„Vy tady ještě pracujete?“ zeptá se vás rozpačitě vrátný a vy si můžete být téměř jisti, že tu už nepracujete. Anebo v dohledné době několika hodin, maximálně dní, už pracovat nebudete. Tak to totiž chodí.
S touto formou rozvázání pracovního poměru jsem se setkala jednou na vlastní kůži a pak opakovaně slyšela vyprávění o kůži cizí. Beru to tudíž jako smutný fakt. Takovou zvyklost, českou propouštěcí úchylku. Žádné děkujeme, už nechceme, ale těšilo nás, kdepak. Všichni dávno vědí, že máte problém, že váš zaměstnavatel má problém – totiž s vámi –, jen vy nevíte nic. Jste poslední, komu to, když už je to opravdu neudržitelné, sdělí – většinou telefonem — a mezi prvními to spolehlivě ví vrátný, kterého léta potkáváte. „Vrátný je v umění vždycky důležitější než ředitel,“ říkával můj dědeček. Asi s tím měl také svoje zkušenosti, ryze české zkušenosti – mimochodem, vloni by mu bylo sto.
Tahle gangsterská kultura propouštění se, jak je všeobecně známo, uvelebila především na půdě českých televizí. Možná se po revoluci, s příchodem komerce, ještě nějak modernizovala, ale v podstatě je pořád stejná. Stojí na nedostatku odvahy vedoucích (takzvaném přizdisráčství, pozn. autorky), kteří nemají dost sebevědomí (lidově řečeno, nemají koule, pozn. autorky) k tomu, někomu za služby poděkovat a důstojně ho propustit. Buď na manažerském kursu ještě nebyli, anebo zrovna chyběli na hodině propouštění.
Místo děkujeme jí takhle v pátek vytrhli šerifové z Novy ze zdi počítač, vzali telefon, kartu od dveří a vyvedli ji na chodník. Teď je Markéta Havlová v situaci, že slušného chování, natož zákona se dovolávat nemůže. Kde nic není, totiž ani smrt nebere.
„Tak jako v každé úspěšně fungující společnosti sleduje i v TV Nova její nejvyšší management, zda jsou správně a efektivně využíváni lidé, technika a prostředky, jež má firma k dispozici, a na základě posouzení přistupuje k určitým krokům. Ti, kteří pro společnost nejsou využitelní, odejdou,“ vzkázal k tomu nový generální ředitel stanice Jan Andruško po své tiskové mluvčí.
