšak i toho je třeba: vyžadujeť toho křesťanská láska, ujati se těchto ubohých. Jde-li o léčení blbosti, lépe to možno v ústavě, kde si razila cestu, nežli v bytu soukromém. Lze-li v době mimo vyučování a za náležitého dozoru opatřiti styk zdravé mládeže s blbými, může na tyto míti velmi blahodárný vliv, kdežto ona učí se míti ochrannou ruku nad slabými a ubohými a tím cvičí se ve křesťanské lásce.

5. Vyučování blbých

a) Náboženství. Jde tu o rozvoj stránky rozumové, ale zvláště o pohnutí citem i vůlí. Počíná biblickými příběhy a končí přípravou k přijetí svátostí. Jsou mezi blbými někteří, při nichž stránka citu mnohem více jest zakrnělá, nežli stránka rozumu. Nepodaří-li se tuto bezcitnost prolomiti, pak není tu možný náboženský život, a blbý jest v tom směru nevyléčitelným. Jest to pak nejen blbost, ale spolu také mravná zrůdnost. Avšak takových je po skrovnu. Naproti tomu jsou blbí, při nichž cit nad rozum vyniká: a celkem ukazuje zkušenost, že stránka citu bývá méně zakrnělá, nežli stránka rozumu. Blbé dítky jeví příchylnost a vděčnost k představeným, soustrasť a lásku vespolnou. Při vyprávění biblických a jiných příběhů jeví radost, účastenství, horlivost, nevoli ap.: i může konečně i svědomí se probuditi a jejich srdce pro poznání Boha a lásku k němu schopným se státi.

b) Učení věcné. Jím má se buditi a bystřiti pozornost, cvičit oko, buditi soudnost, šířiti obor vědomostí, podporovati obraznost, buditi pud napodobovací, zvláště však přispěti k rozvoji schopnosti k mluvení.

c) Učení mluvnické, čtení a psaní. Mluvnictví budiž připojeno k učení věcnému, a jen u schopnějších může býti přivedeno na jakýs stupeň dokonalosti. Čtení a psaní jest namnoze možno, psaní u schopnější i jako krasopsaní.

d) Počty bývají nejslabší stránkou blbých. Cokoli zde lze docíliti, jest to možno jen na základě názoru.

e) Kreslení opírá se o tvaroznalství, jež jest výbornou školou soudnosti.

f) Zpěv a hudba jsou výtečnými prostředky vychovávacími u blbých, a není možno dosti je doporučovati.

g) Rovněž i tělocvik.

Blbci, pokud zároveň jsou hluchoněmí nebo slepí, nemohou účastniti se některého vyučování blbých, a má každý z nich potřebí vedení zvláštního.

6. Práce u blbých má především účel vychovávací. Mládež budiž záhy již k ní vedena. Práce budiž přiměřena dítěti. Nejvhodnější jsou především práce v domácnosti. Pokud může ústav spojen býti s polním hospodářstvím a se zahradnictvím, poskytne chovancům mnohou užitečnou práci a přispěje k snazšímu svému vydržení. Pro zimu je třeba opatřiti domácí práci ruční a u obratnějších práci řemeslnou. Vše to závisí od schopností jednotlivců.

7. R. 1882 bylo blbých: V Čechách 7794, na Moravě 3000. ve Slezsku 956, v zemích na říšské radě zastoupených 33.313, v zemích koruny sv. Štěpána 18.758.

V ústavě idiotů v Praze na Hradčanech bylo v r. 1895 celkem chovanců 63 (40 muž., 23 žen.). V Praze jest pro slabomyslné škola pomocná. Jak mnoho zbývá učiniti pro tyto ubohé členy lidské společnosti, kteří namnoze posud bývají terčem lidské nezvedenosti, a předmětem milosrdenství téměř jenom tam, kde u veřejných cest, u dveří chrámův a o poutích v prachu a v úpalu slunečním nebo v mraze o almužnu prosí! (konec cit.)

Zpětné zrcátko zdůrazňuje, že podobnost v textu zmíněných osob s osobami žijícími a veřejně známými je čistě náhodná, Zpětné zrcátko dále podotýká, že uvedený tisk našlo v knihovně vlevo dole.

A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík





Diskuse ke článku