Vinaři se radovali, že se drsná dřina vyplatila, a zákazníci juchali, neboť měli sedmičku výborného výběru z hroznů za 70 korun. Letos byla úroda hroznů mizerná. Ne, že by vůbec nebyly – i když jich bylo až o polovinu méně – ale to, co uzrálo, v sobě nemělo dost cukru a kyselinek.
Letošní víno tak víc než kdy jindy bude záležet na umění vinařů. Protože skvělé hrozny nesmíte jen zkazit. Kdyžto vykouzlit ze slabších hroznů víc než dobré víno (samozřejmě bez chemie a podvodu, což malí moravští vinaři nedělají – přece nebudou trávit sami sebe, když z jedné bečky natahují štuprem sobě i šlauchem na prodej) je vážně umění.
Opíráme se zaklínění mezi sudy ve sklepě, jež máme pod domem, zkoušíme, které letošní víno má přece jen šanci a kupodivu není to tak hrozné, jak jsme čekali. Ale ještě pár takových let a domácí vinaři budou opět odepsaní.
Stejně jako ostatní zemědělci, z nichž mnozí museli prodat svá pole, na nichž pěstovali květák, brambory nebo okurky, protože nemohli dodávat za dumpingové ceny do globálních řetězců zásobovaných umělými plody z druhého konce světa. Aby neskončili na ulici, museli prodat půdu, aby na ní vyrostly solární elektrárny. Víno, zelenina, obilí, cukr – to vše má malou ziskovost a příliš dlouhou návratnost. Jen blázen nebo Moravák by se takovým činnostem věnoval, když může zabrat nejúrodnější pole pro solární panely. Vždyť proto se na Jižní Moravě tak všemu, co raší ze země, daří – že je to kraj s nejteplejším počasím a nejsilnějším sluncem.
