lokální politici, a začněte se rozhlížet. Protože vím, že oba poslední starostové Prahy 1 přinejmenším neustále deklarují upřímný zájem o fungování historického pražského centra a navíc zde také žijí a jsou zcela přirozeně vzdělaní a nadaní, tak mi něco nehraje. Pokud platí úvodní slova, tak máme takřka jistotu, že jsou svými podřízenými patrně pěkně šáleni a česky řečeno podváděni. Případů je mnoho, tento je však velmi transparentní a tak trochu varující.
Praha 1, a možná i jiné městské části, využila možností a po privatizaci části bytového fondu si ponechala majetnictví domovního parteru. Může tak mimo jiné i rozhodovat o obsazení malých obchodů, hospůdek, galerií. Možná, že to vypadá zcela normálně, že… Praxe je však přece jen jiná. Z důvodů většinou nesdělených a neznámých se v posledních několika měsících začaly rušit nájemní smlouvy mnohaletým provozovatelům celé řady drobných živností, obchodů, hospůdek, které spoluvytvářely poslední zbytky původní charakteristické tváře historického města. Možná, že jejich estetická tvář neodpovídala (logicky) pokladům Pařížské třídy, docela dobře však sloužila zbytkům místních obyvatel a byla příjemnou i pro tisíce cizinců, kteří se v úzkých uličkách Starého Města loudají a nasávají atmosféru slavného a kouzelného místa. Je to například zhruba tři roky, co jsem do Reflexu psal o velmi povzbudivém článku v britském deníku Guardian, který vybral staroměstskou ulici Karoliny Světlé jako jednu z nejpřitažlivějších a nejzábavnějších ulic v Praze i v Evropě. Myslel jsem si tenkrát, že si onen článek přečtou také Ti, co za naše peníze rozhodují a spoluvytvářejí svými úkony charakter místa. Proč se tato ulička tak líbila (před třemi roky)? Nabízela v romantickém prostředí poměrně úzké a klikaté trasy řadu zajímavých krámků, několik lidových výčepů, originální restaurace, módní salony, galerie…Místo, aby se moudří, včetně pánů starostů, zamysleli a analyzovali, co je na tomto místě tak přitažlivého, dopustili, patrně z přepracování a z množství jiných úkolů, pomalý rozpad onoho přírodního útvaru, kterým tato ulička byla.
Dnešní pohled je zcela jiný, dalo by se říci tristní, i když za všechno radnice samozřejmě nemůže. Své udělala také doba, ekonomická krize, měnící se koupěschopnost, zájmy a podobně. Přesto však poslední rok celý proces korunoval právě brutálním radničním postupem. Vystěhovány byly zcela unikátní potravinářské obchody, nejlepší a jediná gruzínská lidová restaurace, sklenářství, několik dalších drobných provozoven. Pozor, dodnes bez jakékoliv smysluplné náhrady. Další místa krachla samospádem - zmizely tři výtečné butiky, neotevřela se připravovaná architektonická galerie… Záhadní úředníci však šmejdí zbytky onoho křehkého útvaru dále, čmuchajíc po dalších možných obětech. Abych nikomu neublížil, nebudu jmenovat, ale arogance a tupá tvrdost slaví další úspěchy. Jak si proboha vysvětlit poznámky jako – já se s Vámi vlastně vůbec nemusím bavit, o tom se rozhoduje jinde, nemluvte, a podobně? Ví dotyční páni úředníci, že jsou n a š i m i z a m ě s t n a n c i, že si je platíme a oni jsou našimi podřízenými? Vysvětlil jim to někdy někdo ? Několik svých článků jsem uzavíral husitským bojovým zvoláním – bijte je, nešetře žádného! – a znovu je připomínám. Pozor! Radnice sama (pozor, prima paradox) vytváří totiž poničené a truchlivé místo… Vidí to páni starostové ze svých limuzín?
