V letadle mezi Stockholmem a Karlstadem ve Švédsku jsem dostal místo vedle Švéda středního věku, který si hrozně rád povídal. Nejdřív jsme probrali hokej - dvojčata Henrik a Daniel Sedinovi jsou momentálně švédskou národní chloubou číslo jedna.
Na to jsem neměl co dodat. Pak jsme probrali rallye - můj spolucestující namítal, že od té doby, co se nejezdí rychlostní zkoušky na zamrzlých jezerech na severu Švédska (zatracené globální oteplování) už to také není ono. A pak došlo na politiku. A Norsko.
Abyste to pochopili - Švédové mají k Norsku vztah asi jako někteří Češi ke Slovákům. Mladší a chudší bráchové, ke kterým je třeba chovat se shovívavě. To platilo do doby, než našli Norové ložiska zemního plynu. Od té doby je to pro Švédsko krajně potupné - jejich mladší brácha si je najednou může koupit a samozřejmě jim to dává důkladně sežrat. (Zkuste si představit, co by se stalo, kdyby Slováci zašli zemní plyn a přes noc jako stát pohádkově zbohatli). Švédská potupa je dokonána v okamžiku, kdy mnoho Švédů jezdí za lépe placenou prací přes hranici.
V tu chvíli se na mě můj spolucestující přes své značkové brýle podívá pohledem, který indikuje něco mezi nepochopením, zvědavostí a přesvědčením, že jsem se zbláznil. "Ne, proboha proč? Myslíte, že doktoři ve Švédsku jsou idioti?" Řekl jsem, že si to rozhodně nemyslím a dál to nerozebíral.
Na obrázku: Švédský neurochirurg Stig Helmer ze seriálu Království (Riget).
