Pořád nám to není tak docela vlastní. Produkty s označením „bio“ významná část populace vnímá jako zbytečnost. Pravidelně je nakupuje jen desetina Čechů, zhruba polovina těch zbývajících po bioproduktech sáhne tu a tam, ti zbývající dávají přednost konvenční produkci. Škoda.
Není to zase tak dávno, kdy se mě kdosi při debatě o biopotravinách zeptal: „Bio? To je něco bez masa?“ Věřím, že od té doby jsme se alespoň o fous posunuli a zorientovali. Nabídka biopotravin se výrazně rozšířila, už to nebývá jen jeden smutný regálek v supermarketu, ale leckde máme možnost výběru například mezi konvenční moukou a moukou v biokvalitě atd. Tu s certifikací bio poznáme – mimo jiné – podle označení „zelenou zebrou“ a také podle vyšší ceny. Právě vysoká cena a také množství mýtů bývají důvodem, proč řada lidí kouká na biopotraviny skrz prsty. A proč ministerstvo zemědělství musí věnovat biopotravinám měsíc září a připravovat kampaně na jejich podporu.
Etika a biodiverzita
Biopotraviny jsou produkty ekologického zemědělství. Prostá definice říká, že ekozemědělství je způsob hospodaření zohledňující přirozené koloběhy látek a jejich závislosti. To zní poněkud neurčitě. O něco konkrétnější už je tohle: dodržování zásad etického přístupu vůči chovaným zvířatům, ochrany životního prostředí, ochrany zdraví populace, udržení biodiverzity zemědělství a šetření neobnovitelných zdrojů. Většina lidí sáhne po biocitrónu proto, že nebyl chemicky ošetřený, a nenastrouhá si do koláče spolu s voňavou kůrou i pesticidy. Ano, ochrana vlastního zdraví a zdraví rodiny je pádný argument.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
