Kousek Ameriky konečně dorazil do Česka. V centru Prahy narazíte na matějskou pouť pro 21. století
Jsem z té generace, která ještě bere návštěvu nákupního centra jako svého druhu nutné zlo než jako způsob trávení volného času. Možná i proto, že v Česku obchodní domy většinou nic moc jiného navíc než nákupy nenabízejí. Jiné je to v Praze na Národní třídě, kde legendární Máj coby jeden z dřívějších symbolů socialistického „blahobytu“ překročil svůj stín a ukazuje, jak takové domy mohou fungovat v budoucnu.
Už to není hlavně o nákupech. Jde především o trávení volného času. Centrum metropole je ve způsobech vyžití silně konkurenční prostředí, a tak i Máj musí jít s dobou. A s tím, co nabízí, není jeho přízvisko „dům zábavy“ nijak nadsazené. Jestli se mu podaří zabavit i nás, jsme se rozhodli zjistit.
Mimo obchody jsou to právě tři patra Levels, která se hemží herními automaty a atrakcemi všeho druhu. Jestli jste někdo byl v americkém Las Vegas, hodně to evokuje tamější casina. Nepoznáte, jestli je den, nebo noc, ze všech stran září extravagantní lustry nebo blikající diody hracích automatů. Jenže to nejsou automaty hazardní.
Než se rozkoukáme, dojde nám, že se všechno nedá stihnout. Nevím, kam dřív skočit, jestli si hodit sekerou do terče, nebo potrápit kolegy v minibasketu. Malý exkurs do dětství si dáme na virtuálních motorkách, kde ani nevím, jak to dělám, ale pořád mačkám nitro a s jedním saltem za druhým v závodu mezi dinosaury vyšplouchnu i našeho šéfredaktora. Čím jsem úspěšnější, tím víc výherních lístků z automatu leze. Pokud jich budu mít třeba tisíc, možná si odnesu i nějakou výhru. Lístky se dají vyměnit za plyšáky, sladkosti a vůbec kdeco.
Připomíná to tady trochu matějskou pouť, ale pro 21. století, akorát si tu nevystřelím růži, ale laserovou zbraní pálím po robotech a jiných potvůrkách, která se na mě valí na obrovské obrazovce. Jsou tady lidi všech věkových skupin. Samozřejmě hodně dětí, jež baví automaty pro nejmenší, ale i partičky teenagerů, kteří se předhánějí, kdo dokáže kvalitněji proplesknout virtuálního karatistu. Bokem od hracích automatů jsou pak barové atrakce, kde si i větší skupinka může posedět, dát pivo nebo pár drinků a zahrát si při tom kulečník a šipky. Dá se tu i najíst, ale po odpoledni plném her máme chuť na něco speciálního.
První v Česku
Zábava a dobré jídlo k sobě nerozlučně patří. V prvním patře Máje si můžete vybrat jakoukoliv světovou kuchyni. My jsme se ale rozhodli pro to, na co mlsné české jazýčky už dlouho netrpělivě čekají. Otevírá se tu totiž první tuzemská pobočka legendárního amerického řetězce Five Guys. Chtělo by se říct, že je to nakonec fastfood jako každý jiný, jenže jako vždycky ďábel se skrývá v detailech. Tady si totiž můžu, respektive musím poskládat burger podle sebe. To je trochu ošemetné, protože, když si neřeknete, dostanete klidně jen housku a maso. Anebo to pojmete jako já a uděláte si burger podle pejska a kočičky.
Jeden plátek masa samozřejmě nestačí, takže rovnou dva a jak jinak než se sýrem a slaninou. K tomu různá zelenina, ale i grilované houby, cibulka, pálivé papričky, všechny druhy omáček. Jeden by čekal, že se to do té housky nemůže vejít a že když si tam budu sypat jednu ingredienci za druhou, tak na mě bude pokladní akorát valit oči, že jsem se zbláznil. Ale je to právě naopak, zdá se, že přesně tohle ode mě chtějí.
Na zapití téhle mé dobrůtky si pak nemůžu vybrat nic opulentnějšího než milk shake se slaninovou příchutí. Ano, i takováhle zhůvěřilost se tady dá objednat. A během toho, co v otevřené kuchyni pozoruji, jak mi skládají burger, o němž už teď vím, že se mi nepodaří celý sníst, si pozobávám buráky, které jsou tu jako předkrm volně k dispozici.
Když u stolu otevírám sáček s jídlem, mám na první dobrou dojem, že udělali chybu. Je totiž plný hranolků. Zapomínám, že tohle je největší tahák Five Guys. Ať si totiž objednáte jakkoliv velkou porci hranolků, vždycky vám k nim minimálně dvakrát tolik navíc přisypou. Jako bonus. Takže než se proderu k burgeru, musím se pořádně umastit o hranolkové závěje.
Obecně vzato, je ten burger dobrý. Maso je chutné a šťavnaté. Jestli jde dohromady kombinace všech těch ingrediencí, jež jsem si do něj přidal? To asi záleží na vkusu každého strávníka. Dostal jsem ale přesně to, co jsem si objednal, a můžu si za to sám. A nejsem jediný, úplně stejně menu vyplenili i kolegové.
Do historie a na střechu
Teď by to po jídle chtělo trochu vypnout. Můžeme jít buď do 5D kina, což s plným žaludkem strategicky vylučujeme, anebo do šestého patra, které nás přenese zpátky v čase. Když už jsme udělali dobře žaludku, chtělo by to i trochu nakrmit mozek. A tak si dáme interaktivní výstavu, jež nám ukáže nejenom milníky české historie, ale i galerii velikánů, kteří ji tvořili a žili.
Že se tu dá strávit celý den, jsem nejdřív bral s rezervou, ale jak čas plyne, zjišťuji, že jsem se ani chvíli nenudil. Nakonec by to chtělo trochu zarelaxovat. K tomu je ideální poslední patro zrekonstruovaného Máje, kde se nachází Fly Vista.
V tomhle domě totiž nejsou jen hry a fastfood, ale odehrává se tu i vysoká gastronomie, vysoko nad městem. Ve střešním baru a restauraci je to o jídle a o výhledech. Jedinečný pohled na panoráma Prahy si můžete užít v jakoukoliv denní i noční dobu. Často se tu odehrávají tematické akce, ale přijít můžete prakticky kdykoliv, ať už na snídani, oběd, večeři, na drink, nebo jen tak posedět. Praha je pokaždé krásná svým osobitým způsobem a tady nahoře se jí nesnaží konkurovat, ale hezky doplnit. Takže ano, dokázal bych strávit celý den v obchoďáku, jenomže ne ledajakém. Asi nemá smysl zkusit stihnout všechno podobně jako burger od Five Guys, i v novém Máji vás čeká tak dobrý zážitek, jaký si poskládáte.
