Trenér Arsenalu měl vymyslet strategii. Místo toho mlátil lahví o zem

Ahoj Mildo.

Luděk Staněk | Zdroj: Tomáš Tesař

 

Byl to nejčernější den za hodně dlouhou dobu. Pětačtyřicet minut druhého poločasu mne donutilo hodit doma mobilem o zeď, začít pochybovat o smyslu, příčetnosti a schopnostech některých hráčů a vedení klubu - a ve finále mne uvrhlo do dlouhé deprese. Nechtělo se mi psát ani tenhle blog, tak jsem si řekl, že počkám do úterka do zápasu LM s Bragou. Ten jsme ale prohráli naprosto skandálně 2:0. Deprese pokračuje, mobil je opraven, takže se na to podívejme.

 

Harajuku: Ulítlé lolitky a další módní výstřelky z Japonska

Život a styl

 

Škrétova výstava aspiruje na zásadní událost letošního roku

Archív

Sobotní prohra 3:2 s Tott**hamem byla první prohrou s nenáviděným severolondýnským rivalem doma. Došlo k ní poté, co jsme v první půli 2:0 vedli a ve druhé se zhroutili jak na hřišti, tak na lavičce. Harry Redknapp, trenér soupeře, změnil o přestávce rozestavení a ani hráči Arsenalu, ani lavička na to nebyli schopni reagovat. Trenér Arsenalu Arséne Wenger řečený Le Boss místo nějaké reálné změny strategie mlátil na lavičce vztekle lahví o zem. Což o to - já v tu chvíli mlátil o pár set kilometrů dál mobilem o zeď, rozdíl je v tom, že já nebyl na stadionu a nemohl jsem s tím, jak se Arsenal o půli sesypal, nic dělat. Wenger jako jediný asi ano. Neudělal nic. Nebo nic, co by pomohlo. Bylo by to dostatečně potupné, i kdyby Tott**ham nebyl úhlavní londýnský rival. Takhle to bylo potupné dvojnásob.

 

Hlasujte v přímé volbě Reflexu a vyberte nového prezidenta či prezidentku

Komentáře

 

Zápas s Bragou jsme sledovali v hospodě, kde mi všichni kondolovali a dívali se na mne jako na někoho, kdo má nějakého oblíbeného pejska, který zrovna dostal prašivinu. Směs lítosti a zdvořilého zájmu. Dokonce i irský barman, který fandí Tott**hamu, neměl sílu dělat si ze mne legraci, byť asi jen proto, že má poslední dobou málo zákazníků a nemůže si dovolit ztratit byť jen jediného.

 

Alláhovy dcery a příliš mnoho pánbíčků

Archív

Takže co dělá nebohý fanda Arsenalu poté, co jeho týmu hrozí vypadnutí z Ligy mistrů a znemožňuje se v domácí soutěži? Totéž co ostatní na celém světě. Diskutuje s bratry ve víře, kdo všechno za současnou implozi může a jak dlouho bude trvat. V prvním případě je evidentní, že se trochu ztrácí víra v Bosse, v tom druhém se naopak věří, že krize bude krátká - ale to říkali ekonomové po celém světě před pár lety také, že. Uklidňujeme hysteričtější spoluvěrce, kteří volají po okamžitém vyhazovu Le Bosse a zároveň doufáme, že to samé nebudeme hystericky vykřikovat my po dalším jednom nebo dvou podobně povedených zápasech. A po večerech si pouštíme tohle s tím, že doufáme, že Boss to umí říct stejně inspirativně jako strýček Al.

 

 

Co na to Milda? Pomůže svému kamarádovi z deprese? Dočtete si již brzy na Reflex.cz.