Vážený pane profesore, někde jsem četl, že nějaký Asiat si chce splnit svůj sen, a protože si nenašel živou partnerku, tak se plánuje oženit s robotkou. Myslíte si, že někdy věda v oblasti robotiky dokáže nahradit ženu (kromě sexu) tak, že se budeme moci s robotkou bavit o fotbalu a cenách piva, které nám naše milá naopak nebude zakazovat, ale ochotně nás obslouží v nouzi lahváčem, či si koupíme robotku, která bude umět i kultivovaně se bavit, pakliže neholdujeme sportu a budeme se bavit o literatuře či filmu? A jaký máte názor na Asimovovy tři zákony robotiky? S pozdravem Jamajčan
Nejprve si řekněme, co znamená „nahradit“. Lze například říci, že hera může nahradit máslo, ale to neznamená, že je po všech stránkách rovnocenná. Takto pojímáno určitě robot dokáže nahradit ženu (i muže). Na tuto skutečnost se může rozšířit i současná benevolence v pojetí manželství, takže když se již někde prý lze provdat za sebe samu či za svého psa, proč ne za robotku. Sám ale cítíte, že je to jako s tou herou a že se nedá mluvit o náhradě po všech stránkách rovnocenné. O fotbale a o cenách piva se můžete s umělou inteligencí bavit už dnes, ale moc pochybuji o tom, že se při tom u vás rozvine k umělému subjektu kvalitativně rovnocenné pouto jako k živé bytosti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
